95.Duchovno a jeho význam pro jedince, společnost a přírodu

21.12.2018 22:55

Jako aktualitu č. 92 jsme pojali text přípravy na výše uvedenou přednášku a reagujeme tím na četné připomínky našich příznivců ke  špatné kvalitě video záznamu z přednášky.

Úvodem:

Stále více dotazů směřujících na nás se týká vysvětlení co je, nebo kde je „Druhá strana“, kdo je Tvořivý Duch, jak vznikl život, jestli je život i jinde ve vesmíru, zda existují mimozemšťané, jaký máme názor na reinkarnaci, karmu a mnoho dalších. Současná věda popírá jakékoliv skutečnosti, které nemůže hmotně uchopit, změřit, zvážit nebo jinak s nimi nakládat. Neuznává proto ezoterická učení o bytí člověka a prostředí ve kterém se pohybuje a tudíž nemůže ani na tyto otázky pravdivě odpovědět.

Rozhodli jsme se proto naší dnešní přednášku věnovat těmto otázkám a uvést na pravou míru processing vývoje Tvořivého Ducha ve hmotném i Nehmotném prostředí Univerza.

Nejprve základní otázka: jak vznikl život a především člověk, kdo to je člověk a jaký má smysl jeho bytí. Nad-tvořivá síla, Bůh, je jedno jak nazveme autora velkolepého díla jakým je Universum (vesmír) – ohraničený celek s vloženým nekonečně se v kruhu opakujícím Systémem založeným na polaritě. Co je polarita? Je to vztah dvou činitelů (protikladů), jehož kvalita se odvíjí od převládajícího (většího) účastníka vztahu a poměřovaný je podle souladnosti či nesouladu se Systémem (dobro a zlo, bílá a černá, kladný a záporný, jin a jang apod.). Z toho můžeme odvodit, že polaritní vztah se liší od absolutního tím, že v každém je, byť nepatrný zárodek, toho druhého. Jsou to dvě navzájem se doplňující síly.

Obrázek monády staročínského znaku pro polaritní vztah jin-jang.

Člověk si od nepaměti klade otázku jak vznikl a odkud vlastně pochází. Odpovědí jsou mu různá zkreslovaná vysvětlení, podle toho, zda mají svůj základ v Bibli nebo ve smyšlených vědeckých teoriích.

Starý Zákon, jako základní text křesťanské Bible a také všech kánonů (věroučné texty) náboženství, která uznávají jediného Boha (monoteismus), je směsí podobenství a skutečných příběhů, které přibližují původ a úlohu člověka na Zemi. Během staletí byl biblický Starý Zákon vystaven mnoha zásahům tak, aby vyhovoval právě panující mocenské síle, takže z něho byly vyjmuty právě ty části, které se týkají např. přirozených práv a svobody člověka. Další negativní vlivy na zkreslení původního textu se projevily v důsledku překladu do moderních jazyků. V současnosti se tak soubor textů Bible stává pouze základním nábožensko-filozofickým spisem, který je uctíván, aniž by byl pochopen jeho pravý smysl a účel. Bible v původním znění byla průvodcem pozemským životem tehdejšího člověka. Z informací, které v Bibli zůstaly do současnosti se to nedůležitější vytratilo, takže pro praktický pozemský život se téměř nic nehodí. Zůstaly pouze obecnější informace, jak byly vyjádřeny pro společnost v době vzniku Bible, takže neodpovídají soudobým podmínkám a současný člověk je nespojuje s potřebami svého bytí. Nejen z toho důvodu se člověk obrací na současnou vědu, aby dostal odpověď na otázku kdo je a kam směřuje. Věda popírá existenci všeho jiného než smysly člověka vnímané skutečnosti. To, co nemůže pozorovat, zvážit, změřit a na základě toho konstruovat své teorie, je pro ni neskutečné a patří do oblasti mýtů a bájí. Touto metodou je vytvořena i teorie o náhodné existenci člověka na Zemi a teorie o vzniku Vesmíru. Oba tyto směry, jak církevní tak současné vědy, neodpovídají skutečnosti, takže jsou jako návod pro praktické bytí člověka scestné.

Je odpozorováno a obecně přijato jako nezpochybnitelná skutečnost, že jakási lidskými smysly nevnímatelná síla ovlivňuje nejen naše bytí, ale celé reálné prostředí okolo nás. Co to je?  Je to substance zformovaná božskou silou a schopnostmi z Pralátky Absolutna.  Lidskými smysly je nevnímatelná, hmotně neuchopitelná, nezměřitelná a prostupuje všechno hmotné. Je to polaritní činitel ke všemu hmotnému s vlastnostmi formujícími hmotu – prostě Nehmota. Zájemci o poznání tohoto fenoménu najdou všechny informace v publikaci „Svět je jinak“ a také na našich stránkách www.svetjejinak.cz.

