92.Část III/4-Proč, jak vzniká a je řízen hmotný život
Když jsme v minulém pokračování avizovali další část cyklu, netušili jsme, že to bude trvat téměř jeden rok, než se budeme moci vrátit a dokončit započatou práci. Ale jsme tu a chceme se nadále s vámi dělit o informace, které jsou nám předávány z prostředí nás obklopující, ale lidskými smysly nevnímatelné – Druhé strany. Pouze vyvolení jedinci jsou schopni vnímat mimosmyslově tyto informace a přenášet je do hmotného prostředí, které je pro vnímání člověka vlastní.
Právě pro porozumění, proč a jak na nás tyto podněty působí, je dobré vědět, že lidské tělo je zformovaná atomární hmota podle speciálního programu pro oživení hmoty (jak bylo již dříve uvedeno). Jako celek má společné vlastnosti hmoty jako takové, ale rovněž specifické znaky života podle programově vložených Nehmotných Informací tak, aby poskytovalo ochranu pro Nehmotného Tvořivého Ducha, který se jeho prostřednictvím orientuje ve vztazích s vnějším prostředím a umožňuje mu mentální (myšlenkové, rozumové) a emoční (citové) projevy. Je funkčním obalem pro Nehmotnou bytost - Tvořivého Ducha ve hmotném těle, který je věčný a prochází vývojem v mnoha lidských životech, aby dospěl k vlastnostem Stvořitele veškerého života.
Jak bylo již sděleno, hmotu formuje a její vlastnosti do ní vkládá substance lidskými smysly nevnímatelná – Nehmota. Fyzické tělo člověka je vybaveno vlastnostmi, aby Tvořivý Duch v něm ukrytý se mohl ve hmotném prostředí pohybovat a komunikovat s vnějším okolím. Detektory, které to umožňují označujeme jako smysly člověka a jsou to zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Člověk prostřednictvím těchto vjemových zařízení a informací uložených ve své mozkové databázi vnímá a rozlišuje vlastnosti hmotného prostředí, tedy hmoty jako takové. Musíme si uvědomit, že vše kolem nás, tedy i "bezbarvý" vzduch, je hmota, jejíž vlastnosti vnímáme jako barvu, různá uskupení (tvary), zvuky, vůně, doteky s povrchem těla a v neposlední řadě i jako kvalitu přijímané potravy.
Vlastnosti hmotných částic, přesněji řečeno jejich energetický náboj, určuje úsek paprsku Nehmotné energie v nich uzavřený. Podle tohoto silového úseku Nehmotné energie se nám následně jeví jako základní vlastnosti hmoty, tedy její zahuštění (pevná hmota, kapalina, plyn), barva (bílé spektrum se svým rozčleněním na jednotlivé vnímané barevné úseky a černá barva s odstíny šedi) a její původ (neživá a živá hmotná uskupení).
Co je barva ?
To, co člověk vnímá jako barvu, je určitá délka elektromagnetického vlnění. Moderní materialistická věda se o podstatě elektromagnetického záření pouze teoreticky dohaduje. Je řazeno mezi fyzikální jevy, které lze pozorovat, měřit a vyhodnocovat. Ve skutečnosti je to ale proces, v němž mobilní paprsky Nehmotné Energie (výše jsme tyto paprsky označili jako “fluidum” lidskými smysly nevnímatelné) procházejí volnými částicemi subatomární hmoty a průběžně tak předávají řídící Informace pro veškerou hmotu ve vesmíru.
Zrak, jeden ze smyslů člověka, je schopen zaznamenat a převést do vědomí vlnový rozsah 390 – 790 nm (nanometry). Je to vymezený úsek, který člověk považuje za bílé světlo (bílé spektrum). Rozložení a přesahy tří základních vlnových délek červená (790 – 625 nm), zelená (565 – 520 nm) a modrá (500 – 390 nm) tohoto úseku elektromagnetického záření jsou vnímány jako barvy oranžová, žlutá, žlutozelená, zelenomodrá, modročervená = fialová. Vlnové délky v pásmu před (infračervené) a za (ultrafialové) úsekem bílého spektra se jeví jako černá barva.
