2. ABSOLUTNO A POLARITNÍ UNIVERSUM

25.09.2014 11:02

V pořadí druhým článkem navazujeme na předávané poznatky ze Sdělení od pověřených Tvořivých Duchů "Druhé strany". Před seznámením se s obsahem tohoto druhého článku doporučujeme osvěžit si informace uvedené v článku prvním.

Absolutno je vyrovnaným bezpolaritním prostředím Jsoucna, z něhož bylo Božími vlastnostmi cíleně vyčleněno polaritní Universum. Absolutno vyplňuje Substance, kterou nelze specifikovat nejen hmotně, ale ani příměrem k polaritně organizovaným druhům Nehmoty v Universu. Ve zprostředkovávaných „Sděleních“ ji označujeme jako „Pralátku“. Tento výraz a také jeho synonymum „Božská substance“ je užíván obecněji bez přesnějšího vymezení v esoterické literatuře. Nutno poznamenat, že Pralátka je i základem pro uskupení hmoty a všechny druhy Nehmoty v Systému Universa.

Polarita, na rozdíl od absolutní vyrovnanosti, je vztahem nerovnosti mezi čímkoliv. Má duální podstatu, neboť se projevuje vždy mezi dvěma účastníky určitého vztahu vzájemným polaritním napětím a tendencí jeho snížení, směrovanou k základnímu vyrovnanému stavu. Matematicky lze vlastnosti polarity symbolizovat znaménky "+/-" (plus vůči minus a naopak) nebo jako klad a zápor - veličiny ve vztahu, že existují vedle sebe a vzájemně se ovlivňují. Tento princip vložil Bůh do Systému Universa jako jeho základní vlastnost za účelem:

průběžného "vyrovnávání" dynamiky (pohybové síly), umožňující jeho nekonečnou cirkulaci (uzavřený kruh, opakování cyklu),
vytvoření prostředí, v němž Tvořivý Duch ve hmotném těle jako člověk se učí nalézat řešení vztahů souladných s principy Boha.

Universum, na rozdíl od Absolutna, je účelovým polaritním prostředím, v němž neexistuje cokoliv absolutně vyrovnaného. Každý vztah má v sobě určitou nerovnováhu, vyplývající z působnosti polaritního protějšku. Polaritní napětí mezi činiteli Systému Universa a jejich snaha o přirozené vyrovnávání do rovnováhy je skutečnou podstatou energie vesmíru a také např. lidského těla. Na duálním principu polarity Bůh rozdělil Universum na dvě vzájemně oddělené a přitom funkčně související části. Ve Sděleních jsou označovány jako Vnitřní Universum (VU), které je vyplněno pouze Nehmotou a Obvodové Universum (OU), v němž vlastnosti hmoty a její dynamiku ovlivňují druhy programově zformované Nehmoty.

Universum nevzniklo velkým třeskem, také se nerozpíná, takže nemá ani rané či pozdější stádium, jak tvrdí a experimentálně se marně snaží prokázat současná věda. Všechny procesy v něm probíhají souběžně a opakovaně, aby mohly být využity v záměru Tvůrce-Boha při vývoji Tvořivých Duchů k dokonalosti Stvořitele. Tvořivý Duch jako člověk se tak střetává ve svém bytí pouze s polaritními (nevyrovnanými) vztahy, které jsou více či méně souladné se Božím Systémem. Jak se Tvořivému Duchu, izolovanému ve hmotném těle člověka daří rozpoznávat v projevech polarity dobro od zla, tak v dokonalosti Systému se utváří jeho vývoj k obrazu Stvořitele.

Nehmota má čtyři druhy, jak jsou v cyklu následujících článků jednotlivě pojmenovány a přiblíženy jejich vlastnosti. Je věčná, celostní, ne částicová a nemění svoje formy (uspořádání). Je duálním polaritním protějškem hmoty, která je naopak částicová, vrcholně nevyrovnaná, mění své struktury, což souvisí také se smrtelností hmotného těla, nikoliv ale v něm ukrytého Tvořivého Ducha individuální a věčné identity.