Jak to doopravdy bylo a je?

Jediný existující Systém Jsoucna má podstatu Boha a není hmotný, takže smysly člověka je nevnímatelný. Základní vlastností Nad-tvořivé síly (Boha) je šíření nekonečného dobra, lásky a porozumění pro druhé. V tomto prostředí Jsoucna v Absolutnu byl  osamocen, neměl s kým sdílet své city a proto pojal záměr stvořit Nehmotné bytosti – Tvořivé Duchy, kteří budou jeho společníky. Nejprve byl vymodelován dokonalý, jemu rovný, Tvořivý Duch – Stvořitel na kterého přenesl některé své schopnosti, aby mu byl nápomocen při uskutečňování  jeho záměru. Nebyl pro něho problém zformovat takto i mnoho dalších Tvořivých Duchů, kteří by ovšem byli kopií svého Tvůrce bez vlastní identity, ke které by nedospěli vývojem v prostředí protikladů a svým svobodným rozhodováním. Vzniklo tak Universum jako polaritní prostředí, kde se Tvořiví Duchové mohli svobodně vyvíjet k obrazu svého Stvořitele. Tvořivý Duch je tedy nehmotná bytost s vlastní nezaměnitelnou identitou, která ukrytá ve fyzickém těle působí ve hmotném prostředí jako člověk. Pro Nehmotné bytosti by bylo snadné v Nehmotném prostředí Universa rozpoznat co je dobré - v souladu s principy Boha -  a co je s nimi v rozporu, takže cesta k dokonalosti je znesnadněna opakovanými vstupy do hmotného prostředí, kdy vstupem do hmotného těla se stává člověkem a nadále nemá přístup k dosud nabytým znalostem, zapomíná kdo je a musí se spoléhat pouze sám na sebe. Ale od počátku. Po zformování Nehmotná bytost nějaký čas pobývá v Nehmotném prostředí „Druhé strany“ a z této pozice pozoruje život ve hmotě. Jsou to jakési první krůčky batolete.  Poté vstupuje do hmotného prostředí do těla člověka a počíná jeho vývoj k vlastnostem jeho Stvořitele v podstatě ve třech stupních.

Tři vývojové stupně TD:

• Základní,  v  němž se TD učí být ve hmotném těle a prostředí, které až dosud pozoroval z „Druhé strany“, komunikovat s okolím, opatřovat si potravu a přístřeší před vlivy počasí a další potřeby zajišťující jeho bytí. Reinkarnace v tomto období probíhají několik miliónů let, které trvá několik miliónů let, jsou četnější než jednou za 270 let
• Střední vývojový stupeň, v němž se TD učí komunikovat ve hmotných vztazích ve společnosti, zbavuje se povahových negací, individuálního sobectví, učí se pozitivním vztahům ke druhým lidem, k přírodě a živým tvorům. V tomto vývojovém stupni se TD vrací do hmoty zpravidla jednou za 270 pozemských let, aby si ověřil svůj předchozí vývoj a pokračoval v odstraňování přetrvávajících negací. Je to období, kdy TD se začínají diferencovat ve svém vývoji, dostává se jim podpory z „Druhé strany“ od jejich průvodce (souvislost s karmou). Toto období trvá několik desítek miliónů pozemských let.
• Vyšší vývojový stupeň je stádiem Duchovního člověka, který je schopen jít vlastní cestou, aniž by byl ovlivňován ostatní společností. Vstupuje do hmoty podle potřeby a z pověření „Druhé strany“ bez ohledu na panující hmotné podmínky. Proto se tito pokročilí TD vracejí do hmotného prostředí častěji, tj. opakovaně. Důvodem je především setkání ve hmotě s Tvořivými Duchy na nižším vývojovém stupni společné skupiny, jimž pomáhají naplňovat jejich karmická předsevzetí. Dalším důvodem vstupu vývojově pokročilých TD do hmoty je předpoklad, že dosáhne i za nepříznivých podmínek spojení s „Druhou stranou“, takže bude nápomocen při přenosu Informací pro usměrňování negativního vývoje vztahů ve společnosti.

Formování nových TD Nehmotných bytostí se děje vždy v souvislosti s novou planetou života. Země je třetí takovou planetou, takže v současnosti je množství Nehmotných bytostí již ve třetím stádiu svého vývoje a někteří dokonce dosáhli nad-stupně – vlastnosti Stvořitele a jsou krůček od vstupu do bezpolaritního Absolutna. Esoterika tyto bytosti považuje za anděly.

