II/2.1. Stejné atomární prvky tvoří základ neživé i živé přírody

Základními prvky konstrukce lidského těla, nejen jeho, ale veškeré živé přírody, jsou vodík, uhlík, kyslík a dusík. Živá hmota jako celek obsahuje dalších 20 prvků, které jsou v jednotlivých organizmech zastoupeny různě, obecně v podstatně menším množství, některé jen „stopově“.

Z hlediska přítomnosti základních prvků se naše tělo přibližuje jejich zastoupení v ropě, která ale živé organizmy jednoznačně poškozuje a ničí. V čem tedy tkví, že stejné prvky se jednou zorganizovaly, údajně „samy od sebe“, jako neživá ropa a jindy zase jako živoucí, druhově odlišná těla fauny a flóry, člověka nevyjímaje?

Kdo nebo co je tím tajemným organizátorem, který dokáže ze stejného hmotného základu zformovat :

• jak atomární hmotu s neživými dlouhodobě statickými vlastnostmi,

• tak i hmotu, která si na určité úrovni uvědomuje samu sebe a dokonce je schopna tvořivého myšlení a jednání v programové organizovanosti těla člověka?

Nelze ponechat bez povšimnutí ani tuto zdánlivou „samozřejmost“ jenom proto, že si jí věda ani panující informace nevšímají. Skrývá totiž v sobě základní a pro hmotnou vědu neřešitelnou otázku, proč je tomu tak a co vlastně „oživuje“ hmotu a dává jí kvalitativně jiné vlastnosti než má hmota neživá, tj „mrtvá“. Co tedy existuje dalšího, co má schopnost oživovat hmotu? Je vůbec možné, aby hmota měla schopnosti vlastního oživení? Proč se věda takovým otázkám a odpovědím na ně vyhýbá nebo je posunuje do neexaktních a experimentálně neověřitelných tvrzení, které jiným myšlenkovým směrům sama upírá?

Jak postupně v této knize je dovozeno, autorem je Boží Tvůrce existujícího jsoucna, který vložil tyto vlastnosti prostřednictvím Nehmoty do Systéma Universa, do zákonitostí veškeré přírody a do podstaty člověka jako takového.