Člověk a veškerý hmotný život může existovat pouze ve Středovém prostoru Obvodového Universa, v němž působící protichůdné duální vztahy (polarita) jsou minimální a optimálně vyrovnané. Jedině v tomto prostředí, kterým v kosmické současnosti prochází planeta Země, je atomární hmota natolik uvolněná z polaritního napětí, že může měnit své vlastnosti a uspořádání pro potřebu vytvoření "živé hmoty".

Souhrnně je možno vyjádřit, že:

Absolutno je v Systému Boha určeno jako domov pro Stvořitele a pro Tvořivé Duchy, kteří vlastním svobodným vývojem dospěli k jeho dokonalosti,
Universum je vyčleněno v části Absolutna jako Systém pro vývoj Tvořivých Duchů jak v jeho Nehmotném tak i ve hmotném prostředí, aby po dosažení požadovaných vlastností mohli vstoupit do Absolutna,
Universum je zformováno jako polaritní (nevyrovnané) prostředí, ale s vloženými Božími principy do jeho funkcí. Tvořiví Duchové jsou ve svém rozhodování svobodní a v polaritě veškerého prostředí Universa posunují svoji kvalitu k principům, které Bůh vložil do Jsoucna jako celku,
Hmotné prostředí Universa je určeno pro existenci Tvořivých Duchů ve hmotě jako lidí. V jeho protikladech mají Tvořiví Duchové, odpojeni od přímých kontaktů s výlučně Nehmotným prostředím „Druhé strany“ Universa, postupně nalézat soulad se Systémem Boha a tak formovat vlastní kvalitu. To jim umožňuje, nezávisle na budoucím „prospěchu“, zbavovat se negací, které hmotné prostředí přirozeně vyvolává a navíc ještě překonávat „nástrahy“ karmických předsevzetí, které učinili za stejným účelem. Jen tak je možné měnit vlastní Nehmotnou kvalitu a ve hmotném prostředí nalézat cestu k tomu Božskému, které je vloženo do každé podstaty Tvořivého Ducha. To je pravým důvodem existence nás lidí a s tím souvisejícího veškerého hmotného života, jehož Tvůrcem je z Božího pověření Stvořitel.

Povšimněme si, jak je tato skutečnost Božího Díla a jeho záměru s Tvořivými Duchy alegoricky pojata v Bibli. Biblická legenda o Adamu a Evě a jejich vyhnání z Ráje zachycuje zejména tři základní skutečnosti:

Stvoření Adama v Ráji je podobenství o zformování prvního Tvořivého Ducha Stvořitelem,
Bůh odňal z těla Adama žebro a utvořil z něj Evu. Tato pasáž symbolizuje zformování hmotného těla člověka a jeho oživení vložením Nehmotného (Nehmotného druhového programu o kterém se zmíníme v některém z příštích článků) a z toho vyplývajícího hmotného programu ("DNA").
Vyhnání Adama a Evy z Ráje. Zde se jedná o podobenství výstupu Tvořivého Ducha z Nehmotné části Universa do jeho hmotného prostředí a těla člověka.

Daleko vzdálenější této skutečnosti jsou výlučně hmotné teorie soudobé vědy, které připisují existenci člověka pouze šťastné náhodě, která mu domněle umožnila vývoj z prvotních organizmů živé přírody. K tomuto omylu se vrátíme v některém z dalších článků při porovnávání skutečnosti s náboženskými mýty nebo vědeckými teoriemi.

Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.

Přibližně za týden uvedeme v následném článku další pokračování předaných Sdělení. Jsou natolik převratná, v porovnání s dosavadními znalostmi člověka, že vyžadují nezávislé přemýšlení a vyvolají mnoho otázek, na které se budeme snažit všem odpovídat.