14. Cukry, tuky a sůl ve zdravém stravování.

11.04.2015 16:05

Cukry, tuky a sůl ve zdravém stravování

K sepsání této aktuality nás podnítil článek o názvu "Nedodržujeme denní dávky soli ani cukru a z toho pramení civilizační nemoci", který byl uveřejněn na internetvých stánkách v rubrice Novinky.cz dne 4. prosince 2014 .Jedná o téma mnohokrát opakované a připomínané v různých sdělovacích prostředcích a také v odborné i populárnější literatuře. Komentuje tuto problematiku ve snaze poukázat na stále opakované chyby z odborné neznalosti, jak se projevují v doporučeních. směrovaných do veřejnosti. Ve shora označeném článku jsou uváděny rovněž statistické údaje, vztahující se k neustále narůstajícímu výskytu kardiovaskulárních onemocnění, která jsou také nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Obdobně se zvyšují také trendy souvisejících chorobí, jako jsou cukrovka (úplavice cukrová), obezita nebo vysoká hladina choresterolu, a to nejen u dospělých ale rovněž u dětí. Zaměření článku, k němuž se vyjadřujeme, vychází ze závěrů Světové zdravotnické organizace (WHO) a Organizace OSN pro výživu (FAO), podle nichž "za rozvoj těchto civilizačních chorob jsou odpovědné hlavně čtyři složky naší potravy – nasycené mastné kyseliny, transmastné kyseliny, sůl a cukr.

Níže komentujemese v maximální stručnosti alespoň ty skutečnosti, kde se stanoviska odborníků rozcházejí s poznatky, které vycházejí ze znalosti podstaty života a dozvídáme se je ze Sdělení "Druhé strany". Podrobněji a v příčinných souvislostech existujícího Systému si mohou zájemci doplnit tyto znalosti v knize "Svět je jinak", stejného autorského původu.

I. CUKRY ve zdravé výživě

Pod názvem "Nebezpečný cukr" je v odborně laděném článku mimo jiné uváděna jeho doporučená denní dávka cca 25 gramů, což odpovídá přibližně čtyřem čajovým lžičkám. Do této dávky je zahrnuto i množství cukru přidaného do potravin a nápojů. Podle ankety tuto dávku dodržuje pouze 4% dotázaných. Rozhodně nechceme podporovat přemíru konzumace cukrové hmoty, ale uváděné hodnoty jsou nereálně nízké, a to dokonce i z přirozených potřeb organizmu. Především ale platí, že každé tělo má individuální potřebu cukrové hmoty. Záleží zejména na jeho zahuštění (čím menší je zahuštění, tím více je potřeba uhlovodanů), denní fyzické námaze a na frekvenci otevírání Informačních schránek v procesech byt člověka. Plošné určování dávek, což platí nejen pro cukr, je zkreslující a jejich dodržování v jednotlivých případech může člověka na zdraví i poškozovat.

Jak je to možné?

Věda vychází ze základního mylného předpokladu, že potrava je zdrojem energie těla, takže její příjem je přepočítáván na kalorie. V našem vzdělávacím článku č.13 tohoto internetového cyklu je objasněno, proč tomu tak není a ani být nemůže.

Velkou úlohu v hodnocení údajné "nebezpečnosti cukru" má také další vědou opomíjená skutečnost, a to neznalost, proč a jak je přírodní nerafinovaný cukr pro organizmus těla vhodnější, v porovnání s cukrem rafinovaným. Ten totiž v procesu rafinace zásadně a pro tělo nepříznivě mění své vlastnosti. Podstatu této skutečnosti věda nezná, i když má k disposici podrobné rozbory rozdílnosti jejich hmotných řetězců, takže větší prospěšnost přírodního cukru dovozuje jen obecně a vychází převážně ze zkušeností.

Alespoň naznačíme, že při rafinaci cukru dochází v mřížce molekuly cukrové hmoty k přesunu silného reaktivního uhlíku (αC), a tím i ke změnám v následném řetězení a vlastnostech cukrové hmoty. Toto uskupení, jak je níže uvedeno, má pak rozhodující vliv na zařazování cukru do procesu funkcí organizmu. Je všeobecně známo, že cukr je hmota ve vodě rozpustná. Rafinací se sice jeho hmota zbavuje doprovodných minerálních prvků, ale rozpustnost ve vodě neztrácí. Skutečnost je taková, že:

za přírodních podmínek, již při vstupu do trávicího traktu, jsou z veškeré potravy vydělovány ve vodě rozpustné uhlovodany (cukry glukóza, fruktóza, sacharóza a škroby) a speciální enzymy z nich formují hmotu ve vodě nerozpustnou. Jen tak je dosaženo, aby cukrová složka