Na rozdíl od uskupení neživé hmoty, která jsou vystavena účinkům obecně proudící Nehmoty (Nehmotná energie) vyplývajícím ze Systému Univerza, musí živá hmota přijímat tuto substanci selektivně tak, aby ze stejné neživé atomární hmoty se pod účinky specifického Nehmotného druhového programu zformovala do požadovaného "živého" útvaru. Flóra (imobilní živá hmota), téměř všechny druhy, přijímá Nehmotnou energii kanálky po celém povrchu jejího těla, takže se příjmem této substance příliš neliší od neživé hmoty. U fauny (mobilní živá hmota) tento princip mizí s vývojem mozkového centra a tím i stupněm složitosti organizmu těla. Nehmotná energie je přijímána jedním kanálem, zpravidla umístěným v blízkosti pupíku. Znamená to, že příjem Nehmotné energie jedním kanálem počíná s živorodostí druhů fauny (nižší druhy jsou vejcorodí). Prostřednictvím impulzů Nehmotného druhového programu jsou pak převáděny do živých organizmů úseky vitální Energie. Existuje proto v těle (nejenom člověka, ale veškeré živé přírody) hmotně nezjistitelné Nehmotné energetické tělo, které zajišťuje, aby uskupení živé hmoty bylo samostatným celkem pro působení impulsů Nehmotného programu (aura) a aby účinky selektivně sestavených úseků Nehmotné vitální energie proudily a byly rozdělovány až do jednotlivých buněk. K tomu slouží dílčí energetické uzly (čakry) a kanály, obdoba tepenného a žilního krevního rozvodu. Součástí energetického rozvodu jsou i kanály pro odvod použité Energie uzavřené v částicích subatomární hmoty, označované jako meridiány (hlavní sběrné odvodní kanály), které vyúsťují na končetinách druhů fauny, u člověka na dlaních a chodidlech fyzického těla. Projevuje se tak společný princip působení Nehmotného “fluida” na hmotu a příslušnost těla člověka a veškeré živé hmoty k Systému Universa.
Ezoterické prameny se různí v počtu těchto rozvodných uzlů, ale skutečnost je taková, že lidské tělo má pouze pět standardních čaker ( modrá – čakra krční, zelená – čakra srdce, žlutá – čakra žaludku, oranžová – čakra solar plexus a červená – čakra života), které se v návaznosti na přiváděné úseky vitální Energie projevují tomu odpovídající barvou. Údajná šestá - čakra „třetího oka“ - je ve skutečnosti centrálním rozvodem pro komunikaci Nehmotného programu s hmotným programem (DNA) a přísluší jí barva fialová.
Vliv barevné škály je nutné rozlišovat podle toho, zda spolupůsobí pro funkce fyzického těla (růst, obnova, imunita, příjem nové hmoty či vylučování odpadu) nebo slouží pro mentální a emoční projevy člověka. Není tajemstvím, že např. červená barva působí na psychiku povzbudivě, zatímco pro fyzické tělo je "červená energie" nezbytná v procesu jeho obnovy a reprodukce. Záleží rovněž na vývojovém stupni Tvořivého Ducha, ukrytého ve hmotném těle, jak bude jako člověk na barvy reagovat. Čím výše ve vývoji se nachází, tím na ně reaguje emotivněji. Působením barev je ovlivňován i vnitřní energetický Systém těla.
Co je živá hmota, jak vzniká a co je podmínkou pro její vznik jsme popisovali již v minulé části tohoto cyklu. Pokusíme se nyní přiblížit termín zahuštění živé hmoty, hlavně z pohledu fyzického těla člověka. Současná věda tento fenomén nezná, protože neuznává, že by mohlo existovat i něco jiného než hmota. Jak bylo již přiblíženo, nejedná se o prostorové seskupení částic hmoty, ale o silový úsek paprsku Nehmotné energie uzavřené v jejích částicích. Od toho se odvíjí i náboj částic tvořících hmotný program těla – DNA a následně i na jeho základě fomované hmotné řady pro všechny funkce organizmu. Toto "zahuštění" je základní předpoklad pro udržení druhu živé hmoty a to jak u flóry tak i fauny. Existují sice druhy, které se dají skřížit, ale jejich potomci nejsou zpravidla schopni reprodukce. Zamezuje se tak vývoji "nového druhu". Reprodukce není možná protože kříženci vytvořené zárodky nového jedince nenaleznou Nehmotný druhový program. Vznikne jakási druhová "mezera".