Jak z předchozího vyplývá „Druhá strana“ je Nehmotná součást Universa. Tak jako nás obklopuje hmota, tak také Nehmota, kterou ale svými lidskými smysly nevnímáme. „Druhá strana“ je tedy všude kolem nás, tedy ne někde nahoře (nebe) či jinde ve vesmíru. Před vstupem do hmotného těla musí Nehmotná bytost obléknout „kabátek“ z jednoho druhu Nehmoty – Předhmoty, protože jinak by hmotou těla prošla a nemohla se účastnit na řízení svého hmotného obalu. Při opouštění těla musí tento izolační obal svléknout, jinak zůstane v mezi-prostoru, tj. nebude se moci volně pohybovat v Nehmotném prostředí, ale také nebude moci komunikovat s hmotou. Více o těchto stavech a jak k nim dochází  se dozvíte v publikaci „Svět je jinak“.

Ve středním vývojovém stupni Nehmotná bytost – Tvořivý Duch před vstupem do hmotného prostředí na základě vyhodnocení svého tam předešlého působení si tvoří jakýsi plán pro odstranění toho, co se v jeho hmotném bytí nepovedlo nebo nepodařilo odstranit. Spolu se svými druhy ze skupiny (zpravidla okolo 60 duší), kteří jsou právě na „Druhé straně si v návaznosti na to vybírá genetický materiál (rodiče), čas a místo (astrologická konstelace) vstupu do hmoty, aby podmínky pro svá předsevzetí byly co nejoptimálnější. To je celé vysvětlení toho co v bytí člověka následuje a co je nazýváno karmou. Není pravda tedy, že osudové dění dané karmou je nezměnitelné. Pokud člověk je znalý skutečností souladných se Systémem, pak naplňuje kladně svou karmu – duchovně roste. Do těla vstupuje Nehmotná bytost s prvním nadechnutím novorozence. V ten okamžik se uzavírá „světelný tunel“, kterým prošla z Nehmoty „Druhé strany“. Ujímá se řízení svého nového hmotného těla. Tento problém není tématem této naší přednášky, poznamenejme pouze, že Tvořivý Duch řídí vědomé jednání člověka, jeho rozhodování ve vztazích, nevědomé funkce hmotného těla se uskutečňují na základě  impulzů Nehmotného druhového programu, který ze stejné atomární hmoty jako je neživá příroda formuje živé hmotné tělo a způsobuje, že tato formace roste podle programu a po určitý čas se obnovuje. Níže uvádíme schéma, ze kterého lze odečíst tyto funkce a zařízení pro vstup a výstup TD do těla.

 

V zásadě jsme vysvětlili, jak vzniklo Universum, kdo, nebo co je Nehmotná bytost – Tvořivý Duch, kde je „Druhá strana“ a co je karma.

Nyní několik slov o zásadách „vzdělávacího“ božského Systému, jejichž znalost je potřebná má-li člověk žít s nimi v souladu a duchovně růst. Zásady Systému Universa jsou založeny na lásce a dobru.

První a nejdůležitější je ctění svobody druhého. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Je to jeden z nejobtížnějších bodů, protože rozeznat tuto hranici je velmi citlivé. Zvládá ji jen bytost na vyšším stupni svého vývoje oproštěná od sobectví, závisti, lpění na hromadění majetku.

Další zásadou je  Láska a Dobro, to je myslet nejdříve na druhého, pak teprve na sebe, pomáhat ostatním bez očekávání jakékoliv odměny a dal.. Dnešní společnost funguje přesně naopak, každý myslí hlavně na sebe a když pomáhá tak hlavně sám sobě, nebo za to očekává nějakou odměnu. Je to opak lásky a dobra, je to zlo a špatnost. Negacemi jsou honba za zviditelněním, závist, sobectví, hromadění majetku na úkor druhých. Do jaké míry se člověk při svém bytí dokáže tímto řídit, posuzuje už jako Nehmotná bytost na „Druhé straně“. Boží soudy a tresty (peklo) jsou výmysly  církevní moci k udržení morálky věřících. Neznamená to proto, že člověk navštěvující církevní obřady a tzv. věřící, žije podle zásad Systému Boha a duchovně roste.

Jak bylo výše uvedeno, vývoj Nehmotných bytostí – Tvořivých Duchů probíhá ve třech stupních. Když na první planetě života skončily podmínky pro život (planeta se v současnosti nachází v souhvězdí Plejád) byla společnost Nehmotných bytostí ve hmotě – lidí ve stavu, kdy již existovalo rozdělení na  řemeslníky a zemědělce, primitivní znakové písmo a výměnný obchod. Ve společnosti lze již poznat postup vývoje jednotlivých TD. Právě ti nejpokročilejší se začínají ujímat  vedoucího postavení v jednotlivých skupinách a na druhé planetě života již budou tvořit základ pro podporu vývoje nových, pro toto prostředí zformovaných TD.

