87. Část II. Jak vznikl vesmír (Universum), jaká je podstata jeho existence
Část II. Jak vznikl vesmír (Universum), jaká je podstata jeho existence
Jak a proč vzniklo Universum (vesmír)? Bůh (nebo Nadtvořivá síla – není podstatné jak autora vesmíru pojmenujeme) byl v jediném existujícím Jsoucnu prostředí Absolutna osamocen, neměl s kým sdílet své city, proto pojal záměr utvořit sobě rovné Nehmotné bytosti – Tvořivé Duchy, kteří budou jeho společníky. S tímto záměrem bylo však spojeno zformování prostředí, ve kterém se Nehmotné bytosti budou svobodně vyvíjet k dosažení vlastností svého Tvůrce. Tak vzniklo Universum (vesmír) jako prostředí pro bytí Nehmotných bytostí, které ve hmotném těle existují jako lidé. Z podstaty Boha, prostupujícího vše v jediném existujícím Jsoucnu, tedy vyplývá schopnost formovat cíleně v jakémkoliv rozsahu Nehmotu a jejím prostřednictvím hmotu jako takovou.
K uskutečnění záměru Boha bylo nutné vydělit v existujícím Jsoucnu prostor, kde budou podmínky pro vývoj Tvořivých Duchů. Základem Nehmoty Universa je Antihmota, která ho jako celek prostupuje a je jeho vrcholným řídícím nástrojem.Vzniká prvotním prostoupením Pralátky. Z hmotného hlediska a jen s velkou fantazií si lze představit, že vymezíme v Pralátce určitý prostor tvaru koule a necháme jej prostoupit jejím stejně velkým množstvím a tvarem - máme Antihmotu aniž by, jako ve hmotě, vznikla “díra” v prostoru odkud byla Substance odebrána. Ovlivněni hmotou se zeptáte, jak je to možné? Neměnná stoická vlastnost Pralátky je základem její stability a soudržnosti a tvoří její fixní „konstrukční strukturu“. Přemístěním určitého objemu se obsah Absolutna = Jsoucna nemění, pouze se posune. Antihmota je tedy výsledkem “přepracování” naprosto vyrovnané a nepolaritní Pralátky - základního media veškerého existujícího Jsoucna a vymezuje prostor Universa.
Zatímco Absolutno je nekonečné, takže nelze vymezit jakoukoliv fyzikální veličinu (rozměr, hmotnost, objem a pod.), tak Universum jej již uzavřený celek s danými hmotnými měřitelnými veličinami. Bůh změnil vlastnosti Pralátky tak, že Universum jako funkční Systém je nekonečné, ale jako objekt má v každém bodě začátek a konec (útvar koule) takže není nekonečné. Je to ohraničený celek s vloženým Systémem pracujícím v nekonečnosti kruhu – perpetuum mobile.Vzniklo tak Universum jako polaritní prostředí, které je vnitřně rozlišeno na Vnitřní a Obvodovou část k sobě v určitém poměru. Různá kvalita a objem těchto částí zakládá jejich vzájemné polaritní poměřování a snahu o vyrovnávání ke „spokojenosti“, respektive k vnitřní rovnováze střídavě vždy jednoho z partnerů polaritního vztahu. Tak je vložena procesní dynamika („perpetuum mobile“) do vztahů mezi Vnitřním Universem (VU) a Obvodovým Universem (OU). Polarita je základním principem všech jakýchkoliv vztahů mezi dvěma činiteli v Universu. Vyjadřuje rozdíly mezi nimi a současně vymezuje jejich vzájemné rozmístění a současně i soudržnost. Pro Nehmotné bytosti - Tvořivé Duchy, takže i pro člověka, polarita vyjadřuje proporce mezi dobrem a zlem (poměřováno souladem či nesouladem s Božími principy). Hmota, jako částicová substance v porovnání s celostní nečásticovou Nehmotou, má mnohem větší polaritní rozdíly. Proto je hmotné prostředí a hmotný život nutnou součástí vývojového procesu TD. Ve zvýšené polaritě hmotného prostředí se TD jako člověk musí individuálně rozhodovat v protikladech dobra a zla. Postupně, v mnoha hmotných životech, dospěje do kvality, kterou se vyrovná svému Stvořiteli.
