4. ALZHEIMEROVA CHOROBA
Nedávno byl na hlavní internetové stránce Aktuality.cz uveřejněn článek, v němž podle hypotézy britského experta Christopher Exley z Keele University se uvádí, že "Alzheimer je vlastně otrava hliníkem". Podle něho, hromadění hliníku v lidském těle může vyvolat Alzheimerovu nemoc, která ničí lidský mozek. V odborném článku vznesl požadavek, aby byly provedeny testy, které potvrdí nebo vyvrátí jeho hypotézu, že Alzheimerova nemoc je jen následkem chronických účinků otravy hliníkem.
Exley uvádí, že v současnosti se lidský organizmus s hliníkem setkává v nejrůznějších souvislostech, neboť jeho sloučeniny se přidávají "skoro do všeho, co jíme pijeme nebo jinak absorbujeme". Upřesňuje, že hliník je přítomen v určitých potravinách, v kosmetice, opalovacích krémech či deodorantech, je také součástí některých léčiv. Dále tento expert uvádí, že tělo sice hliník vylučuje, ale ten se přesto ukládá v mozku, nervech, kostech a jinde. V předmětném odborném článku shrnuje, že „všichni si hromadíme známý nervový jed v mozku, a to od narození až do smrti“ jako skoro nevyhnutelný důsledek moderního života. Ptá se: „Proč to bereme tak lhostejně?“
Jaká je skutečnost?
Podle sdělených poznatků o podstatě života, níže uvádíme odpověď na tuto otázku, kterou Exley vyslovil za všechny, kteří buď důvěřují vědě, že by takový stav nedopustila nebo vůbec netuší, že něco takového existuje.
Hliník je třetím nejrozšířenějším prvkem na Zemi a vyskytuje se v přírodě pouze ve sloučeninách. Od jeho objevu v roce 1825 byly využívány především jeho vlastnosti, jimiž se projevuje jako dobrý vodič elektrického proudu, dále pak stálostí na vzduchu a lehkostí. Teprve 2. polovina 20. století spolu s rozvojem elektrotechniky a dalších technologií otevírá dveře pro plné využívání hliníku. Stává se rovněž hlavní surovinou pro výrobu širokého sortimentu spotřebního zboží. Čistý kov hliník získaný technologicky ze sloučenin, které jej obsahují, jsou pro organizmus člověka cizí hmotou a tedy toxické. To platí přiměřeně také pro přírodní minerální a jí obdobnou hmotu s jeho podílem, nikoliv ale pro druhy živé přírody (VOH), které jej také obsahují a jsou pro člověka potravou, jak je níže uváděno.
Hliník, ale mnoho dalších prvků a jejich sloučenin, prakticky veškerá anorganická hmota, jsou pro živý organizmus nejen člověka cizí hmotou.
Znamená to, že Nehmotný druhový program těla (NDP) nemá vloženy potřebné Informace k jejímu přeskupování a zařazování pro jakékoliv využití v organizmu. Pokud se taková hmota jakýmkoliv způsobem dostane do těla (spolu s potravou, dlouhodobým působením na povrch těla nebo vdechováním), stává se předmětem imunitní reakce organizmu, aby byla co nejrychleji vyloučena. Při oslabené imunitě organizmu člověka, typicky způsobované trvalými negativními vlivy současného civilizačního prostředí, proniká tato hmota do nitra těla, kde se ukládá a je příčinou mnohých i závažných onemocnění.
Vraťme se ale ke hliníku a jeho souvislosti s Alzheimerovou chorobou, která se zpočátku projevuje nenápadně poruchou paměti a ztrátou orientace. Postižený jedinec mění nepochopitelně své postoje k výkonu svého zaměstnání, v citové i sociální sféře, což vede postupně k rozvratu jeho osobnosti, demenci a smrti. Příčinou tohoto stavu nemusí být přímo hliník, ale i jiná, pro tělo cizí, hmota, která se dostala do mozku, zásadního prostředí pro přenos Informací nezbytných pro veškerou činnost těla. Jednou z vlastností hliníku je i dobrá vodivost nabitých hmotných částic, jak bylo již výše uvedeno. Jeho výskyt a ukládání v těle je proto nutno hledat vždy v prostředí kde je velký „energetický pohyb“, a takové ideální prostředí je právě v mozku. Tato vlastnost hliníku je příčinou narušování provázanosti informačních toků v mozku, což se vně projevuje příznaky označovanými jako Alzheimerova choroba.
