14. Genetická informace a její předávání na púotomky
Genetická Informace a její předávání na potomky
Podstatou jedinečnosti každého člověka je jeho Tvořivý Duch individuálních vlastností a stupně vyspělosti. Také hmotné tělo, do kterého cíleně vstupuje, má jedinečné vlastnosti, jak je to zřejmé již z jeho individuální odlišnosti nejen vnější ale i vnitřní, jak je vymezována tzv. DNA. Znamená to, že fyzické tělo je součástí polaritních vztahů hmotného prostředí, na což Tvořivý Duch reaguje vědomými prožitky člověka spolu s nutností, aby se v nesčetných vztahových situacích během svého bytí jako člověk rozhodoval. Právě to je ale účelem etapových pobytů Tvořivého Ducha ve hmotném těle člověka, které si v rámci svého karmického předsevzetí předem vybírá, aby mělo specifické vlastnosti podmiňující jeho vývoj ve hmotném prostředí. Je to v Systému Stvořitele vymezená součást vývoje každého Tvořivého Ducha, navazující na jeho dlouhou cestu, směřující k dosažení vlastností svého Stvořitele.
Co je podstatou geneticky zděděných vlastností hmotného těla?
Základem rozdílů ve vlastnostech fyzického těla jednotlivých lidí je „zahuštění“ jeho hmoty. V praxi to znamená, že hmotný program (DNA), který odpovídá zahuštění hmoty těla, je vůči neměnným impulsům Nehmotného programu v různém polaritním napětí.
Jak bylo již zmíněno, Nehmotný druhový program pro konstrukci lidského těla je neměnný, rovněž tak vlastnosti nové hmoty přijímané pro udržování funkcí organizmu těla (potrava) jsou dané, proto musí být tato disproporce vůči různému zahuštění hmotného programu korigována. Při přenosu Nehmotné Informace prostřednictvím vitální Nehmotné energie (NE) do hmotného Informačního uskupení (RNA v každé buňce) se vytváří jakási „dodatková“ Informace pro daný organizmus. Nejmarkantnější hmotný projev tohoto informačního vyrovnávání polarity jsou krevní skupiny s jejich přechodovými faktory. Je známo, že při krevních transfuzích je možno standardně používat krev označovanou „0“ (nulka), neboť ta pokrývá celý variabilní rozsah polaritních napětí lidského těla a dokáže tak zastoupit funkci jednotlivých krevních uskupení. Odlišné zahuštění organizmu těla je nutno respektovat také při transplantacích. Vědecká medicína tento fenomén zná a plně ho využívá, aniž by znala co je jeho podstatou. Vychází pouze ze svých dlouhodobých praxí ověřených pozorování.
Tělo cizí implantovanou hmotu nepřijme, pokud se ji nepodaří napojit na vnitřní Nehmotný Energetický rozvod Nehmotné Energie (NE). Právě jeden z projevů rozdílu v zahuštění hmoty těla je objem hmoty buněk, takže ke každému zahuštění je příslušná i „rozteč“ přívodu vitální Nehmotné energie. Tuto hmotnými prostředky nezjistitelnou skutečnost, při ignoranci Nehmoty, nahrazuje medicína vyhodnocováním vhodných hmotných „markerů“, které v sobě promítají propojení Nehmotného a hmotného těla. Je proto zřejmé, proč jako dárci jsou vhodní především rodiče, děti a nejbližší příbuzní.
Genetická Informace o „zahuštění“ těla se promítá v těle narozeného jedince již ve hmotném programu („DNA“) prvotní buňky těla. Je to uskupení, které vzniká po splynutí DNA otce (spermie) a DNA matky (vajíčko) a je Nehmotným vedením napojeno na výstup Nehmotného programu, jehož obal je zároveň základem pro nehmotný energetický rozvod. Dále probíhá již výše popsaný postup při vyrovnávání polaritního napětí přenosu Informací pro formování hmoty těla, jeho vlastnosti a funkce.
Genetická úprava hmotného programu těla je příčinou i jedinečnosti „DNA“ každého jednotlivce. Specifika „DNA“ se zjišťují metodou, kdy působením elektrickým proudem na její vzorek se promítají hodnoty v podobě grafického zobrazení. Přesto, že nejsou pozorovány rozdíly v jejím hmotném uspořádání, grafické zobrazení vykazuje rozdíly. Je to dáno odlišným Nehmotným obsahem hmotných částic a s tím související polaritou, v návaznosti na odlišné zahuštění organizmu těla. Dodejme, že ze stejného principu je pojmenování „DNA“ (kyselina deoxyribonukleová) scestné, neboť navazuje na chemická uskupení OOH, která ve struktuře těla a procesů v něm neexistují. O tom se ostatně věda sama přesvědčuje v marné snaze syntetizovat funkční DNA z neživé hmoty jakýmikoliv chemickými postupy.