Souhvězdí Plejád  

Druhá planeta života (v současnosti se nachází v souhvězdí Labutě) poskytuje prostředí pro vývoj TD ve hmotě jak z předešlé planety života (nazvěme je „A“) a nově zformované Nehmotné bytosti (budeme jim říkat „B“). Po skončení podmínek i na této planetě života přecházejí obě skupiny do nového prostředí, kterým je už naše planeta Země. „A“ jsou už poměrně zkušenými bytostmi ve druhém stádiu svého vývoje a „B“, díky přítomnosti a podpoře „A“, měly podmínky pro rychlejší průběh svého vývoje v prvním stádiu, takže planeta Země je prostředím, kde jsou přítomny Nehmotné bytosti ve všech stádiích svého vývoje. V rámci optimálních podmínek pro svůj vývoj musí mít prostředí vlastnosti pro všechny bytosti. Z toho důvodu se na Zemi od počátku její obyvatelnosti člověkem střídají společenská uskupení, jejichž vývoj určuje převažující skupina Nehmotných bytostí (TD) působících jako lidé. Při dosažení svého účelu společnost zaniká, aby vznikl prostor pro formování dalšího civilizačního uskupení.

Souhvězdí Labutě

 

Egyptské pyramidy v Gíze – nejznámější objekty tohoto druhu

Ziggurrat v Uru

 Více informací  o tomto období na Zemi naleznete na našich www.svetjejinak.cz.

Vraťme se ale do současnosti. Z předešlého lze dovodit, že mezilidské vztahy a z toho plynoucí důsledky v současnosti jsou přirozeným projevem vývoje Nehmotných bytostí – Tvořivých Duchů ve hmotě. Záleží na skladbě TD ve hmotě, tj. skladbě vývojové úrovně. Jak bylo již řečeno, Nehmotná bytost průchodem světelným tunelem a navléknutím Předhmotného „kabátku“ ztrácí spojení s „Druhou stranou“ a uzavírá se pro ni jakákoliv informace o tom kdo je a kam směřuje, jaký smysl má její hmotný život. Od toho okamžiku musí se spoléhat jen sama na sebe a osvědčit při svém rozhodování dosaženou vývojovou kvalitu. Tento proces úzce souvisí, jak v následujícím poznáte, s jedinci nebo celými skupinami lidí, kteří tyto znalosti o podstatě a účelu Univerza uchovávají a předávají ať už ústně, nebo v grafické podobě svým následovníkům – zasvěcencům. Výklady současné vědy k nalezeným artefaktům při neznalosti podstaty a Systému Universa, jsou proto zcela scestné.  Následně se zmíníme o některých, historicky známých jedincích i skupinách působících po katastrofickém zániku atlantské společnosti, kteří nám zanechali informace, které bez výše uvedených znalostí nelze pochopit.

Prvním takovým známým jedincem byl Žlutý císař,  mytický čínský vládce, který podle tradiční čínské chronologie panoval v letech 2697–2598 nebo 2674–2575 př. n. l.

Podle mýtů vynalezl zpracování kovů, je považován za autora základního díla čínské medicíny zvaného Chuang-ti nej-ťing, v překladu Vnitřní kniha Žlutého císaře, stanovil proporce v architektuře a další pro bytí člověka prospěšné věci.  Připisuje se mu i zakladatelství znalostí o jin/jang silách, ze kterých se vyvinulo pozdější učení feng-šuej.

Žlutý císař byla osobnost, která dokázala sjednotit roztříštěné kmeny a vytvořit první prosperující stát. Vzhledem k tomu, že žil okolo roku 2600 př. n. l., přesný rok není důležitý, ale důležité je, že se v podstatě shoduje s obdobím působení Imhotepa, egyptského vezíra faraóna Džosera, kněze, mudrce, architekta a autora staroegyptských naučení (staroegyptské pojetí typické etiky sebeovládání, integrace a altruismu), který byl později pokládán za jednoho z bohů. Pokud bychom se porozhlédli po světě v tomto období, našli by se ještě další obdobní jedinci, ať už sami panovníci nebo jejich chráněnci, kteří posouvali civilizační pokrok v určité oblasti. Tak tomu bylo i v případě Žlutého císaře, který sám nekomunikoval s Druhou stranou, ale měl jedince, kteří přenášeli informace a rady, on pak silou své moci, podporován z Nehmoty je prosazoval do společnosti. To Imhotep měl schopnost komunikovat s Druhou stranou a také je to na jeho díle vidět do dnešních dnů. Stupňovitá pyramida v Sakkáře je toho němý svědek.

Nejvíce informací o zaniklé Atlantidě a o podstatě světa a člověka v něm pochází z Egypta.

