67. Historie existence člověka a jeho společenství na Zemi je mnohem delší než tvrdí současná věda,část II.
Dnes pokračujeme v cyklu článků, který jsme v předchozí aktualitě nazvali
"Historie existence člověka a jeho společenství na Zemi je mnohem delší než tvrdí současná ní věda". Dnešní téma se specificky týká:
Historie lidských společenství v Universu a na planetě Zemi.
Vypovídá o tom, že:
-
Člověk žije na Zemi již přibližně 50 milionů let,
-
Darwinova teorie vývoje druhů života je pouhou spekulací,
-
Genetickým inženýrem je Stvořitel života,
-
Současná jen hmotně orientovaná věda nemá schopnost zjistit skutečnou historii člověka.
Kdy, kde a v jakých souvislostech byli stvořeni první lidé ve vesmíru?
Bylo tomu přibližně před 200 miliony lety, a to na první planetě života, která v současnosti se nachází v souhvězdí označovaném Plejády. Hmotný život souvisí s vývojem Duchovní podstaty člověka („Tvořivý Duch“), která není hmotná, není částicová, proto nemůže podléhat rozpadu jako částicová hmota, takže je věčná. Vývoj Nehmotného Tvořivého Ducha (TD) pokračuje ve mnoha lidských životech.
Živé tělo – hmotný obal pro Nehmotného TD a pro veškeré druhy fauny i flóry, může plnit svou funkci a projevovat se pro určitý druh požadovanými vlastnostmi pouze v prostředí minimální polarity silového pole mezi hmotou a jejím polaritním opakem Nehmotou. Tím je prostor Středu Obvodového Universa, pouze v něm je možná funkce Nehmotných druhových programů, pod jejichž impulzy se formuje živá hmota ze stejné atomární hmoty jako je neživá příroda.
Život je tedy v Systému Universa podmíněn nasunutím planety do prostředí s vlastnostmi pro jeho existenci (možnost zformování neutrální vody a atmosféry).
V tomto ve vesmíru jedinečném místě splňuje podmínky pro život vždy pouze jediná planeta. V současnosti je to Země, v pořadí již 3. planeta života. To je důvodem, že hmotný život na jiných planetách v jejich současném postavení ve vesmíru není možný. Mimozemšťané proto nemohou existovat, pokud za ně nepovažujeme Nehmotné bytosti – Tvořivé Duchy pobývající na „Druhé straně“, tj. v Nehmotném prostředí Universa, lidskými smysly nevnímatelném.
Nehmotná bytost, neomezuje-li ji hmotný obal, může se pohybovat po celém Universu. Její „cestovní“ rychlost je asi třikrát větší než je rychlost paprsku světla, což je 300 tis. km/sec. Znamená to, že za vteřinu "urazí" 900 tis. km. Je to prakticky i rychlost formování myšlenky člověka.
Existence vrcholné formy života - člověka vyžaduje určitou skladbu postupně utvářených hmotných toků (potravinový řetězec). V počátečních fázích zabydlování hmotného života nejprve jsou formovány jeho nejjednodušší formy, počínaje mikroorganismy, později flóra a fauna, rovněž v posloupnosti od jednoduchých forem. To vše předchází existenci člověka, aby potřeby a funkce hmotného těla navazovaly na skladbu a vlastnosti okolní živé přírody.
Podmínky pro život na osídlované planetě musí být připraveny předem, což se týká zejména již zmiňované jedinečné existence vody a atmosféry s přítomností vzdušného (molekulárního) kyslíku. Teprve pak jsou „vysazovány“ Nehmotné programy, způsobující formování mikroorganizmů a postupně jednoduchých organizmů flóry a fauny, aby bylo zajištěno potřebné prostředí pro člověka.
Proces postupného zavádění druhů ale neznamená vývoj druhů. Tato posloupnost druhů pravděpodobně pomýlila Darwina i současnou vědu. Evoluční teorie je pro její vyznavače potřebnou „berličkou“, aby zdánlivě exaktně, ale ve skutečnosti zkresleně, vysvětlila původ člověka při absolutní neznalosti principu a účelu vzniku života.
Dobu existence člověka ve vesmíru, včetně dosavadních cca 50 milionů let na Zemi, lze odhadnout na přibližných 210 milionů let s nejbližším výhledem dalších cca 30 mil. let zde na Zemi.
Vývoj civilizačních společenství není plynulý, ale cíleně se periodicky propadá
Na každé planetě života vstupují do prostředí Universa nově zformované Nehmotné bytosti, aby v dlouhodobém vývoji střídavě ve hmotném a Nehmotném prostředí se vyvíjely k dosažení vlastností svého Stvořitele. Vývoj kvality Tvořivých Duchů (TD) ve hmotě (lidí), při rozdílech v jejich dosažené individuální vyspělosti, vyvolává potřebu tomu odpovídajících hmotných podmínek, takže i opakování obdobných etap civilizačního vývoje. Jinak by část TD neměla příležitost pokračovat ve vývoji a ustrnula by na dosaženém stupni. Proto v určitém stadiu rozvoje společnosti dochází periodicky k jeho narušení tak, že zaniká její hmotné a znalostní centrum spolu s většinou dané populace, ale zbytky z předchozích znalostí zůstávají zachovány. Je to vždy, když ve společnosti nastane převaha Tvořivých Duchů na nižším stupni vývoje a ti jako lidé nezvládají vytvářet vztahy souladné s principy Vyššího Systému a společnost upadá.
Každé lidské společenství se tedy začíná formovat za relativně primitivních podmínek, ale na určitém základě z předešlé civilizační formace. Vypracuje se až do určité kulturně, technicky i ekonomicky rozvinuté fáze, v níž kvantita hmotných vztahů určité kvality neodpovídá vývojové úrovni méně vyspělých Tvořivých Duchů. Musí se proto "skokem", nikoliv vývojem, vyrovnat. K potřebnému zvratu dochází buď rozsáhlou přírodní katastrofou nebo v důsledku lidské činnosti (války a katastrofy vyvolané člověkem). Jak je shora uvedeno, vzdělanostní a hmotné jádro vyspělejší společnosti zaniká, nikoliv ale všechny dosavadní poznatky
K tomuto je nutno dodat, že Nehmotná bytost – Tvořivý Duch, při vstupu do hmotného těla právě narozeného člověka, je izolován od předchozích nabytých znalostí, „zapomíná“ kdo je a kam směřuje. Musí se spolehnout pouze na svojí dosaženou vývojovou kvalitu a podle toho se rozhodovat souladně či nesouladně s principy Systému Universa. To vysvětluje potřebu mnoha životů individuálního Tvořivého Ducha, pokaždé jako jiného člověka v určitých hmotných podmínkách, navazujících na jeho dosažený vývojový stupeň..
Podrobnější informace a souvislosti uvádějí již zmiňované knihy „Svět je jinak“ a „Sdělení Druhé strany“.
V takto organizovaném civilizačním vývoji pamatuje planeta Země celkem čtyři základní civilizace. Po katastrofickém zániku Atlantidy, čtvrtého civilizačního uskupení společnosti, kterou způsobil ze svobodné vůle člověk, je naše současná civilizace v posloupnosti již pátou.
Příště budeme pokračovat v charakteristice jednotlivých civilizačních uskupení na Zemi.