Dosud neznámým důsledkem toxických vlastností hliníku pro organizmus těla je také jeho účast na mnoha případech rakoviny tlustého střeva. Při jeho dlouhodobých a nadměrných příjmech do těla s oslabenou přirozenou imunitou, se totiž dostává lymfatickou cestou do příčného tračníku, tvoří tam uložiště, které mohou být příčinou buněčného zhoubného bujení.
Hliník je pro organizmus přijatelný pouze v potravinách, v nichž je přirozeně programově začleněn („obalen“) v řetězcích živé hmoty, jak je tomu typicky např. v zelenině a obilninách. Jen takto může být z těla přirozeně vyloučen za pomoci programově zformovaných enzymů (speciální součást trávicích šťáv) spolu s další balastní hmotou. Takto vázán, nemůže přejít přes buňky střeva do krevního rozvodu a narušovat vnitřní metabolické procesy těla. To platí také pro hmotu živé přírody, která je ve vodě rozpustná a obsahuje hliník. Znamená to, že z ní nemohou přecházet poškozující cizí látky přes buňky žaludku spolu s ostatní hmotou přímo do krevního Systému. Pokud ale je vystavena nepřirozenému zásahu do její struktury (např. pražení u kávy nebo kakaových bobů), jsou tyto přirozené, programem zformované vazby porušeny a hmota se stane pro tělo cizí, program ji nezná. Jednotlivé její molekuly spolu s vodou přecházejí přes buňky sliznice žaludku přímo do krevního rozvodu.
Zdravotní rovnováhu organizmu ale daleko více narušuje s tělem nesouladná minerální anorganická hmota a také všechny takové sloučeniny obsahující hliník, zejména nepřirozeně technologicky vyráběné. To platí také pro údajně „přírodně identické produkty“, což jsou nepřirozeně vyjmuté části z programově seřazené hmoty živé přírody, nebo uměle napodobené řetězce hmoty stejného chemického složení, ale s jiným Nehmotným obsahem, takže nemohou být identické. Do této skupiny je nutno zařadit chemicky i jinak nepřirozeně formovanou hmotu - „přídatné látky do potravin“ pro vylepšení jejich vlastností a tím i jejich prodejní přitažlivosti. Chemické preparáty obsahující hliník v souboru potravinářských aditiv jsou dokonce součástí platných hygienických norem, níže uvedeného označení „E“:
E 520 – síran hlinitý, E 521 – síran sodno-hlinitý, E 522 – síran draselno-hlinitý, E 523 – síran amonno-hlinitý, E 541 – hydrogenfosforečnan sodno-hlinitý, E 553b – talek (mastek), E 554 – křemičitan sodno-hlinitý, E 555 – křemičitan draselno-hlinitý, E 556 – křemičitan vápenato-hlinitý, E 558 – bentonit, E 559 – křemičitan hlinitý (kaolin).
Uváděné sloučeniny hliníku se používají zejména pro své protispékavé vlastnosti, takže jsou součástí mnoha sypkých potravin, aby nehrudkovaly, počínaje moukou a dalšími potravinářskými výrobky. Málo známá je jejich přítomnost ve všech instantních nápojích a pokrmech, čemuž se nevyhne ani takto upravovaná kojenecká výživa. Nepřirozené sloučeniny hliníku mají v sobě zakomponované také některé léky s pozvolna uvolňovanými účinky, např. léčiva upravující překyselení žaludečních šťáv pro ochranu sliznice žaludku.
Samostatným problémem, vyčerpávajícím skrytě a dlouhodobě imunitní Systém člověka, je uchovávání potravin v hliníkových obalech (alobal, tuby, plechovky) a zejména jejich grilování v obložení hliníkem. Negativní zdravotní účinky se přirozeně zvyšují při tepelném narušování stability hmoty hliníku se kterými jsou takto potraviny v kontaktu.