V roce 590 před naším letopočtem odtajnil jeden "velmi starý egyptský kněz", jménem Sonchis, nesmírně zajímavé informace o legendární Atlantidě. Popsal přesně polohu, podobu i historii této ztracené civilizace. To vše sdělil Solónovi, který byl řazen k sedmi největším mudrcům starověkého Řecka. O sto osmdesát let později byla historie Atlantidy zaznamenána v Platónových dialozích Timaios a Kritias. Jak Sonchis ze Saje a odkud získal znalosti o Atlantidě? Nejspíš patřil k následovníkům boha Hóra, takzvaným Šemsu-Hor. Šlo o kastu kněží, která podle staroegyptského kněze a historika Manetha Egyptu vládla po dynastii takzvaných bohů, polobohů a herojů v letech 5000 až 3450 před naším letopočtem. Opatrovali v tajnosti posvátné vědění a někdy se o nich mluví jako o příslušnících první tajné společnosti ve starověku. V Egyptě působili už v období zlatého věku původních božských králů a zůstali tu ještě dlouho po odchodu těchto vládnoucích bohů zpátky “na nebesa”.

Mapa Atlantidy uprostřed Atlantiku. Mundus Subterraneus 1669, Athanasius Kircher.

Zpodobnění hlavního centra Atlantidy podle vyprávění egyptského kněze Sonchise

Z výše uvedeného lze s jistotou odvodit, že ani jeden z nich se nemohl ztotožnit s vlastnostmi Ježíše. Zatím co tito podle sdělení pracovali s hmotou, Ježíš byl, dnes by se řeklo, filozof, léčitel a guru skupiny svých přívrženců (apoštolové). Samozřejmě to nemohl konat bez spojení s Druhou stranou. Do svého učení promítal skutečnou podstatu světa a člověka. To se samozřejmě nelíbilo vládnoucím mocným. To, co se dnes traduje o Ježíšovi z něj utvořila až křesťanská církev. Udělala si z něho ikonu pro mocenské ovládání davu. Ježíš je mnohdy pokládán za součást Svaté trojice. Ve skutečnosti svatá trojice je otec (Nad-tvořivá síla, Bůh), syn (Stvořitel – první dokonalý Tvořivý Duch) a Duch svatý  = Tvořivý Duch ve hmotném obale jako člověk.

Středověké zpodobnění Svaté trojice

24.červen – Narození sv.Jana Křtitele

Jeruzalém je považován za posvátné město tří hlavních mono-teistických náboženství. Zaprvé je svatým městem judaismu (Šalomounův chrám,vlastně „zeď nářků“ ze zbylých kamenů chrámu),podruhé je uctíván křesťany (chrám Božího hrobu z 12. století) a nakonec je uznáván ve zbožné pokoře muslimy (Omarova mešita ze 7.století,údajně místo odkud Mohamed vstoupil na nebesa).

Kolem roku 1000 př.Kr. David dobyl Jeruzalém a zvolil jej za hlavní město dvanácti izraelských kmenů judsko-izraelského království.Přítomnost archy úmluvy a hlavně stavba chrámu za vlády krále Šalomouna učinily z města náboženské centrum Židů: byla zde oslavována vznešenost Boží i vznešenost domu (rodu) Davidova.

Poté Jeruzalém prochází dramatickým údobím: nejdříve v roce 993 př.Kr. rozdělení mezi severním a jižním královstvím, Jeruzalém zůstává hlavním městem jen malého území Judy; potom jeho zničení v roce 587 králem Nabuchodonozorem a odvlečení obyvatel Jeruzaléma do babylónského zajetí.

Jeruzalém byl znovu budován po vydání Kýrova ediktu roku 538 př.Kr., který umožnil postupný návrat Židů ze zajetí. Povstáním Makabejských v 166 př.Kr .dochází ke svržení helénistické nadvlády.Svaté město je následně dobyto římským císařem Pompeiem a podrobeno Římu. Roku 70 po Kr. nechal císař Titus v čele římských legií město jako centrum protiřímského odporu zničit a nařídil také zbořit chrám. V roce 135 nechal císař Hadrián srovnat zbytky Jeruzaléma se zemí a město po celá staletí přecházelo z jedněch rukou do druhých.

Jeruzalémský chrám symbolizoval svým charakterem jediného Boha. Ježíš se svými učedníky mu vždy prokazovali hlubokou úctu a často se v něm společně modlili. Dějiny jeruzalémského chrámu jsou také trvale spojeny s životním příběhem sv.Jana Křtitele a jeho rodičů Zachariáše a Alžběty.

Zachariáš působil na konci 1.století př.Kr. jako kněz jeruzalémského chrámu a původem pocházel ze starobylého rodu Abiova.  Jeho manželkou byla Alžběta,příbuzná Panny Marie. Archanděl Gabriel zvěstoval Zachariášovi narození,jméno i místo působení jeho syna.Zachariáš neuvěřil poselství božímu a byl potrestán tím,že zůstal němým až do dne,ve kterém byl jeho syn obřezán a obdarován jménem Jan.Podle učení katolické církve byl sv.Jan Křtitel osvobozen od prvotního hříchu již v lůně matky.