z potravy se dostala až do střeva a teprve tam prošla do krevního rozvodu,
rafinací ztrácí cukr schopnost komunikace s enzymy a jako ve vodě rozpustná hmota přechází do krevního rozvodu již v žaludku. V krevním rozvodu si řetězců rafinovaného cukru nejprve všimnou červené krvinky, kterým se zamlouvá z řetězců molekul čnějící silný uhlík. Teprve jeho odebráním jsou uskupení cukru schopná navázat se na inzulín. V tom je právě ale problém, protože standardně jsou v těle formována všechna uskupení hmoty podle avizované potřeby, nikoliv do zásoby. Znamená to, že už v tomto momentě dochází k disproporci v této metabolické funkci. Citelně se zvýší hladina rafinovaného cukru v krvi a formace s nepřirozeně navázanou cukrovou hmotou čekají zatím marně na svého dopravce. Tato čekající hmota se pak hromadí a ukládá v organizmu jako domnělá tuková (vznik obezity). Je to cukrová hmota, ale v tukovém polaritním uspořádání, takže je tento rozdíl z přírodovědných hmotných hledisek nezjistitelný.

Když si uvědomíme, že veškeré slazené potraviny a hlavně nápoje obsahují zbytečně a z neznalosti rafinovaný cukr, má taková praxe skrytý, ale ve svém důsledku negativní vliv velkého rozsahu na organizmus člověka. Také tato skutečnost potvrzuje, že procesy v živém těle se nedají posuzovat

z chemických hledisek reakcí v neživé přírodě.

II. SŮL ve zdravé výživě

Pod titulkem "Jsme milovníky soli" se v kometovaném článku uvádějí příklady nemocí, jako jsou zvýšený krevní tlak, nemoci srdce a mozku, které údajně souvisejí s nadbytečnou konzumací kuchyňské soli (chlorid sodný). S tím lze v podstatě souhlasit, méně již s paušálně vypočítanou denní doporučenou dávkou, obdobně jako v případě cukrů nebo tuků. Chlorid sodný (triviálně označovaný jako sůl) je ve vodě rozpustná látka, sloučenina chloru (Cl) a sodíku (Na), kterou organizmus těla nezbytně potřebuje ke své činnosti. Je to jedna ze sloučenin prvků atomární hmoty, které se v organizmu těla rozkládají, pokud se do krevního oběhu dostanou jako sloučenina.

V rostlinné potravě se do organizmu tyto prvky dostávají již zařazené do přirozených řetězců. Úloha soli (chloridu sodného) v organizmu není předmětem této aktuality a podrobně se jí zabýváme v knize „Svět je jinak“. Co ale v této aktualitě komentujeme a není v odborných vyjádřeních zmiňováno je skutečnost, že není sůl jako sůl. Přesněji vyjádřeno, je podstatný zdravotní rozdíl mezi solí kopanou a mořskou. Pro tělo je příznivá mořská sůl, nikoliv kopaná. Proč? Je tomu tak proto, že mořská prošla režimem živé přírody, takže její zařazení do funkcí těla je přirozené, což se týká i skladby a vázanosti ostatních prvků, které ji doprovázejí.

Naopak, sůl těžená jako minerál, je i po rafinaci (odloučení všech jiných minerálů) pro organizmus "cizí" hmotou. Nikoliv pro svoje složení, ale z hlediska doprovodných částic subatomární hmoty nabitých silnou Nehmotnou Energií (NE), které zbývají v soli po odloučené minerální hmotě a ovlivňují zejména kationt sodíku (Na⁺), který pak dostává v těle jinou polaritu, takže i vlastnosti. Sodík je důležitý pro organizmus zejména pro funkci vědou nazývanou sodíko-draslíková pumpa (výměna sodíku a draslíku v buňkách). Tělo potřebuje sůl zejména pro činnost svalů na úrovní buněk a nervových vedení, včetně mozkových neuronů, pro funkce trávících enzymů (chlor) a také pro udržování vodního hospodářství těla. Jde tedy o to používat sůl mořskou, nikoliv minerální kopanou.

II. TUKY ve zdravé výživě

Také příjem tuků je pro tělo nepostradatelný, neboť tuková a cukrová hmota jsou hlavními stavebními kameny pro celé tělo a jeho funkce. Co věda neví a ani vědět v důsledku odmítání existence Nehmoty nemůže, je odlišný Nehmotný náboj atomů uhlíku i vodíku v cukrech a tucích, což se výsledně projevuje v podstatném odlišení jejich vlastností. Tato bariéra poznání vyplývá z výlučně hmotného fyzikálně-chemického posuzování toho, co je řízeno Nehmotou, takže se netýká pouze podstaty rozdílných vlastností cukrů a tuků.