Opět toto vše vychází ze Systému řazení hmoty (pevná hmota – kapalina - plyn), kdy i dva určité atomární hmotné celky nejsou schopné se bez prostředníka vyplňujícího "mezeru" navázat. Vztáhneme-li to na lidské tělo, pak můžeme odvodit i to, že pár naprosto zdravých jedinců nemůže zplodit potomka.
Vychází z toho i neschopnost vědy zformovat jakoukoliv živou hmotu. Pokud se vědcům podaří nějaký takový pokus, vychází vždy z použité hmoty, která už byla primárně zformována jako hmota živá. Člověku, resp. Tvořivému Duchu, je sice dána Stvořitelem schopnost tvarovat a požívat hmotu ke svému bytí, ale nikdy nedosáhne na znalost tvořit a měnit živou hmotu. Pokud se tak děje, je to jen na úrovni hmoty. Pro dokreslení skutečnosti níže přetiskujeme články, kde se vědci chlubí svými úspěchy při formování živé hmoty. Povšimněte si, že pokusy se provádějí na úrovni jednobuněčných mikroorganizmů (bakterií), které mají hmotně snadno dostupný informační útvar DNA, který se volně pohybuje v těle bakterie a k životu potřebnou Nehmotnou energii přijímá celým povrchem těla, podobně jako atom či molekula neživé hmoty. U těchto mikroorganizmů se tedy ještě nejedná o vkládání Nehmotného druhového programu, jak je tomu u vyšších forem živé hmoty. Proto u těchto mikroorganizmů, nastanou-li pro ně příznivé podmínky (teplo, vlhko a pod.) probíhá bouřlivá reprodukce.
Vědci vytvořili umělý život. Přiblížila se genetická revoluce, nebo zkáza lidstva?
20. května 2010
Doktor J.Craig Venter ve čtvrtek oznámil, že jeho týmu se po patnácti letech podařilo vytvořit syntetickou formu života. Je to poprvé v historii lidstva.
Týmu odborníků se podle stanice BBC a časopisu Science podařilo vytvořit bakteriální buňku, která je řízena umělou DNA. Použitá DNA má přitom unikátní kód a nepatří žádné známé živé substanci.
Nový mikrob má vzhled i chování odpovídající vloženému umělému DNA kódu. "Vzniklé buňky ihned po stvoření vytvořily přes miliardu svých kopií, které také obsahují onu syntetickou DNA," řekl vedoucí projektu Craig Venter.
Pro důkaz, že je DNA nově vytvořené a replikované buňky shodné s výchozím syntetickým genomem, bylo v umělém genomu vytvořeno množství výrazných nezaměnitelných značek. Všechny pak byly nalezeny i v replikovaných buňkách - což úspěšnost pokusu potvrzuje.
Značky obsahují jména 46ti vědců, kteří na projektu pracují, několik slavných citátů v zašifrované podobě a klíč k jejich rozluštění.
Průmyslový život
Sám Venter však svůj nezpochybnitelný úspěch na serveru New Scientist relativizuje. "Stvořili jsme první syntetickou buňku, ale rozhodně jsme nestvořili nový život z ničeho. Při pokusu jsme totiž použili již existující buňku."
Vědci takto chtějí pěstovat mikroorganismy a bakterie, které v budoucnu mohou například produkovat léčivé látky, nebo pohlcovat skleníkové plyny. Případně je půjde použít při výrobě biopaliv. Šíře možné aplikace je však daleko větší, nabízí se například vývoj specifických buněk pro testování léčiv, chemikálií a kosmetických substancí.
Týmu vědců okolo doktora Craiga Ventera se již dříve podařilo vyvinout umělou DNA a také přenést DNA z jedné buňky do druhé. Spojení těchto dvou procedur nyní vedlo ke stvoření umělé živé buňky.
Podle serveru New Scientist vyšel celý Craigův pokus na 40 milionů dolarů. Pokud uvážíme, že jde v podstatě o hru na boha, pak tato cena není vysoká, uvažují redaktoři serveru.
Objev se ale stává i terčem kritiky. Podle některých vědců je vypuštění nového druhu organismu velice nebezpečné, protože není jisté, jak se v prostředí zachová a jak ho promění.
Například Helen Wallaceová z britské organizace monitorující genetické technologie Genewatch řekla, že "vypustíme-li do prostředí nové organismy, můžeme napáchat víc škody než užitku". "Vypustíte je do kontaminovaných oblastí s úmyslem, že je vyčistíte, ale ve skutečnosti vypouštíte další formu znečištění. Netušíme, jak se takové organismy budou v prostředí chovat," varuje.