Sv. Jan Křtitel se od útlého mládí hlásil k radikální  skupině židovských asketů,kteří si říkali Nazirejci (tj. zasvěcenci). Členové této komunity se zavázali,že nebudou pít víno a nedotknou se ničeho nečistého (např. mrtvého těla). Zákaz se týkal také stříhání vlasů a vousů. Sv.Jan Křtitel v tomto duchu celý život dodržoval přísné zásady zdrženlivosti a odříkání se pomíjivých detailů světské marnivosti,které rozptylují mysl a od hluboké kontemplace a ředí soustředěnost ducha při rozpoznávání Božího záměru.  

Po způsobu proroků Starého zákona se Jan Křtitel odebral na poušť,aby se v tichém rozjímání a meditaci připravil na nesnadný úkol,ke kterému byl Bohem povolán.Ve věku třiceti let dosáhl podle tradičního židovského názoru způsobilosti k zastávání učitelského úřadu.

Kolem roku 27 po Kr. Jan Křtitel začal kázat a vybízel lid k pokání i přípravě na brzký příchod Vykupitele. Jako potulný kazatel vyzýval hříšníky,aby zpytovali svědomí, neboť království Boží je blízko a ty,kdo se vyzpovídali,omyl vodou řeky Jordánu. Velký důraz při svých kázáních věnoval sv.Jan Křtitel kritice zažitého názoru židovského národa,že Židé jsou původem přednější a významnější než ostatní skupiny obyvatelstva.

K velikému úspěchu a ohlasu na kázání sv.Jana Křtitele přispěla zajisté Janova zevnější podoba.Chodil oděn opaskem staženým šatem z velbloudí kůže a živil se skromnou stravou, ve které převládaly kobylky a lesní med.

Sv.Jan Křtitel získal mnoho následovníků včetně několika,kteří se později stali Kristovými apoštoly.Křtěním ve vodách Jordánu  upomínal na povinnost činit pokání a připravo-val lid na Kristův křest,nicméně Janův křest neměl účinků křtu Kristova.Kristův křest je svátost,ve které člověk vodou a slovem Božím od hříchu prvotního a všech jiných hříchů je očištěn i v Kristu jako nové stvoření k životu věčnému znovu zrozen.

Sv.Janu Křtiteli se dostalo vyznamenání,když za ním přišel sám Ježíš,aby se od něho nechal pokřtít.Janův křest ovšem nebyl svátostný a nepůsobil milosti,nýbrž jako přípravný povzbuzoval pokání, jako symbolický naznačoval duševní čistotu. Duch svatý vstoupil na Ježíše v podobě holubice a sv.Jan Křtitel ho jako první výslovně označil „beránkem Božím,který snímá hříchy světa“,čímž veřejně poukázal na Ježíšovu smírnou oběť na kříži.                  

Horlivost, se kterou sv. Jan Křtitel oddaně plnil svůj úkol, ho nakonec stála život.Galilejský tetrarcha Herodes Antipas zapudil od sebe svou zákonitou manželku,dceru arabského krále Arety,a pojal za manželku Herodianu,manželku svého nevlastního bratra Heroda Filipa. Jan Křtitel byl v poutech vsazen do žaláře, protože káral hříšného Heroda za cizoložství a žádal čestnou nápravu těžkého morálního poklesku. Hříšná a panovačná žena Herodiana zahořela ke Janu Křtiteli krutou a spalující nenávistí a přiměla svoji dceru  Salomé, která tancem okouzlila otce Heroda,aby žádala jako svoji odměnu hlavu uvězněného Jana Křtitele.Král vyhověl nezvyklému přání,nechal sv. Jana Křtitele ve vězení setnout a jeho hlavu pak přinesli katovi pacholci na míse.

 Salomé s hlavou Jana Křtitele

Podle dochovaných informací byl sv.Jan Křtitel popraven roku 29 po Kr.a církev uctívá památku Janova umučení 29.srpna.Podle Matouše Janovi učedníci odnesli jeho tělo,pohřbili je a pak nešťastnou událost oznámili Ježíšovi. Ježíše zpráva o smrti sv.Jana Křtitele hluboce zasáhla.Odplul lodí na pusté místo, aby se v samotě skryl se svým žalem. Ve výtvarném umění bývá sv.Jan Křtitel zobrazen v oděvu z kůže,jak křtí Krista či nese beránka nebo kříž s nápisem „Ecce agnus Dei“ (Ejhle beránek boží).

