II/1.2, Hmota tvoří přirozenou bariéru poznávání člověka i vědy

V předchozím textu uváděné poznatky vypovídají, že organizmus člověka, jeho hmotné („fyzické“) tělo, je konstrukčně a funkčně vybaveno na uvědomování si pouze hmoty, a to ještě v zúženém rozsahu prostorového soustředění jejích nejmenších částic. Paké používaná technika je schopná rozšířit detaily smyslového vnímání hmoty člověkem jen v určitých mezích nebo alespoň přispět k jejímu nepřímému zjišťování a ovlivňování. Bez použití techniky, nevidíme např. hmotu v její částicové struktuře, ale i s jejím použitím ji vnímáme v pouze člověku dostupném „překladu“, který prezentuje hmotu v jejích obecně chápaných „fyzikálních“ vlastnostech. S použitím techniky jsme schopni, alespoň přeneseně a nepřirozeně, v dalším zkreslení vnímat hmotu ještě v menším určitém rozsahu jejího smysly nepostižitelného uskupení. Rozsah finálního překladu hmotných vjemů je tedy technikou rozšířen, nicméně také vymezen možnostmi hmoty.

Souhrnněji vyjádřeno, člověk i jeho hmotná technika jsou uzpůsobeny (organizovány) pouze na „instalovaný překlad“ vnímání určitého rozsahu hmoty. Nic hmotného (tedy ani člověk a jakákoliv jeho technika) není vybaveno na překládání-vnímání-detekování Nehmotných, jinak organizovaných, nepředstavitelně jemnějších „Substancí“. Proto je hmota jediným činitelem v Universu, který je pro člověka a další živé organizmy přirozený a zdánlivě proto samojediný. Všechny ostatní „Nehmotné“ projevy, které nelze vysvětlit pomocí hmoty, jsou pro rozumový výklad člověka nepostižitelné.

Pro „rozumovou-racionální“, ale v tomto smyslu dogmaticky hmotnou vědu je proto existence Nehmoty nepřijatelná, takže jsme celoživotně vzděláváni zkresleně, jakoby nebyla a všechno hmotné neovlivňovala