Venter podle ní záporné stránky svého objevu bagatelizuje. "Není bůh, ve skutečnosti se chová velmi lidsky - pokouší se získat zpět peníze, které do své technologie investoval, a vyhnout se předpisům, jež by využití objevu omezilo," tvrdí Wallaceová.
Vědci poprvé dokázali vytvořit poloumělý život, trvá nekonečně dlouho
Výzkumníci z amerického The Scripps Research Institute (TSRI) ohlásili vyvinutí prvního částečně umělého organismu, který je stabilní. Ke čtyřem přirozeným stavebním kamenům kódu DNA přidali další dva umělé a vytvořili bakterii. V budoucnu by se prý mohly nové jednobuněčné organismy využít i pro přípravu léků.
Genetický kód života v přírodě tvoří jen čtyři písmena: báze A, T, G a C. Ty se různě spojují do párů, které utvoří celou šroubovici DNA. Podle jejich uspořádání pak může vzniknout konkrétní živý organismus - včetně člověka. Vědci však vytvořili bakterii, která obsahuje i dvě báze umělé.
„Připravili jsme poloumělý organismus více podobný reálnému životu,“ uvedl vedoucí výzkumu Floyd Romesberg podle zprávy, kterou institut TSRI zveřejnil na svých internetových stránkách.
Umělé báze X, Y
Vědci vycházeli z vlastní studie z roku 2014, v rámci které syntetizovali základní pár DNA. Nyní dokázali vytvořit novou bakterii, která kromě čtyř standardních přírodních bází, jež jsou v každém živém organismu, obsahuje rovněž dvě umělé. Pojmenovali je X a Y.
Párování bází je označení pro způsob, jímž jsou nukleové báze v DNA navzájem pospojovány vodíkovými můstky. Obvykle se párování odehrává na základě tzv. watson-crickovských pravidel komplementarity (schopnosti se doplňovat), tedy báze adenin (A) páruje s thyminem (T) a báze guanin (G) páruje s cytosinem (C). Genetický kód života ATGC doplnili u umělé báze XY.
Podařilo se jim udržet X a Y v genomu E. coli po 60 generací. Podle vědců je to důkazem, že v ní vydrží napořád.
Tento jednobuněčný organismus je schopen si dvě nové nukleové báze udržet nekonečně dlouho, uvádí institut na svém webu. A to i při svém dělení a množení.
Mohou mít jakékoli vlastnosti
Praktická využití takového druhu vytvořeného organismu jsou sice ještě vzdálenou budoucností, ale vědci je už nastínili. Tvrdí, že poznatky z jejich práce by se mohly využít k vytvoření nových funkcí pro jednobuněčné organismy, které hrají důležitou roli nejen při vývoji léčiv, ale i mnoha dalších procesech.
Mohou mít totiž vlastnosti, jaké budou jejich stvořitelé chtít. Množství podob aplikací je tak podle vědců v podstatě nekonečné.
Báze nejprve z bakterie „vypadávaly“
Již roku 2014 dokázal tým vpravit novou nukleovou bázi do modifikované bakterie Escherichia coli. Bakterie E. coli patří ke střevní mikroflóře teplokrevných živočichů, tedy i člověka. Je modelovým organismem pro genové a klinické studie.
Udržet genom stabilní je podmínka, abychom mohli hovořit o organismu. Pár XY však tehdy výzkumníci ještě nebyli schopni v bakterii E. coli udržet. Báze z ní při jejím dělení mizely. Výsledný genom byl nestabilní, nebylo tedy možné o využití v praxi ani uvažovat.
Úspěch mladých výzkumníků
Udržet genom geneticky stabilní i pro další generace, což je podmínka, abychom mohli danou „věc“ považovat za organismus, se nyní povedlo díky dvěma mladým vědcům z Romesbergova týmu.
„Naše genomy také nejsou stabilní jen jeden den,“ upozornil vedoucí výzkumu. „Musí být stabilní mnohem déle, než je lidský život.“
Yorke Zhang a Brian Lamb vylepšili několik dřívějších postupů. Přišli s optimalizovanou verzí báze Y, enzymy ji tak lépe rozpoznávají a přijímají.