Stahování elektřiny z volného prostoru – zobrazení v chrámu bohyně Hathor

Chrám bohyně Hathor v Dendeře je zdrojem zatím netušených znalostí našich dávných předků z období Atlantidy. Denně tisíce turistů obdivují jeho ruiny a poslouchají výklad průvodců, zkreslený současným vědeckým pohledem na dobu vzniku a skutečný význam artefaktů. A s motivem hadů se tam návštěvník setká takřka na každém kroku. Nejzajímavější jsou však zobrazení jakýchsi baněk s uzavřenými hady. Existuje množství různých výkladů a názorů na jejich význam. Pravdu mají ti, kteří zastávají názor, že se jedná o záznam technologie stahování elektřiny z volného prostoru. Můžeme dodat, že se jedná o její koncové využití k osvětlení. Hrozilo nebezpečí, že znalosti z Atlantidy předávané dosud mezi úzkou skupinou vyvolených, zaniknou. Rozvíjela se nová společnost, založená na úplně jiných principech a tyto ochraňované "báje" nezapadaly do koncepce mocných. Bylo rozhodnuto vybudovat jakousi obrazovou "encyklopedii", která odolá času. Základní výstavba a její obrazová hesla probíhala v utajení pod záminkou stavby chrámu k oslavě bohyně Hathor (obdoba skrytých symbolů v architektuře známých středověkých katedrál). V průběhu dalších tisíciletí byl areál rozšiřován o další objekty a některá "hesla" byla přemisťována, do nich začleňována a nově komentována. To postihlo i kruhový zodiak, který pochází z doby budování základní stavby.

Na těchto několika příkladech z Hathořina chrámu v Dendeře jsme chtěli demonstrovat, jak je ošidné posuzovat archeology nalezené artefakty podle teorií utvořených jen spekulativně právě na podkladě takových objevů.

Chrám bohyně  Hathor

Zodiak z chrámu bohyně Hathor

Chrámový komplex v Abydosu uchovává ve své výzdobě množství více než zajímavých informací, které jsou ale vysvětlovány v souladu s teoriemi vytvářenými odborníky z pohledu současných představ o vzniku a vývoji kulturních společenství na Zemi. Nelze se proto divit, že v komplexu existuje vlys, který vědecká společnost ignoruje, protože nezapadá do jejích teorií o historii. Tím více na jeho vysvětlení pracuje fantazie esoteriků a stoupenců mimozemšťanů.

Chrám boha Osiria v Abydosu

Vlys z chrámu boha Osiria v Abydosu

Je nutno se také zmínit o Imhotepovi nejen jako tvůrci stupňovité pyramidy v Sakkáře, ale i o znalci léčení, astrologie a dalších oborů potřebných pro bytí člověka využívající znalosti o Systému Universa.

Dobové umělecké  ztvárnění  osoby Imhotepa

Komplex stupňovité pyramidy v Sakkáře

Ájurvéda je považována za nejstarší a nejholističtější systém péče o zdraví. Podle ájurvédy je stabilní rovnováha tří základních energetických charakteristik - dóš je základem zdraví (Nehmotná energie). Podle klasické ájurvédy má každý člověk již od narození zcela specifický a vyvážený poměr tří dóš (tridóša) a jejich nerovnováha způsobuje pocity nevole, bolesti, onemocnění a choroby (zahuštění těla = geneticky zděděnou hmotu těla).

Je dvacet pět vlastností, které se k dóšám vztahují:

1. VÁTA - suchost, pohyblivost, chladnost, lehkost, proměnlivost, jemnost, hrubost, rychlost,
2. PITTA - horkost, ostrost, světlo, vlhkost, mastnost, tekutost, kyselost,
3. KAPHA - těžkost, zdrženlivost, olejnatost, sladkost, stabilnost, pomalost, měkkost, lepkavost, těžkopádnost a chladnokrevnost.

Orgány a poruchy, které nejvíce souvisí s působností jednotlivých dóš jsou:

1. VÁTA - hrtan, krevní oběh, nervový systém
2. PITTA - žluč, žaludek, střeva, játra, slezina, srdce, oči a kůže
3. KAPHA - hlen, dutiny, kostra, zuby, nehty

Ve vztahu k přírodě a k přírodním silám jsou dóši prostředníky mezi duchem a okolním světem:

1. VÁTA - směs éteru a vzduchu
2. PITTA - směs ohně a vody
3. KAPHA - směs země a vody

K přesnějšímu určení původu nerovnováhy a poruch rozeznává ájurvéda patnáct subdóš:

1. VÁTA - prána, udána, samána, apána, vjána
2. PITTA - pačhaka, randžaka, sadhaka, aločhaka, bhradžaka
3. KAPHA - kledaka, avalambaka, bhodaka, tarpaka, šléšaka

