75. Bosenské pyramidy a dávné civilizace na tomkto území, část 2.
Historie pyramid v bosenském údolí Visoko
Propojení těžby a zpracování železné rudy s elektřinou z pyramidy
V dnešním pokračování cyklu o komplexu Bosenských pyramid považujeme za důležité nejprve napsat několik vět o historii pravěké Evropy z pohledu současné antropologie (věda o člověku) a archeologie. Člověk v historické současnosti při své činnosti nacházel a nachází různé artefakty svědčící o dávné přítomnosti lidského společenství na Zemi. Představitelé vědy z těchto nalezených jednotlivostí usuzují a dosud utvářejí v poslední době za pomoci stále dokonalejší techniky své teorie o historii člověka a jeho bytí na Zemi.
Archeologie je poměrně mladým vědním oborem, který má své počátky až v 18. a 19. století a vykládá historii minulých lidských společností právě prostřednictvím takových pramenů. Mezi ně patří lidské výtvory, ale i zbytky přírodního původu, které byly člověkem neúmyslně ovlivněné. Počátkem 20. stol. vzniká nové odvětví archelologie – paleoantropologie, které zkoumá nalezené lidské kosterní pozůstatky a porovnává je s uspořádáním kostry současného člověka. Do tohoto oboru významně zasáhla a plně jej ovlivnila Darwinova teorie vývoje druhů.
Podle vědců
první Homo sapiens (člověk rozumný) v Evropě se začali nejspíš šířit před 45 tisíci lety přes Středomoří na Balkán. Přibližně před 36 500 lety pak přichází ze střední Asie další populace Homo sapiens nazývaná kromaňonci a před 29 tisíci lety z Arabského poloostrova nositelé kultury gravettien. Gravettien je známa z širokého geografického prostoru od Portugalska k Německu, od Belgie k Rusku. Rozděluje se na osídlení středního Podunají a na oblast Jihozápadní až Severní Evropy zasahující až na Severovýchod . V této době, podle vědeckých úsudků, v Evropě mizí (vymírají) neandrtálci, nejspíš pod vlivem smíchání s nově příchozími.
Problémem pro vědu bylo, kam neandertálce v zafixované představě vývojového stromu člověka zařadit (Darwinova hypotéza). V současnosti panuje přesvědčení, že jejich původ je úzce spjat s evolučním skokem v dějinách rodu Homo, ke kterému došlo zhruba před 800.000 lety v Africe. Jedna skupina těchto pokročilých pralidí už minimálně před 800.000 lety osídlila Evropu. Před cca 600.000 lety se vyvinul v nový druh „člověk z Heidelbergu“, jenž je považován za předka pozdějších neandertálců v Evropě. Potvrzují to i výzkumy neandertálské DNA extrahované z koster, které indikují, že poslední společný předek neandertálců a moderních lidí žil před 700 000 lety a k definitivnímu rozštěpení obou druhů došlo zhruba před 370 000 lety.Ve své typické podobě se neandertálci vynořují před 130.000 lety. Věda předpokládá, že po celé toto období člověk žil ve velmi primitivních podmínkách. Znal a používal oheň, živil se sběrem rostlinných plodů a lovem zvěře za pomocí primitivních nástrojů, odíval se do zvířecích kůží a stavěl si primitivní obydlí nebo vegetoval v jeskyních.
Bylo to opravdu tak? Co způsobilo jeho zánik zhruba před 26.000 lety? Jak je to s nálezy artefaktů, které nezapadají do teorií vědy?
Proč věda mlčí o přehodnocení stáří archeologických nálezů za použití radiokarbonové metody (metoda využívající rozpad izotopu uhlíku formovaného v živých organizmech)? A co na to říká nejnověji dosažitelná technologie pomocí vyspělé techniky určování DNA?
