3. Ebola je nemocí soudobé civilizační regionální zaostalosti
Ebola je onemocněním, které se po nevýrazném začátku jakoby příznaků chřipky projevuje vysokými horečkami a dalšími příznaky, jako jsou průjem, zvracení a silné krvácení z tělesných otvorů. Nakažené oběti nejčastěji nepřežijí jeden týden.
Co způsobuje onemocnění Ebolou?
Příčinou onemocnění Ebolou je mikroorganizmus, který stavbou svého „těla“ lze zařadit do přechodové skupiny mezi bakteriemi a viry. Existuje více kmenů těchto mikroorganizmů, které se navzájem liší zahuštěním hmoty svého těla, které je ale u všech relativně vysoké. Věda je řadí mezi „filoviry“ neboli nitkové viry s negativní polaritou jejich RNA (zrcadlově obrácená spirála informačního řetězce). V jejich organizmu se vyskytuje sedm formací bílkovin, z nichž čtyři jsou pro vědu zcela neznámé. Právě tato hmota je specifická pro jejich existenci.
V čem spočívá extrémní nebezpečnost virů Eboly?
Porovnání virů Eboly s jinými mikroorganizmy
Pokusme se nyní osvětlit jejich bytí ve srovnání s jinými mikroorganizmy škodlivými pro zdraví člověka. Jak je známo, základní rozdíl mezi bakteriemi a viry je nejen ve skladbě jejich organizmu, ale hlavně v jejich „velikosti“. Zatímco virům dovolí jejich objem proniknout dovnitř buněk, kde se množí a omezí tak jejich výkonnou činnost či dokonce způsobí jejich zánik, tak bakterie působí především v tělních rozvodech, krevním a lymfatickém. Pro organizmus nejsou toxická jejich živá těla, ale hmota jejich odumřelých těl a zbytky po jejich bytí. Proto hmotné příznaky onemocnění se projevují až po určité době (inkubační), kdy imunitní program těla nezvládá odstraňovat toxickou hmotu, která ohrožuje funkce organizmu. Takže základní rozdíl mezi viry a bakteriemi je v jejich velikosti a místě množení. Viry působí uvnitř buňky a pro své bytí využívají hmotu zformovanou pro její výkon. Bakterie (týká se i plísní) působí v tělních rozvodech, kde pro zajištění svého bytí narušují řetězce zformované hmoty určené právě pro výkon jednotlivých orgánových buněk, ale také pro jejich obnovu. Pokud se týká plísní, tak jejich nebezpečnost nespočívá v narušování řetězců zformované hmoty, ale v zamezení jejich průchodu do a z buňky, když se „usídlí“ jejich formace („nalepí se“) na povrchu buňky. Vraťme se ale k mikroorganizmu způsobujícímu onemocnění Ebolou.
Zatímco všechny pro tělo škodlivé mikroorganizmy se projevují některým z výše popsaných způsobů, virus způsobující onemocnění Ebolou je atypický v tom, že se „živí“ hmotou obalů tkáňových buněk a způsobuje tak jejich rozpad a vnitřní krvácení.
Jak se onemocnění Ebolou přenáší?
Při rozvinutém onemocnění se virus vyskytuje ve všech tělních tekutinách (krev, lymfa, pot, moč, sliny, výkaly, zvratky) a nakazit se tak člověk může už pouhým dotykem s takto kontaminovanou hmotou.
Proč jsou rozdíly v imunitě vůči virům Eboly pro vědu záhadou?
Pro vědu a medicínu je dosud záhadou, že v některých případech se nákaza Ebolou z opic na lidi nepřenáší nebo proč je úmrtnost u některý kmenů těchto virů nižší než u jiných. Při znalosti Systému řazení hmoty je odpověď snadná. Existence virů, způsobujících onemocnění Ebolou, odvisí totiž právě jen od takové hmoty, která má zahuštění odpovídající jejich Nehmotnému druhovému programu, takže jen taková jim ,,chutná". Proto tyto viry vyhledávají potravu jen v tělech určitých druhů zvířat a u člověka jen při určitém rozmezí zahuštění jeho těla. To je důvodem, proč obětmi jsou nejčastěji opice, prasata a člověk odpovídajícího vyššího zahuštění těla, které se nejvíce vyskytuje právě u etnik v částech tropické Afriky. Hmotné dogma vědy ale takové úvahy a poznání nepřipouští. Odborníci, s nemalými finančními náklady, nadále experimentují a riskují životy těch, kterým by mohlo být při znalosti podstaty včas pomoženo.
V současném období let 2013-2014 znovu propukla ohniska Eboly v západní Africe. Počty uváděných obětí jsou jen špičkou ledovce a nákaza se přes učiněná opatření nekontrolovatelně šíří. Po předchozím pobytu několika jednotlivců v postižených oblastech byla přenesena již do USA a Španělska, pravděpodobně i na další státy a kontinenty. V civilizačně vyspělejších státech rostou obavy, aby také u nich nedošlo k šíření této nemoci, která je dosud v možnostech vědecké medicíny přímo nezvladatelná. Umí si s ní poradit pouze přirozená imunita individuálního těla, které určité medicínské postupy mohou pouze napomáhat utvářením podmínek pro rovnováhu vnitřního prostředí těla (homeostáza). Proti těmto virům dosud neexistuje účinný lék ani prevenivní očkování.
Jak šíření Eboly napomáhají náboženské předsudky a primitivní zvyklosti?
K šíření nákazy podstatně přispívá skutečnost, související s již zmiňovanou civilizační zaostalostí, výrazně ovlivněnou panujícími náboženskými předsudky. Jedná se zejména o rituály pohřbívání mrtvých těl a princip jejich ukládání do země. Podle místních tradic jsou mrtvá těla pohřbívána uvnitř domu nebo v jeho těsné blízkosti, a to výlučně do země. Součástí rituálu, ještě před pohřbením, je odstranění krve a exkrementů z těla zemřelého, což se provádí holýma rukama. Důsledkem je „exploze“ nákazy. I když to v současnosti správní orgány zakázaly, nelze z uváděných důvodů těmto zažitým zvyklostem podstatněji zamezit.
Mikroorganizmy způsobující Ebolu přežívají i mnoho let v zemi kde byla oběť pohřbena a na povrch se dostávají při následném kopání v blízkosti hrobu či při nějaké živelné události (např. při zátopě). Velice by pomohlo spalování těl obětí, to je ale pro domorodce nemyslitelné. Náboženské zvyklosti jsou v takových oblastech dosud nevyvratitelnou součástí jejich způsobu života, takže jakékoliv vynucované mocenské zásahy v tomto smyslu řešení nepomohou. Pokud by své tradiční úkony prováděli v utajení, pravděpodobně by to zdravotní situaci je dále zhoršilo.
Jaké jsou možnosti pro přežití infekce a zastavení jejího šíření ?
Současným, prakticky jediným účinným řešením, je úplná izolace (karanténa) oblastí s výskytem Eboly. Znamená to zavedení opatření charakterizovaná úslovím „dovnitř ano, ven ne“. Přežijí ti, kteří mají dostatečnou imunitu a dokážou prijmout alespoň základní opatření pro omezení šíření nákazy.