Dhanvantari s pohárem nektaru života

Vývoj ájurvédy nejvíce podpořil buddhismus, obzvláště jeho intenzivní zájem o udržování rovnováhy, který je znám v buddhismu jako mádhjamika. Ájurvéda zdůrazňuje umírněnost v jídle, spánku, pohlavním styku, užívání léků, apod. a zahrnuje kompletní systém životosprávy a stravování. Také hygiena je jednou z hlavních součástí ájurvédské životosprávy a zahrnuje pravidelné koupele, čistění zubů, jazyku, očí, uší apod. a příležitostné mazání těla sezamovým a jinými oleji. Oleje se užívají různě, včetně pravidelné konzumace (přepuštěné máslo) jako součást stravy, nebo i masáže hlavy teplým sezamovým olejem. Pocení doporučuje ájurvéda jako nejvhodnější způsob jak ucpané kanály otevřít a oslabit vliv dóši, která tyto blokace způsobuje.

Dalším udržovatelem znalostí o člověku a jeho světě je druh židovské mystiky – Kabbala. V židovském pojetí to znamená, že mystik (kabalista) se zcela oddává službě Bohu, studiu a naplňování Božích přikázání Tóry. Kabbala znamená „přijmout“. Mystika je obecně směr v náboženství, při kterém se ten, kdo jej praktikuje (mystik), snaží oprostit od všedních starostí a přiblížit svou duši k Bohu.  Své dojmy, techniky a praktiky kabalisté od středověku zapisovali, původně byly však veškeré meditační a mystické praktiky předávány a vykládány ústně. Byly přístupné jen úzkému okruhu soustřeďujícímu se kolem učitele a žáků.

Tóra znamená zákon, učení a v nejužším smyslu jde o první ze tří částí TaNaChu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible nazývané také Pentateuch nebo Pět knih Mojžíšových: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium, což je základní dokument judaismu. Podle židovské tradice byly knihy Tóry věnovány Bohem Mojžíšovi okolo roku 1220 př.n.l., krátce po exodu z Egypta. Sdělení obsahu Tóry byla zjevena celá historie lidstva od prvopočátku Stvoření, byl to hlas Boží (Druhá strana), který Mojžíšovi diktoval obsah Tóry.  Mystické učení mělo již v té době pověst něčeho, co je přístupno pouze skutečně zbožným lidem, a pro ty, kteří nesplňují odpovídající „požadavky“, se může jednat i o velmi nebezpečnou praktiku.

Z celého vyplývá, že křesťanská Bible převzala hebrejský text Tóry a ta část se nazývá Starý zákon.

Tóra

Epigenéze (vývoj) podle kabaly

Řád maltézských rytířů  je jedním z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi jako Řád rytířů svatého Jana v Jeruzalémě neboli Řád johanitů či hospitalitů. Jako řád Maltézských rytířů je označován od svého působení na ostrově Malta. Málo je známo, že kromě „špitálnictví“, ochraně věřících a pomoci potřebným byl řád i ochráncem znalostí o člověku a jeho světě.

  

Nejstarším duchovním řádem rytířským,  vzniklým z podnětu křižáckých válek za osvobození Palestiny,je řád johanitů. Johanité byly původně strážci jeruzalémského špitálu pro chudé a nemocné,který v polovině 11. století založili italští kupci a zasvětili jej sv.Janu Křtiteli.   

Rytířský řád Johanitů (hospitalitů) položil základ pro  řád Maltézských rytířů. Označení „maltézští rytíři“ získali jeho členové až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta, které mu už pak trvale zůstalo. Od jeho založení můžeme vysledovat, že v tomto sdružení se inkarnovalo mnoho TD na vysokém stupni svého vývoje (např. Ježíš a to dokonce několikrát). Po II. Světové válce se změnou nejen politické situace v Evropě vliv Řádu a jeho působení upadá, vliv přechází na jiné uskupení., jako např. Mezinárodní červený kříž či Modrý půlměsíc. V současnosti se řád věnuje téměř po celém světě charitativní činnosti v oblasti zdravotně postižených.

Přesuňme se do oblasti současné Evropy a řekněme si něco více o Keltech, ale hlavně o nejvyšších duchovních této společnosti – druidech. V současnosti se kdekdo snaží aplikovat keltské zvyky a rituály do současného života. Pořádají se slavnosti v duchu Keltských tradic, existuje horoskop podle Keltů a další nesmysly s nimi spojené – např. různé ochraňující amulety, ale opravdová znalost chybí.

Dobové zobrazení druidů

  

Johann Valentin Andreae autor rosekruciánských manifestů

 

Jeden z hlavních principů hermetismu je první teze, kterou lze nalézt na smaragdové desce a která často podléhá různým (často ne zcela přesným) reinterpretacím. Při znalosti Systému Univerza je snadné pochopit, co je na desce sdělováno.

Caduceus (tj. hůl boha Herma) byl jedním ze symbolů hermetismu

  Smaragdová deska