Když naší nové buňce neposkytneme X a Y, vždy zahyne.Floyd Romesberg, vedoucí výzkumu
Nakonec vše otestovali pomocí nástroje CRISPR-Cas9 na editaci genů. Díky tomu se jim podařilo udržet X a Y v genomu E. coli po 60 generací. Podle vědců je to důkazem, že v ní vydrží napořád.
Vědci: Není se čeho obávat
Práce je určená pouze na editaci jednobuněčných organismů, nikoli těch složitějších. Dle Romesberga nehrozí, že by se nový položivot mohl začít samovolně šířit. Nemusíme mít tedy obavy z žádného „Jurského parku”. „Evoluce začíná tak, že si vezme něco sobě podobného, načež se tomu začne velice pomalu přizpůsobovat. Naše X a Y nejsou jako přirozená DNA, nemají s přírodou nic společného. Mnohokrát jsme si ověřili, že když buňce neposkytneme X a Y, tak vždy zahyne,“ řekl britskému listu The Guardian. Jak TSRI informuje, tým dále plánuje studovat, jak může být jejich nový genetický kód přepsán do RNA - buněčných molekul potřebných k překladu DNA, tedy přenosu informace z úrovně nukleárních kyselin do proteinů.
Vraťme se ale k lidskému tělu. Hmota lidského těla a jeho vlastnosti se odvíjí od třech skutečností:
- genetického materiálu (hmota předaná od rodičů),
- astrologické situace v moment narození,
- stupně vývoje Tvořivého Ducha, který do těla vstoupil při narození těla.
Idruh homo sapiens sapiens (člověk moudrý) má určité rozpětí zahuštění hmoty těla. Toto rozpětí je ale mnohem širší, než je schopen obsáhnout hmotný program "kříženců", takže běžný jedinec v rámci tohoto rozpětí využívá jen asi třetinu. Tak, jak se zahuštění posouvá po úsečce rozpětí směrem k menší zahuštěnosti, musí mechanizmus organizmu těla vyrovnávat základní silné zahuštění tvorbou hmotných uskupení "zprostředkovatele", aby se dokázal "domluvit" s impulzy Nehmotného druhového programu. V praxi to např. znamená, že různě zahuštěný organizmus fyzických těl je schopen zpracovat stejný druh přijímané potravy, že léčebný prostředek na zdravotní nerovnováhu účinkuje u každého jedince jinak.
Ani se současnou vyspělou technikou není možné tuto skutečnost zjistit. Věda sice používá v současnosti za pomoci výpočetní techniky test na porovnávání shody DNA, ale neví co je jeho podstatou. Dříve se tato vlastnost zjišťovala porovnáváním složení krve. Bylo to možné, i když méně přesné, protože i složení a tvorba krve je vázána na hmotný program DNA. Zahuštění svého těla proto můžeme přibližně stanovit, pokud známe svou krevní skupinu.
Nejvíce zahuštěné tělo mají nositelé krevní skupiny "0" (nulka). Tito jedinci mohou bez problému zpracovávat širokou škálu přijímané potravy, vč. masa a podávat i "nadlimitní" fyzické výkony. Je to základní krevní skupina.
Další skupinu tvoří nositelé krevní skupiny AB. Mnoho se neliší od skupiny předcházející.
Krevní skupina A je příznačná pro střední zahuštění. Výrazněji se zde projevuje negativní akceptace potravy se "silnou" hmotou a posilují se mentální schopnosti.
Nejvíce jsou omezování zahuštěním těla nositelé krevní skupiny B. Tyto jedince Zahuštění těla nutí, pokud nechtějí mít zdravotní problémy, vybírat si vhodnou potravu a fyzická námaha je "zmáhá", mentální a emoční projevy jim nečiní potíže.
úsečka zahušťování těla
Celá úsečka představuje rozsah možnosti působnosti Nehmotného druhového programu pro člověka. Červená část je základní úsek zahuštění těla, který bez problémů komunikuje s Nehmotným programem a odpovídá krevní skupině 0 (nulka). Úsečka uvnitř tohoto pole vyznačuje rozsah Nehmotného programu využivaného pro jedince. Je to hmotně zobrazeno asi jedna třetina červeného úseku. Je to hmotné grafické znázornění objemových jednotek nečásticové Nehmoty. Zasáhne-li základní zahuštění hmoty jedince jednou třetinou do následujícího pole (zelené), pak je jeho nositel majitelem vzácné krevní skupiny AB.
