II / 1.1. Člověk je schopen vnímat jenom hmotu
Část II.
Základní informace o světě, jehož jsme součástí
Člověk je schopen vnímat jenom hmotu
Tato část knihy "Svět je jinak", autora Zdeňka Svobody, uvádí v základních rysech nejpodstatnější poznatky, sdělované Druhou stranou, které jsou v dalších částech této trilogie dále podrobněji větveny a upřesňovány. Účelem je dát současnému člověku možnost orientovat se v přemíře dostupných informací, rozpoznávat jejich pravdivost či naopak skrytou neznalost a postupně pronikat do podstaty dosud neznámé a vědou ignorované reality.
II/1.1. Co způsobuje, že člověk je schopen vnímat jenom hmotu, a to ještě pouze v určité organizovanosti ?
Také kvalita vnímání různých jedinců je vzájemně diferencovaná
Je obecně známo, že člověk svým smyslovým vybavením nevidí a tedy ani nevnímá menší než atomární částice hmoty ani jednotlivé atomy hmoty a dokonce ani jejich shluky, pokud nepřekročí určitou množstevní mez. Smyslová vybavenost člověka není tedy omezena na schopnost vnímání pouze hmoty, ale dokonce je omezena jen pro určitý rozsah a formy hmotného uspořádání. Navíc, vnímání hmoty v našem vědomí je až souhrnně upraveným překladem, překrývajícím skutečnou detailní strukturu hmoty.
Rozpoznávací a na ně navazující „rozumové“ schopností živých organizmů jsou nejdokonaleji organizovány u člověka, a to s ohledem na jeho cílenou úlohu v Systému Universa. Za řídící centrum funkcí těla, včetně myšlení, je z omezujících hmotných hledisek jednostranně považována pouze hmota mozku nebo šířeji „centrální nervová soustava“.
Je známo, že fyzické tělo člověka „geneticky“ přijímá určité informace od svých rodičů v okamžiku početí a následně po narození je nový jedinec „rozumově“ formován svým okolím. Již méně je známo, v čem spočívá podstata obrovské šíře odlišností ve vlastnostech jedinců, projevující se často i u dvojčat, vzešlých nejen ze stejných rodičů a ve stejné době, ale vychovávaných i ve stejném prostředí. Co je příčinou zřejmých rozdílů, které také věda z odborných hledisek pouze konstatuje ale neumí vysvětlit „proč“? Odpověď si ponechme níže, neboť postihuje více domnělých záhad.
Proč se lidé se stejnou tzv. DNA chovají tak odlišně?
Co vlastně způsobuje odlišnosti genetického vybavení „DNA“?
Souvisí „DNA“ s povahovými a dalšími vlastnostmi člověka?
Zodpovězení také těchto a na ně navazujících otázek souvisí právě s účinky Nehmotných činitelů na hmotu, které způsobují také rozdíly mezi vlastnostmi a projevy jednotlivých lidí. Jak z dále uváděných Sdělení podrobněji vyplyne, vlastnosti hmotného těla člověka jsou ovlivněny jednak jeho individuálním zahuštěním podle předané genetické informace od rodičůj a jednak planetární konstelací (astrologické aspekty) v okamžiku jeho narození. Rozhodující pro projevování se každého jedince, jak budou určité vlastnosti těla využívány, zneužívány, či zůstanou-li nevyužity, je ale úroveň vyspělosti Nehmotného Tvořivého Ducha, který do hmotného těla v okamžiku narození člvěka vstupuje. Podstatu těchto vztahů by měla věda poznávat, aby neznale nezasahovala do organizovanosti volních projevů člověka, ale naopak utvářela podmínky pro svobodný rozvoj osobnosti ku prospěchu všech.
Z dalších postupně uváděných a podrobnějších poznatků podle Sdělení vyplyne, že nejen funkční vlastnosti hmotného - fyzického těla, ale i veškeré myšlení a jednání člověka jsou výsledně kombinacemi dvojího působení řídící Nehmoty, kterou v dalším označujeme jako Nehmotný program a Tvořivý Duch. Nehmotný program oživuje hmotné tělo a vkládá do něho vlastnosti podle již zmiňovaného individuálního zahuštění.
Tvořivý Duch není ani fantastickou smyšlenkou ani náboženským fenoménem předkládaným k uvěření, ale Nehmotnou bytostí. Jeho „tělo“ je tvořeno vysoce organizovaným druhem Nehmoty, který ve Sděleních označujeme „Prvosubstance“.
Člověk je Tvořivý Duch obalený hmotou, aby se mohl ve hmotném prostředí aktivně projevovat. Má v existujícím Jsoucnu cílené poslání, vymezené Božím záměrem.