Ve stejné konstrukci atomů uhlíků i vodíků se tak projevuje v konečném hmotně vnímatelném efektu vliv vložené Nehmotné Informace, která vymezuje rozdílná zahuštění hmoty a jejích druhů. Neznalost tohoto obecně působícího principu také ve mnoha jiných souvislostech znemožňuje vědě pochopení podstaty procesů v živém těle. Právě v živých organizmech se výrazně projevují zejména tři kvality zahuštění "stejného prvku" uhlíku.

Tělo potřebuje také tukové složky přijímat co nejblíže ke stavu, jak se nacházejí v živé přírodě, a to v zahuštění, které nenamáhá lidský organizmus při jejich metabolickém přepracování a začleňování do jeho režimu. To je současně propojeno i s nižší potřebou Nehmotné Energie (NE), se kterou organizmus musí hospodařit v rámci vymezené kapacity. Jinak se NE v jiných procesech organizmu nedostává, což znamená vychylování zdravotní rovnováhy. Na vysvětlenou dodáváme, že podstatou zahuštění hmoty a jeho stupeň je množství jednotkových hmotných částic, soustředěných v objemu, který zaujímá daná hmota v prostoru. Je určeno vloženými Nehmotnými Informacemi do určitého druhu hmoty.

Pokud jde o rostliné tuky, jsou ke běžné konzumaci vhodné ty, které pocházejí ze semen s méně zahuštěnou hmotou rostlin. Jsou to zejména

slunečnicový a kukuřičný olej pro ty, kteří maso nekonzumují, případně jen bílá masa v úměrném rozsahu
olivový a kokosový olej relativně vyššího zahuštění pro konzumenty masa.

Nutno poznamenat, že z tohoto důvodu je vhodnější používat při přípravě pokrmů ze zeleniny a obilovin olej slunečnicový nebo kukuřičný, zartímco ve spojení s ovocem a masem olej olivový. Nepřijatelné pro běžnou konzumaci jsou např. oleje řepkový a sojový, jejichž zahuštění už nekoresponduje s organizmem člověka a navíc vykazují přítomnost poškozujících doprovodných látek i po vyčištění . Velice prospěšné jsou naopak tukové výtažky z ořechů nebo sezamu, ale pro jejich malou dostupnost je účelné je konzumovat spíše účelově jako lék, nikoliv pro běžnou potřebu.

Oleje by měly být konzumovány ve své přirozené podobě (lisované za studena) bez jakýchkoliv dalších přídavků. To, mimo jiné, vypovídá o nevhodnosti jejich běžných technologicých úprav, aby mohly být změněny jejich užitné vlastnosti (stabilita, odolnost vůči vyšším teplotám a pod.). Další pro člověka zcela nepřijatelnou potravinou jsou ztužené tuky v jakékoliv podobě a to nejen pro přidávané chemikálie.

Technologická úprava tuků, aby byly odolné vysokým teplotám mění jejich vlastnosti tak, že jsou pro organizmus "cizí hmotou". Tuto vlastnost přirozené oleje nemají, neboť úprava potravy smažením a pečením se vymyká Informačnímu Systému vloženému do lidského těla. Takto nepřirozeně přeformovaná hmota není proto do procesů organizmu programově zařaditelná, takže je přemětem jeho imunitních likvidačních reakcí.

Nelze se v krátkosti nezmínit také o tzv. omega mastných kyselinách a jejich proklamované prospěšnosti pro organizmus těla. V těle jsou přítomné cíleně, jejich polarita totiž umožňuje snadnou reaktivitu s jinou hmotou, tj. schopnost vázat na sebe jinou hmotu a rozpadat se, takže svými vlastnostmi se blíží vitaminům. Jejich prospěšnost je ovšem opět podmíněna jejich ryze původním přírodním původem a minimální tepelnou úpravou.

Stručné pojednání o vhodnosti tuků nelze ukončit bez zmínky o živočišných tucích a "odtučněných" potravinách.

Zastavme se u podstatného omylu vědy proklamujícím prospěšnost konzumace odtučněných, zejména mléčných výrobků (mléko, jogurty, apod.) s přídomkem "light", jak je využíván v tržních vztazích. Je to jeden z kardinálních prohřešků proti přirozené potravě, který poškozuje zdravotní rovnováhu těla.