Universum tedy nemohlo vzniknout velkým třeskem, ani se nerozpíná, takže nemá ani rané či pozdější stádium, jak tvrdí a experimentálně se marně snaží prokázat současná věda. Všechny procesy v něm probíhají souběžně a opakovaně, aby mohly být využity v záměru Tvůrce-Boha při vývoji Tvořivých Duchů k dokonalosti Stvořitele. Universum je skutečnost, která se dále nevyvíjí, prostě je, všechny minulé i budoucí stavy v něm existují a dynamicky probíhají souběžně v jeho jednotlivých částech. Nelze tedy smysluplně uvažovat o stáří Universa, které nestárne, neboť Nehmota je neměnná a hmotné změny jsou průběžně a společně přítomné v jednom Systému. Čas je pouze hmotnou kategorií a v uzavřeném cirkulačním režimu Universa jako celku se neprojevuje. Smysl mají pouze údaje o jeho vzniku a o hmotných procesních fázích v jeho jednotlivých částech. Účinky Nehmoty na hmotu nelze vyjádřit v celých číslech. Universum vznikalo postupně, nikoliv okamžitě („třeskem“), hmota v něm se musela zformovat z Nehmoty a pak byla posunována do Středového prostředí optimálně vyrovnané polarity Obvodového Universa. Teprve v tomto prostředí nabývá vlastnosti, které podmiňují její zformování do hmotného života v rozsahu společné existence od nejjednodušších druhů (mikroorganizmy) až po nejsložitějšího organizmus těla člověka. V žádném případě tedy nejde o Darwinovu teorii vývoje druhů, ale o cílené sladění hmotných toků jiné než anorganické hmoty, řízené Tvůrcem Systému.
Vyjádření času v pozemských letech je vůči Universu jako celku nepřesné, neboť vlivem pokračujícího procesu zahušťování hmoty plynoucím z jejího průchodu Systémem Universa se oběhové cykly zpomalují, jak se ostatně soudobá věda přesvědčuje např. ze zpožďování „atomových hodin“. Nicméně, pro základní orientaci člověka má dostatečně přesnou vypovídací hodnotu „sdělený“ údaj, že Universum ve své konečné podobě trvá zatím přibližně 64 miliard pozemských let.
Souhrnně lze tedy uvést, že Universum je realizovaný záměr s vloženým, pro současného člověka nepředstavitelně složitým a dosud nepochopitelným, jednoduchým Systémem zformovaným s láskou pro vývoj Nehmotných bytostí, které ve hmotném těle působí jako lidé. Jako každé Dílo má svého autora a tím je Nejvyšší Nadtvořivá Síla – Bůh. Zdravému rozumu se tak příčí teorie vědy o vzniku Universa "velkým třeskem". Na otázku kdo dal podnět k tomuto třesku a kde se vzala hmota, aby tato skutečnost mohla nastat již odpověď nedostaneme.
Pro zvídavé jedince přemýšlející o vesmíru a člověka v něm níže uvádíme několik "odborných" informací. Jejich úplné rozvedení a vysvětlení lze najít v 1. části trilogie "Svět je jinak" autora Zdeňka Svobody.
Polaritní vztah Antihmoty (AH = vrcholná Nehmota Universa) vůči všemu ostatnímu vymezuje polaritu Universa jako celku i uvnitř jeho dvou základnách částí (VÚ/OÚ). Polaritním opakem řídící AH v Obvodovém Universu (OÚ) jsou tři Nehmotné Substance a hmota, rovněž ve vzájemných polaritních proporcích. Nehmotnými Substancemi jsou: Prvosubstance (PS), Nehmotná Energie (NE), Předhmota (Ph), hmota (h). Dohromady s Antihmotou jsou to základní činitelé Obvodového Universa.
Polarita ve hmotném prostředí je vymezena délkou a silovými úseky paprsků Nehmotné Energie (NE), které prostupují tam přítomnou hmotu a tvoří její Energetický obsah (náboj). Tomu v Systému Universa odpovídá takto utvářená identifikující Informace o stavu daného prostředí v každé části Obvodového U. Je tvořena buď jedinou Nehmotnou Informací kteréhokoliv druhu druhů Nehmoty, např. NE (protože Nehmota je celostní, nečásticová, neměnná, věčná) nebo dvěma hmotnými informacemi (vnitřní polarita částicové, změnové hmoty).
Nehmotná Energie (NE): prostupuje obě části Universa. V Obvodovém Universu je neoddělitelnou součástí veškeré hmoty do které vkládá informace o jejích vlastnostech (síla náboje = určitý úsek paprsku NE). Je to jediný mobilní druh Nehmoty a je zformována do kuželovitých paprsků. Délka paprsku NE vymezuje celkový rozsah zahuštění hmoty v Obvodovém Universu. Zahuštění hmoty není tedy v tomto smyslu její prostorové rozmístění, ale výseč paprsku – náboj prostupující tomu polaritně odpovídající částicové struktury hmoty. Silové úseky NE takto předávají Informace Nehmoty jako celku do hmoty, čímž vymezují její konstrukci, takže i tomu odpovídající vlastnosti druhů hmoty.
Informace (I) v Systému U: poměrové vztahy mezi činiteli Universa charakterizují stav prostředí v každé jeho části a jsou v tomto smyslu Informací (psáno s velkým počátečním písmenem). V takto přesně vymezeném Systému Universa (OU) definuje aktuální stav v každém jeho místě buď údaj o objemové přítomnosti jakékoliv Nehmotné Substace (PS, NE, Ph) nebo dva údaje o objemu a množství přítomné hmoty (h) v dané polaritní proporci. K definování stavu určitého prostředí kdekoliv v Obvodovém Universu tedy stačí buď jedna Nehmotná nebo dvě hmotné Informace.