Vraťme se ale do Bosny, do údolí Visoko. V roce 1908 v oblasti Vinča-Belo Brdo u dnešního Bělehradu objevil srbský archeolog Miloj Vasić pozůstatky po pravěké společnosti. Vinčanská kultura je pojmenována podle hlavního naleziště s charakteristickým způsobem osídlení a specifickou kulturou. Podle pěstební technologie, prvně zavedené v této oblasti datované do období 6.400 – 5.100 př. n. l., byla Vinča jedním z největších osídlení v prehistorické Evropě. Obyvatelstvo, podle nalezených artefaktů, udržovalo směnný obchod se vzdáleným okolím, ale nebylo ještě politicky sjednocené. Poznávací značkou jsou různé styly zoomorfních (zpodobnění zvířat) a antropomorfních (zpodobňující lidskou postavu) sošek, ale také znaky Vinča, které někteří považují za ranou formu prapísma. Ačkoliv nepatří do tradičně pojímaného období doby měděné, kultura Vinča poskytuje první známé příklady této metalurgie. V tomto období byl ale komplex pyramid v údolí Visoko již opuštěn, pyramidy pokrývala vegetace a krajina měla podobný ráz jako v současnosti.
Jak to bylo ve skutečnosti?
Radiokarbonové analýzy artefaktů z komplexu bosenských pyramid, které byly provedeny v Polsku (34.000 +/- 1.500 let) a v Německu (30.600 +/- 540 let) v principu správně stanovily dobu jejich vzniku. Tato metoda, využívající rozpad izotopu uhlíku, formovaného v živých organizmech, je relativně přesná, pokud jde o stanovení stáří v rozsahu jednotek tisíců let. Ve vyšších časových řádech úměrně ztrácí na přesnosti. Problémem jeho použití pro období před Atlantskou katastrofou (26 000 let) je ale skutečnost, že došlo ke změnám v zahuštění hmoty (není to prostorové rozmístění částic hmoty, ale hodnota jejich energetického obsahu) celé planety, což se projevuje rovněž určitou odchylkou. Nicméně, uváděná data stáří megalaktických konstrukcí či tvorby slepence realativně blízce odpovídají skutečnosti.
Pyramidy tohoto typu (zdroj energie), nejen ty bosenské, byly budovány v období cca 10.000 let před atlantskou katastrofou, tedy ve vrcholném období existence společnosti, která předcházela naší současné civilizaci a dosáhla zatím nejvyššího rozvoje techniky na Zemi. Komplexy jako je bosenský byly vždy středem nějakého průmyslového či pro bytí tehdejšího člověka potřebného hospodářského odvětví. Bosna, tehdejší atlantská provincie, byla důležitou oblastí pro své zásoby kovonosných hornin, hlavně železa.
Pyramidový komplex byl hlavní součástí dolu na těžení a zpracování železné rudy. Těžba a zpracování se prováděly s využitím energie stahované z volného prostoru pyramidou a odváděné jako elektřina prostřednictvím generátoru umístěného v jejích vnitřních prostorách.
Těžba se prováděla pomocí zařízení, které by se v současnosti mohlo připodobnit k laserovému dělu. „Vyřezaná“ hornina se v místě mělnila v jakémsi kruhovém bubnu s kamennými koulemi a výsledkem byl prach čisté železné rudy nebo dalších prvků podle nastavení zařízení. Takto připravená hmota se dále zpracovávala v tavných pecích, které je možno připodobnit k současným indukčním zařízením tohoto typu. „Hlušina“ se nevyvážela na povrch, jak je v současnosti zvykem, ale vracela se zpět do vytěženého prostoru. Výtěžnost byla maximální, takže z malého množství horniny se získalo prakticky 100% obsahu rudy. Komplexy byly tak dlouhá léta plně funkční, i pokud se výroby týče.
Stavba pyramid probíhala podobně jako v současnosti např. velká vodní díla. Sypký materiál byl vytvarován v jakýchsi formách a vytvrzován pomocí elektrod. Stavba těch největších trvala cca 5 – 7 let. Hotový korpus byl pokryt „dlažbou“ řezanou z křemene, zpravidla místní provenience. Výsledkem byla uchvacující stavba, která „zářila“ a byla viditelná v širokém okolí. Vrcholek byl zakončen měděnou či antimonovou koulí. K této problematice se ještě vrátíme při popisu funkce pyramid. Při stavbě byly používány stroje a zařízení, která v současnosti nelze k ničemu připodobnit. Jejich funkce spočívala ve vytváření vysokofrekvenčních polí, kterými byla rušena síla v současnosti nazývaná jako gravitace. Dopravní prostředky neměly kola a pohybovaly se na jakémsi „polštáři“ za pomoci proudového motoru. Tím se vysvětlují také všechny „vědecké“ diskuse, jak člověk mohl s primitivními nástroji vybudovat tak náročné megalitické stavby.