Přírodní hmota potravy je totiž v Systému uspořádána tak, aby navazovala na programem řízené procesy přepracování potravy pro potřebu těla. Jakýkoliv nepřirozený zásah do přirozené skladby potravy organizmus vychylují z jeho rovnováhy a nutí jej k zapojení krizových řešení. Tělo potřebuje a je programově vybaveno na využití takto přirozeně vázaných tuků, aniž by se jejich nadbytek mohl v něm ukládat nebo byly potíže s jejich zařazením do procesu. Z tohoto důvodu je i máslo tělu prospěšnou tukovou hmotou. Nesmí ovšem být vystaveno vysokým teplotám (smažení, pečení). Opravdovou lahůdkou a pro tělo přijatelnou hmotou je "přepuštěné" máslo (orientální "ghí") – čistý živočišný tuk. Opakem však je přepuštěný živočišný tuk z mrtvých těl zvířat v jakékoliv podobě (sádlo, lůj).

Ze živočišných tuků jsou pro člověka tedy prospěšné pouze ty, které jsou v Systému určeny pro výživu mláďat, obdobně jako semeno rostliny obsahue potřebnou hmotu pro růst jejích "potomků".

Jak je to s poškozujícími účinky cholesterolu?

V těle je přítomen, podle klasifikace medicíny, jak dobrý tak škodlivý cholesterol. PROČ?

Ten "dobrý" je součástí přirozených metabolických procesů, souvisejících s přepracováním tukové hmoty a jejím zařazování do programových procesů těla.
"Špatný" cholesterol je především součástí skladby částic hmoty aktivovaného imunitního Systému těla a je programově tvořen za účelem likvidace silné tukové hmoty, kterou organizmus neumí či z nějakého důvodu nechce zařadit do procesu výstavby těla. Z jeho vlastností vyplývá, že pokud je do těla přijímán jako součást živočišné potravy, zejména masa a tuku, tělo s jeho likvidováním má problém, zvláště v případě snížené výkonosti imunity organizmu z jakékoliv příčiny. Důsledkem je pak jeho zvýšená hladina "škodlivého cholesterolu" v krevním roztoku a jeho charakteristické usazování uvnitř cévních stěn, jak to souvisí s kardiovaskulárními chorobami.

Povšimněme si ještě některých doporučení, jak si naši odborníci představují "ideální a vyvážený jídelníček".

Konkrétně komentujeme pouze ty části, které jsou z hledisek nám předávaných poznatků v nesouladu nebo je naopak jen skrytě potvrzují:

celozrné pečivo není takovým ideálem, za který je vydáváno. V organismu vláknina, kterou ve velké míře obsahují, působí jako "kartáč", třakže v tomto smyslu odírá vnitřní povrch zažívacího traktu. Celozrné výrobky jsou proto vhodné jen pro toho, kdo pravidelně a často konzumuje maso a výrobky z něho,
reklamou s odvoláním na doporučení odborníků nemohou šunka ani margariny (ztužené tuky) ze své hmotné podstaty existovat jako kvalitní potraviny,
polotučné a nízkotučné potraviny jsou již zmiňovaný prohřešek proti přirozeným potřebám těla na příjem potravy,
instantní potraviny jsou, zejména pro obsah chemických emulgátorů a dalších přídatných látek, pro tělo velice nepříznivé, ba přímo toxické,
řepkový olej je jako potravina nevhodný, jak je shora uvedeno v našem komentáři k tukům. Ze stejných příčin lze stejně hodnotit z hlediska přirozených potřeb i všechny náhrady másla,
naopak, chválíme odbornou zmínku paní dietoložky, "je vhodné pít v průběhu celého dne a zbytečně nepít během jídla nebo těsně po něm". Prozradíme důvod: ten spočívá v jeho specifické vlastnosti získané při rafinaci, jak bylo již výše uvedeno, kdy voda je jeho prostředníkem při neprogramovém pronikání do krevního rozvodu přes buňky sliznice v horní části žaludku.

Na závěr se ještě zastavíme u toho, že námi komentovaný odborný článek pomíjí posouzení pozitivní úlohy vajec ve zdravé výživě. Vejce, podobně jako rostliná semena, ořechy a mléko obsahují látky v ideální vyváženosti skladby, jak je potřebná pro prvotní vývoj plodu. Věda spojuje vejce s tvorbou nežádoucího cholesterolu a tak to také prezentuje veřejnosti. Přirozená a bez jakýchkoliv následků je pro většinu lidí (včetně dětí) konzumace asi 2 - 3 vajec za týden, je to ale individuální. Důležitá je jen jejich mírná tepelná úprava, aby nedošlo ke znehodnocení prospěšných látek v nich obsažených. To jsou ale již podrobnosti, které uvádíme v avizované knize "Svět je jinak". Tam lze nalézt komplexnější poznatky ke zdravému stravování, odvozené z principů vložených Božím Tvůrcem do Universa a všeho v něm.