Zelené pole odpovídá krevní skupině A a modré pole krevní skupině B. U těchto skupin musí organizmus vyrovnávat deficit zahuštění vůči základní skupině (červená). "Dodatek" záleží pak na tom, ve které části úseku se zahuštění jednotlivce pohybuje. Ve svém výsledku se musí rovnat základnímu.
Jak bylo uvedeno, je to jen přibližný odhad, protože je dále nutné přihlédnout k tzv. Rh faktoru a k tomu, že je známo dalších zhruba 50 systémů krevních typů. A nejdůležitější je skutečnost, jak vyspělý Tvořivý Duch je v těle ukryt a jak vlastnosti svého těla využívá, či zneužívá.
V příštím pokračování se budeme snažit objasnit astrologické vlivy na živou i neživou hmotu a jejich využívání pro bytí člověka.
Další, velice důležitou roli hraje zahuštění těla při reprodukčním procesu. Níže vám nabízíme v plném znění článek autora Pavla Kasíka, který se zabývá pozorováním procesu oplodnění vejce spermií. Na jeho konci k němu uvádíme náš komentář.
Být první nestačí. Spermie musí projít záhadným „pracovním pohovorem“
8. prosince 2017,
Spermie vyrážejí k vajíčku a ta nejrychlejší spermie vajíčko oplodní. Přibližně tak si většina lidí představuje předávání genetické informace. Jenže vědci zjistili, že skutečnost je mnohem složitější. Zdá se, že vajíčko není pasivní, ale naopak si ze spermií aktivně vybírá. Jak, to zatím není jasné, jde spíše o hypotézu.
Vajíčko si podle některých vědců aktivně vybírá, kterou spermii vpustí k oplodnění.
foto: montáž: Pavel Kasík, Technet.cz, Profimedia.cz
„Když se maminka a tatínek mají rádi...“ začíná obávaný rozhovor s dětmi o tom, jak se na svět dostávají miminka. Většina rodičů má, jak už to z definice slova rodič vyplývá, alespoň nějakou představu o tom, jak ke vzniku života dochází. Armáda milionů spermií vyrazí z mužského údu směrem k ženskému vajíčku. První, nejrychlejší spermie, která se k vajíčku hbitě probojuje, vyhrává genetický závod a pokusí se s vajíčkem spojit. Tak dojde k oplodnění vajíčka a předání genové informace té konkrétní spermie.
Detailní pohled na lidské vajíčko oplodňované spermií
Aktivní spermie tedy dobývají pasivní vajíčko. Selekce „nejlepší spermie“ probíhá buď ve fázi „závodu k vajíčku“, nebo pak testem uchycení oplodněného vajíčka. Alespoň takto stereotypně se na moment fertilizace (spojení vajíčka a spermie) vědci dosud obvykle dívali.
Studie s názvem „Dochází u gamet (pohlavní reprodukční buňka) k námluvám? Důkaz nenáhodných spojení při oplodnění“ vyšla ve vědeckém časopise Genetics (impact factor v roce 2016: 4,556)
Existují však indicie, které naznačují, že vajíčko není v celém procesu pasivním příjemcem. Podle některých vědců dokonce před oplodněním dochází k výměně informací mezi spermií a vajíčkem - k jakýmsi námluvám nebo pracovnímu pohovoru. Nejrychlejší spermie dorazí k vajíčku, ale tam čekají „ve frontě“. Vajíčko si pak do určité míry „vybírá“, který z uchazečů nabízí nejlepší genetickou informaci. K tomuto závěru alespoň došel Joseph Nadeau z amerického výzkumného ústavu PNRI. Výsledky své dlouhodobé analýzy publikoval ve vědeckém časopise Genetics.
Výsledky genetických studií ukazují na aktivitu vajíčka
Nadeau si všiml, že některé distribuce genetických kombinací jsou u potomků častější, nebo naopak méně časté, než by odpovídalo běžným pravděpodobnostem, jak je popisují klasické Mendelovy zákony dědičnosti. „V podstatě lze říci, že si gamety vybírají své partnery,“ shrnul Nadeau svá pozorování.