Přenos genetické Informace na potomka
Je známo, že při početí nového jedince se kontaktuje funkční spermie otce se zralým vajíčkem matky. Současná věda ale neví, že schopnost spermie nespočívá jen v přenosu poloviny „žebříku“ DNA, genetické Informace od otce, ale že je i nositelem Nehmotného druhového programu pro tělo budoucího jedince, který je nezastupitelnou podmínkou oživení hmoty. Medicína proto posuzuje vlastnosti spermie pouze podle hmotných znaků, a to ještě s výjimkou toho hmotně nejpodstatnějšího, což je zahuštění její hmoty. Obdobně, tj. bez vnímání rozsahu zahuštění, je odborně posuzována i kvalita vajíčka matky. Rozdíl v zahuštění těla je také příčinou bezdětnosti zcela zdravých partnerů. Je-li rozdíl v Nehmotném náboji DNA muže a ženy příliš veliký, nelze dosáhnout splynutí a porovnání spirály DNA, takže nemůže dojít k oplodnění. Na stejném základu je i problém pojmenovaný jako „novorozenecká žloutenka“. Rozdílný Rh krevní faktor (jak bylo již popsáno, jedná se o hmotné vyjádření zahuštění těla) matky a plodu způsobuje, že u novorozence se projeví nesoulad metabolického procesu, když odpojen od dosavadního zdroje živin z těla matky a začne fungovat jeho vlastní organizmus poněkud jiného zahuštění.
Genetická Informace nového těla vzniká tedy již při jeho početí, kdy se polaritně porovnávají „DNA“ obou biologických rodičů. Ustavuje se tak jedinečná polaritní rovnováha hmotného programu nového jedince a s tím související rozsah zahuštění jeho budoucího těla jako celku.
Otázka pohlaví dítěte
Pro medicínu není tajemstvím, že základ spermie vzniká ve varlatech muže. Poté putuje do semenného váčku, kde plně dozrává. Již při opuštění místa vzniku ve varlatech je spermie schopná nést Nehmotný druhový program a tím také má již schopnost proniknout do vejce a založit nový život. Je to stádium, kdy má ještě nevyvinutý chromozom zodpovědný za vznik ženského pohlaví. Ten „dorůstá“ teprve v semenném váčku. Pokud ale spermie vlivem jeho častého vyprazdňování nestačí dorůstat, je pak předpoklad vzniku mužského pohlaví. Když ale spermie má dostatek času dozrát, je při oplodnění vajíčka předpoklad vzniku ženského pohlaví. Je také skutečností, že dozrálé spermie jsou hmotnější a pohybově aktivnější, takže při pronikání do vejce průraznější.
Proč v současnosti klesá reprodukční schopnost mužů?
Jak bylo již uvedeno, spermie je nositelem Nehmotného druhového programu, který „oživuje“ hmotu. Při cestě z varlat do semenného váčku, spermie se potkává s Nehmotným druhovým programem, který je uzavřen do Nehmotného obalu („kapsy“) a pronikl z vnějšího prostředí dovnitř organizmu muže, aby mohl vzniknout nový život. Zatímco v „hlavičce“ spermie je ukryt hmotný genetický program, ten Nehmotný vnikne do její mitochondriální části (spojovací část mezi hlavičkou a bičíkem). Průnik „kapsy“ (s Nehmotným programem) přes Nehmotný Energetický obal těla, je umožněn v něm k tomu připraveným otvorem v místě nejblíže hmotnému putování spermie. Je to velice citlivá oblast na stav proudění Nehmotné energie v bezprostředním okolním vnějším prostředí. Jak je známo moderní technika je zdrojem soustředění silných úseků paprsků Nehmotné Energie (NE) v životním prostředí. Tato kumulace silných úseků NE tvoří překážku pro proudění a přístup jejích slabších vitálních svazků, které jsou pro každý živý organizmus životodárné. Nestandardní přítomnost a intenzita proudění silných úseků NE nebo trvalé vystavování těla nepřirozené skladbě paprsků NE může v místech přechodu „kapsy“ s Nehmotným programem utvořit nepřekročitelnou Energetickou překážku. To ale není jediným důvodem zjišťované ztráty plodnosti u muže, jehož tělo se dlouhodobě pohybuje v takovém prostředí (blízkost vysokému napětí elektrického proudu, dlouhodobý kontakt s moderní technikou a s tím související elektronikou apod.). Druhým je narušení metabolických procesů v organizmu, jejichž důsledkem je ztráta schopnosti spermie (jejího tomu odpovídajícího Nehmotného obalu) navázat „kapsu“ s Nehmotným programem.
Také z podstaty genetických Informací a jejich předávání v reprodukčním procesu těla jednoznačně vyplývá nezastupitelná úloha Nehmoty pro existenci hmoty a života ve hmotě. Tento základní princip platí jak pro neživou tak rovněž pro živou přírodu, zásadní rozdíl je v Nehmotném programu formování hmoty, který je pro hmotný život, v působnosti jeho Stvořitele, výrazně odlišný.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
Po vánočních svátcích, jejichž datum se vztahuje ke slunovratu, takže ke kvalitě proudění Nehmotné Energie v Systému Universa, jak je potřebná k existenci života, budeme pokračovat v předávání „Sdělení“ dalšími články.