Lze vysvětlit také Dr. Osmanagicem uváděnou skutečnost, že v tunelech mezi pyramidami byly objeveny megalitické bloky. Jeho dedukce, že byly vytvořeny uměle na místě a jsou starší než okolní vrstvy slepence, takže více než 30 000 let, je v zásadě správná. Odpovídá skutečnosti, že pocházejí ještě z období existence Atlantidy a její vyspělé techniky. Byly to pevné plochy, určené k transportu a manipulaci materiálu ke stavbě pyramid. Jejich účel lze připodobnit současným letištním nádražní a manipulačním stavebním plochám.
Spojování tvorby megalitických bloků s paleolitickou kulturou je ale poplatné zkreslenému pojetí historie člověka na Zemi, takže nesprávnému výkladu objektivně posouzených artefaktů. Ve skutečnosti v příhraničních oblastech Atlantské společnosti a také v oblasti Balkánu mnohem dávněji již žili takto civilizačně ovlivňovaní domorodí obyvatelé.
Nutno ještě poznamenat, že mnoho objevených staveb vzniklo dříve, než se soudí podle archeologických nálezů a jejich „odborné“ datace. Věda totiž až dosud vychází z mylně vykonstruované představy, že počátky civilizace schopné něco takového vytvořit sahají pouze cca 8.000 let př.n.l.
Vraťme se znovu k historii Bosenských pyramid. Byly vybudovány ještě za existence ATLANTIDY a její techniky. Po katastrofickém zániku Atlantidy se po několik tisíciletí na Zemi vyrovnávalo prostředí, což se projevovalo v rozsahu celé planety jako doba ledová. Jak se postupně rozptýlené pevné podíly hmoty, nejen z rozpadlého měsíce Nao, v atmosféře vracely na pevný povrch, prostředí se pozvolna, ale plynule oteplovalo. Nicméně rozsáhlé oblasti, které se po katastrofě dostaly pod vodu, byly stále ještě zatopeny, což se týkalo také dnešní Bosny a Hercegoviny. Na tomto teritoriu voda opadla až po následné přírodní katastrofě před cca 15 tis. lety. Tato zátopová vlna naopak postihla oblast Egypta, Střední východ a další oblasti kolem Středozemního moře. Po opadnutí vody v oblasti Bosny se znovu začíná formovat tamní společnost a následně jsou obnovovány těžba rudy, její zpracování a provoz pyramidy, jako energetického zdroje. V tomto období, asi před 12 – 13 tisíci lety byla použita hornina "slepenec", prostoupená sedimenty z předchozího zalití mořskou vodou na opravu poničeného pláště pyramid. Odpovídá tomu i zjištění stáří obložení pokrývající Bosenské pyramidy, datované přibližně na 12 000 let. Z drtě slepence, za současného použití jílu a vápence nebo dolomitu byl připravován umělý beton, aplikovaný do forem a vytvrzovaný pomocí elektrod saturovaných elektřinou z pyramidy. Betonové desky (panely) byly použity na opravu povrchu pyramidy a rovněž při tvarování podzemních chodeb, využívaných jednak pro těžební účely a jednak jako prostorové zformování podzemní hmoty ke směrování energetických toků při průchodu pyramidou.
Činnost tohoto úchvatného díla zaniká několik století po druhé katastrofě. Zaniká nejen potřeba jeho produkce, ale hlavně znalosti potřebné k jeho provozu. Velký časový odstup, z hlediska trvání jednoho lidského života a současně omezené jen materialistické chápání světa současnou vědou a jí vychovávanou společností jsou důvodem, proč skutečná historie je vydávána za mýtus a naopak neznale zkreslené výklady artefaktů za skutečnost. Přichází ale vývojová etapa, kdy tato nerovnováha bude pozvolna vyrovnávána právě těmi, kteří mají odvahu vystoupit proti obecně opakovaným a přijímaným nepravdám, hlásaným těmi, kteří taková tvrzení spojují se svým osobním renomé a postavením ve společnosti.
Příště si povíme jak žili a bydleli lidé v oblasti Bosenského údolí pyramid v době jejich činnosti.