Popřít univerzálně přijímané Mendelovy zákony nebylo něco, co by Nadeau plánoval. Původně zkoumal interakci dvou konkrétních genů (Apobec1 a Dnd1), ale při pokusech zjistil, že se mu nedaří získávat u potomkù očekávaný podíl genetických informací.
Během procesu zvaného „meióza“ dochází k produkci buněk se zredukovaným počtem chromozómů, což umožňuje pohlavní rozmnožování. Reverzní meióza, poprvé popsaná v roce 2015, jde opačným směrem.
Ve své další analýze se proto zaměřil na TRD, což je zkratka označující odchylku v podílu genů po přenosu (transmission ration distortion). K takové odchylce dochází ve chvíli, kdy je podíl některých genů v generaci potomků jiný, než by měl být teoreticky na základě znalosti genetické informace rodičů. Tato odchylka není žádnou novinkou - vědci už minimálně od padesátých let vědí o některých mechanismech, které tuto odchylku mohou způsobit.
Přenos genetické informace má v zásadě čtyři fáze: meiózu, gametogenezi, oplodnění a růst embrya. Dosud byly vědcům známy mechanismy, které vysvětlovaly upřednostnění či potlačení některého genu v první, druhé a čtvrté fázi. Příkladem mohou být geny, které snižují šanci přežití embrya, což v důsledku snižuje jejich podíl v příští generaci potomků.
Nadeau nicméně věří, že objevil nějakou formu ovlivnění i ve fázi oplodnění. Tedy že dochází k určité formě komunikace mezi vajíčkem a spermií před tím, než se spermie sloučí s vajíčkem. Tyto experimenty byly prováděny na laboratorních myších, nikoli na lidských embryích.
Dodejme, že studie je pouze přehledem literatury (tzv. review) a představením hypotézy, nikoli experimentálním ověřením této hypotézy.
Více otázek než odpovědí
Joseph Nadeau ve své práci prezentuje statistické náznaky probíhající „komunikace“. Ale nepředstírá, že by věděl, jak přesně tato komunikace mezi vajíčkem a spermií probíhá. Nastínil nicméně několik spekulativních hypotéz.
Nadeau není sám, kdo je přesvědčen o tom, že je nutné lépe prostudovat moment oplodnění. „Ženská reproduktivní anatomie je tajuplnější a obtížnější na studium, ale mezi biology roste přesvědčení o tom, že ženské buňky hrají při oplodnění zásadnější roli, než se dosud myslelo, říká například evoluční bioložka Mollie Mainerová z George Washington University.
Jak by mohla probíhat komunikace mezi vajíčkem a spermií?
Podrobnou revizí literatury Nadeau zjistil, že i další vědci v minulosti zjistili, že dochází k odchylkám od očekávaného podílu genetické informace v dalších generacích. Zjistil však, že vědci obvykle tyto nepravidelnosti dále nezkoumali, případně je vysvětlili jako „vyšší úmrtnost“ embryí s danou genetickou informací. Většina genetiků si ani nepřipouštěla, že by mohlo vajíčko se spermií komunikovat. „Byli jsme zaslepeni našimi zažitými představami,“ domnívá se Nadeau. „Toto je zcela nový způsob, jak lze o oplodnění přemýšlet.“
Závod mužských spermií k vajíčku ženy (umělecké ztvárnění)
Ostatně to, zda během oplodnění ke komunikaci vajíčka se spermií skutečně dochází, zatím stále není zcela jisté. Teorie, kterou Nadeau v říjnu 2017 publikoval, je lákavá. Ale protože zatím není jasný mechanismus této komunikace, představuje především výzvu pro další výzkum. Vědci si při něm budou muset dát zvláštní pozor na to, aby se nespokojili s ustálenými vysvětleními. Nadeau je podle svých slov na skeptické připomínky kolegů připraven: „Když vyloučíte nemožné, to, co vám zůstane, a je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda.“
Na závěry je brzy, jde jen o hypotézy, připomíná český biolog
Právě poslední Nadeauva fráze - vypůjčená z Sherlocka Holmese - je ale podle některých vědců zcela předčasná. „Hypotéza (o komunikaci vajíčka se spermií, pozn. red.) je v pořádku, ale data zatím nic nedokazují, jen korelují,“ připomíná v e-mailu redakci Technet.cz český biolog Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. „Důkazy v podstatě neexistují. Kdybych byl recenzentem Nadeauvy studie, vrátil bych mu ji zpět, aby kritičtěji zhodnotil vlastní hypotézu a alternativní vysvětlení.“
Podle Svobody existují alternativní vysvětlení výsledků: „Mezi recesivní a dominantní mutací je kontinuum. Heterozygot může mít mírný fenotyp, zvlášť u maternálních genů může zpusobit nemendelovskou segregaci.“
Nadeau podle Svobody předložil jen přehled literatury a korelaci dat, nepokusil se hypotézu vyvrátit experimentem. „Takže v tuhle chvíli je to jen zajímavá úvaha, která může vysvětlit některá data, ale není to jejich jediné vysvětlení. Že tato (hypotetická komunikace mezi vajíčkem a spermií, pozn. red.) existuje, bych nevylučoval, ale nijak mě to nepřesvědčilo,“ uzavírá Svoboda.