Dynamika U: procesní mobilita na principu vychylování a obnovování polaritní rovnováhy mezi OU a VU v diferencovaném rozpětí polarity, vymezeném pro Universum jako celek a diferencovaně pro každou jeho část a tam procházející Soustavu.
Vychylování polaritní rovnováhy vyvolává Antihmota, která působí tlakem na hmotu odlišně v jednotlivých Informačních polích. Ty se mění v závislosti na vztahu zbývajících Nehmotných Substancí doprovázejících hmotu. Ta mění svoje struktury, přeřazuje se a pohybuje v důsledku účinků procházejících svazků paprsků NE. Z toho vyplývá i ustavování polaritní rovnováhy mezi hmotou a proporcemi PS, NE, Ph (změny Informací). Jak se hmota průchodem Obvodovým Universem zahušťuje a soustřďuje v důsledku nastavených Informačních polí, tomu úměrně sílí tlakové účinky AH , což se projevuje v takto řízeném rytmickém vychylování polaritní rovnováhy a v jejím obnovování.
Oběh hmoty v U: cirkulační kruhový režim formování hmotných částic a celků, které průběžně mění svoji polaritu, hmotné zahuštění a současně poměrové zastoupení vůči druhům Nehmoty.
Polaritní napětí ve hmotě je závislé na vztahu mezi celostní Nehmotou a částicovou hmotou a podle toho se formují hmotné struktury. Relativně nejnižší polaritní pnutí je ve Středu druhé třetiny Obvodového Universa. Absolutně nejnižší v oblasti, kterou se v současnosti dlouhodobě posouvá planeta Země. Středová třetina Obvodového Universa je prostředím, umožňujícím formování atomární hmoty. V prostředí první oběhové třetiny je formována sub-atomární hmota, v závěreční třetině nejzahuštěnější supra-hmota. Úplný Polaritní Střed v blízkosti "nulového bodu" umožňuje v takto uvolněné hmotě organizovat hmotný život.
Co o tom říká moderní materialistická věda?
Odpověď je velice stručná, neříká nic smysluplného nebo alespoň vysvětlujícího, co by odpovídalo na otázku "proč" jsou věci tak, jak to tvrdí či dovozují její teorie. Sama sobě takovou situaci způsobuje, protože existeci Nehmoty neuznává a ten, kdo její existenci třeba jen připouští, v akedemické obci nemá místo pro údajnou ztrátu vědeckosti.
Namátkově uvádíme alespoň tři ukázky základních rozporů mezi stanovisky vědy a realitou světa.
Antihmota:
Věda ji hledá ve hmotě a vytváří mnoho spekulativních teorií, proč je jí tak málo v porovnání s přítomností hmoty.
Systém Universa: Antihmota je základní Nehmotnou Substancí vymezující prostor a stabilitu Universa,. Není zjistitelná žádnými hmotnými prostředky a je hlavním činitelem v procesu formování hmoty, na kterou průběžně působí tím větším tlakem, čím je hmota soustředěnější. zahuštěnější (podstata perpetua mobile, umožněná vlastnostmi Nehmoty).
Člověk:
Věda považuje člověka za výlučně hmotnou bytost, která se vyvinula původně z jednoduchých organizmů v procesu hypoteticky dovozované evoluce druhů. Experimentálně je tato teorie neověřitelná.
Systém Universa: Funkční podstatou těla člověka a v něm probíhajících hmotných procesů je Nehmotný druhový program, jehož impulsy jsou výsledně převáděny na buněčné hmotné programy, označované jako DNA. Funkční podstatou vědomého myšlení a jednání člověka je Nehmotný TD (Nehmotná bytost), který takto prochází ve mnoha lidských životech vývojem v protikladech hmotného prostředí.
Energie:
Věda ji spatřuje až ve hmotě a to v pohybu jejích částic. Hmotně si vykládá také mobilitu Universa, údajně vyvolanou prvotně velkým třeskem a průběžně jadernými reakcemi. Obdobně vykládá energii Slunce jako výsledek probíhajících jaderných syntéz. Energii v živém těle vykládá přeměnou potravy (spalováním) na energii, takže její vznik jakoby dotovanou hmotou na základě probíhajících chemických reakcí.
Systém Universa: Nehmotná Energie je jednou ze Substancí doprovázejících formace hmoty. Jsou to mobilní Nehmotné paprsky, které procházejí prostředím a prostupují (nabíjejí) částice hmoty na principu vyhledávání polaritní rovnováhy. Takto jsou do hmoty programově předávány Informace Nehmoty, které se výsledně projevují jako vlastnosti určité hmoty. Veškerá živá hmota, tedy i tělo člověka, přijímá Nehmotnou Energii z vnějšího prostředí. Všechny živé organizmy jsou uzavřené Systémy a používají tuto Nehmotnou mobilní Substanci k přenosu Informačních Nehmotných impulzů programu na hmotný program – DNA.
V příštím, třetím pokračování, se budeme věnovat vzniku a řízení hmotného života.