Jak nás chrání hygienické normy?
O omezených možnostech současných testovacích metod a neznalosti vzniku a podstaty procesů v živém organizmu, což si ale věda nepřipouští, vypovídá skutečnost, že všechna aditiva s E kódy prošla přísnými testy možných negativních účinků na zdraví podle dostupných toxikologických dat. Výsledkem takto omezených možností vědeckého posuzování je stanovení údajně „Přijatelné denní dávky", neboli denního množství aditiva, které při přijímání s potravou v průběhu celého života, podle odborníků nezpůsobí zdravotní újmu. Již sama skutečnost, že každá cizí hmota vyčerpává přirozenou imunitu těla s tomu odpovídajícími důsledky na zdraví a kvalitu života ukazuje, že taková tvrzení jsou scestná. Přijatelná množství jsou stanovena pro každý jednotlivý výrobek, ale už nikdo nemůže spolehlivě vyjádřit, kolik takových a jaké množství jednotlivec denně zkonzumuje.
Narůstající kontaminace vody nepřirozenou hmotou z odpadů a výkalů
Zcela samostatným a nejvíce rizikovým problémem s poškozujícími účinky na organizmus člověka, a to nejen hliníku ale i ostatní nepřirozeně zformované hmoty, je narůstající kontaminace vody. Je nutno si uvědomit, že v konečné fázi přecházejí z větší části do vody veškeré odpady z metabolizmu člověka a také z jeho činností. Vztaženo ke hliníku, již sama úprava vody určená k lidské spotřebě, jak to nařizuje ČSN EN 881, je prováděna za použití chemických přípravků s obsahem hliníku. Přičtěme k tomu odpady, které přecházejí do vody z použitých výrobků a přípravků k jejichž výrobnímu procesu byly použity tyto chemické prostředky, např. hydroxid hlinitý při výrobě papíru (i toaletního). Objeví se před námi skutečný obraz kontaminace vod, v nichž hliník je jen mizivým podílem tělu cizí hmoty. Přitom žádné stávající čističky vody, včetně chemických používajících tzv iontoměniče, nemají schopnost vyčistit vodu od subatomárních hmotných částic.. Právě ty jsou ale nositeli Nehmotného energetického náboje určujícího vlastnosti veškeré atomární hmoty. Znamená to, že i když je tato nežádoucí atomární hmota z pitné vody téměř odstraněna, přesto není zabráněno, aby voda byla absolutně nezávadná. Úlohou subatomárních částic je zajišťovat průchod NE atomární hmotou a pomáhat tak stabilizovat její vlastnosti. Jsou pro hmotné chápání nepochopitelným činitelem, způsobujícím "paměť vody" a na tom založených léčebných účinků homeopatických přípravků. Je smutnou skutečností, že vědecká medicína je neuznává jenom proto, že sama nemá schopnost tyto jejich prokazatelné vlastnosti teoreticky vysvětlit, neboť nezapadají do jejího učení.
Proč jsme jako lidé zcela legálně vystavování nesporným zdravotním rizikům?
Nepochybně proto, že rozvinutá ekonomika současné společnosti je založena na tržním hospodářství, takže zboží (včetně potravin) musí být pro zákazníky atraktivní. Tak to vyžaduje její podstata, založená na maximalizaci zisku, bez ohledu na negativní zdravotní dopady pro člověka. Přičteme-li k tomu omezené možnosti vědy ovládané hmotným dogma, rozmezí individuálních dispozic organizmu člověka, sortiment a množství trvale konzumovaných chemicky upravovaných potravin, průběžné oslabování imunity těla v podmínkách současného životního stylu společnosti, dospějeme k odpovědi, že se nejedná pouze o lhostejnost, ale příčiny vyplývají přímo z podstaty současného stavu společnosti.
Až věda a hlavně člověk překročí hranici výlučně hmotného vnímání světa, pak teprve se otevřou zatím netušené civilizační možnosti a prosadí se právo člověka na zdraví a vyšší kvalitu života. Takovou, kterou si svobodně zvolí podle svých individuálních předpokladů a bez omezování druhými i druhých.