Aktualizace: Do článku jsme doplnili pohled českého biologa.
Autor: Pavel Kasík
Z výše uvedeného článku jasně vyplývá, jak pracuje oficiální věda. Vědci pozorují vlastnosti hmoty, což se jim za pomoci stále dokonalejší techniky dobře daří a publikují své závěry, aby se mohli s kolegy přít o něčem, jehož skutečná podstata je jim neznámá. Dostávají za to různá ocenění a vyhřívají se na poli slávy a zviditelnění. Toto "vědecké" počínání stojí společnost nemalé finanční náklady a pro bytí současného člověka nemá žádný přínos.
Jak je to doopravdy?
Vejce i spermie jsou produkty fyzického těla zformované za účelem reprodukce druhu. Oddělením od mateřského těla se stávají samostatnými hmotnými útvary nesoucími informaci o tomto druhu.
Vejce je vybaveno takovým množstvím hmotných uskupení, aby dojde-li k jeho oplodnění byl zajištěn prvotní vývoj nového jedince. U vejcorodých je to obsah postačující na vývoj nového jedince až do jeho samostatného bytí s tím, že potřebnou Nehmotnou energii přijímá přes povrch vejce. U živorodých je tento obsah redukován na množství, které je potřeba od oplodnění do jeho znovu připojení k tělu matky. Od tohoto okamžiku přejímá odpovědnost za výživu plodu až do porodu, včetně příkonu Nehmotné energie, organizmus matky. Nedojde-li k oplodnění, vejce po určité době zaniká. Nutno poznamenat, že vejce je nositelem hmotného programu (DNA). Tato šroubovice má aktivovánu pouze jednu stranu "žebříku" DNA.
Spermie je nositelem "váčku" s Nehmotným druhovým programem a hmotným programem DNA rovněž s aktivovanou jen jednou stranou. Ne každá aktivní spermie je nositelem Nehmotného programu. Z toho plyne, že všechny spermie, které se probojovaly k vejci a nevnikly dovnitř (čekají na povrchu) nejsou nositeli Nehmotného programu. První, která se s tímto "nákladem" dotkne povrchu vejce do něj také proniká, protože ve vejci existuje Nehmotný útvar, který vědci nemohou pozorovat, jakýsi "klíč" k otevření "váčku" s Nehmotným programem, který je uzavřen podobným Nehmotným útvarem. Z hmotného hlediska to můžeme přirovnat ke dvěma magnetům, které se přitáhnou a spojí. V okamžiku spojení se otevírá Nehmotný program a jeho impulzy začínají ovlivňovat formování hmoty nového jedince. Vzniká prvotní buňka, kdy se na polaritním principu porovnají žebříky hmotného programu obou pohlaví. V tomto okamžiku se také rozhoduje o pohlaví a vlastnostech těla budoucího jedince přenesených z těl jeho rodičů. To je celý zázrak vzniku nového jedince svého druhu. Při porovnávání a aktivování prvotního hmotného programu právě záleží na zahuštění hmoty těla, ze kterého pochází. Podrobný popis tohoto procesu bude možné nalézt v připravovaném pokračování trilogie "Svět je jinak".
Poznamenáváme ještě, že výše uváděné články obsahují místy pasáže s odbornými názvy. Pro zvídavé čtenáře nebude jistě problém si termíny najít na Netu. Jejich objasňováním jsme nechtěli prodlužovat naši, již tak obsáhlou, aktualitu.
V příštím pokračování se budeme snažit objasnit astrologické vlivy na živou i neživou hmotu a jejich využívání pro bytí člověka.
