35. Nepřirozená podstata technologicky upravovaných tuků a cukrů v potravinách - část 2
Nepřirozená podstata technologicky upravovaných tuků a cukrů v potravinách – část 2
V předchozí části tohoto aktuálního téma byly uvedeny základní skutečnosti, jak při technologických úpravách původní přirozené skladby přírodní hmoty potravin dochází k jejich znehodnocení vůči potřebnému souladu s programem těla. V důsledcích toho je tělo nadměrně namáháno při trávení takové nepřirozené hmoty, což vede k nadbytečné potřebě vitální Nehmotné Energie. Její dostupnost je tak omezena pro jiné standardní procesy v organizmu, které jsou takto narušovány, což vede k nadměrné aktivaci a zatěžování imunitního systému těla.
V této druhé části aktuality se budeme snažit vysvětlit, jak nepřirozeně technologicky upravené cukrové hmoty, přidávané do nejširšího sortimentu potravin, působí na organizmus těla. Je účelné si v níže uváděných souvislostech uvědomit, že cukry a škroby, jako neodmyslitelná součást potravin, jsou v povědomí většiny veřejnosti chápány jako přirozeně výživové a zdraví nepoškozující. To bylo pravděpodobně východiskem cíleného komerčního triku, navazujícího na obecnost chemického názvosloví, jehož výsledkem je označení sladidla glokózo-fruktózový sirup vedle kódu E 1405 pouze doplňujícím údajem "modifikovaný škrob". Tento společný název zastřešuje více druhů takto nepřirozeně pozměněných škrobů a z nich uvolňovaných cukrů. Ani přesnější druhové označení "škrob pozměněný účinkem enzymů" nemá ale pro veřejnost potřebnou vysvětlující hodnotu, neboť enzymy jsou obecně chápány jako pro tělo neškodné.
Je známo, že přítomnost přídatné cizi hmoty "Éček" je v potravinách hygienickými normami omezena. Jak jsme ale uvedli v naší dřívější aktualitě č. 34, také někteří vědci již pochopili, že zdraví poškozující účinky mnoha chemických látek se projeví nikoliv při jednotlivém jejich požití, ale až v jejich "koktejlovém efektu". I když hygienické normy v současné podobě člověka neochrání, alespoň část veřejnosti se snaží jejich konzumaci pokud možno omezit.
Vraťme se ale ke skryté hrozbě, kterou představují technologicky modifikované cukry. Připomeňme si v krátkosti jak lidský organizmus cukry přijímá a přetváří je pro svou potřebu. Cukry v přijímané potravě jsou avizovány již při jejím rozmělňování v ústech. Je to z toho důvodu, že všechny ve vodě rozpustné látky u kterých je potřeba, aby nepřešly do krevního rozvodu již v žaludku spolu s vodou, musí se podle programu "obalit" jinou hmotou (trávící peptidy) tak, aby byly nerozpustné. Jinak vyjádřeno, cukrová hmota, jejiž přirozená struktura je narušena, ztrácí návaznost na její přirozené přeřazování v trávícím procesu, jak to vymezuje Nehmotný a hmotný program těla. Stala se "cizí ve vodě rozpustnou hmotou", která do távícího procesu vstupuje již přes žaludeční stěnu. Trávící peptidy, které se k předem avizované cukrové hmotě vytvořily, zústávají nevyužity a jsou předmětem vylučování. Právě tato formace nevyužité hmoty přispívá ke vzniku tuhé stolice a vzniku zácpy.
K nejvíce v potravinářství používaným přírodním sladidlům a současně také nepřirozeně poškozujícím patří především standardní bílý rafinovaný cukr a také glukózo-fruktózový sirup.
Bílý rafinovaný cukr je skrytým rizikem zdravého bytí
Účinky rafinovaného cukru a vůbec veškerých takto upravovaných přírodních sladidel nejsou vědou sledovány, neboť podle své jen hmotné metodiky jejich nesoulad s programem těla dokonce ani nepředpokládá. Účinky cukrů v organizmu jsou odborně posuzovány jinak, a to podle chemických reakcí hmoty neživé přírody, které ale v těle takto neprobíhají. Věda tak dluží veřejnosti upozornění, že a proč běžně používaný bílý rafinovaný cukr je rovněž jedním z hlavních narušitelů Energetické rovnováhy těla.
Nesoulad trávení bílého rafinovaného cukru s programem těla způsobuje narušování metabolických procesů a tím i vyčerpávání imunitní síly těla. Tuto skutečnost, stejně jako její příčinu, nemohou jen hmotně orientované přírodní vědy odhalit, takže odborně člověka-konzumenta v tomto směru ochránit. Při rafinaci cukru se totiž přeformuje atomární mřížka cukru tak, že nejsilněji zahuštěný uhlík se přemístí do polohy, která znamená změnu polarity a tak se stává nesouladnou s navázáním na hmotu formovanou Nehmotným programem těla. Dochází tedy, v porovnání s přírodním cukrem, ke ztrátě původního zahuštění, takže i vlastností, jimiž je začleněn v Systému živé přírody. Je smutným paradoxem, že také v tomto případě je nám konzumentům prodávaných potravin způsobována újma jednak v důsledcích hmotného dogma vědy a jednak a tržními praktikami, které upřednosňují atraktivnost a prodejnost výrobku před jeho prospěšností pro bytí člověka.
Glukózo-fruktózový sirup v mnoha potravinách a zdraví poškozující účinky
V současnosti je v ohnisku zájmu vědy především v důsledku mylné představy jeho údajné souvislosti s tzv. "trans mastnými kyselinami". Ty jsou současnými odborníky považovány za nejnebezpečnější tuky s karcinogenní rizikovostí, což je pomocí sdělovacích prostředků předáváno do povědomí veřejnosti.
Jaká je skutečnost?
Glukózo-fruktózový sirup je z komerčně tržních důvodů používán jako základní sladidlo v široké škále technologií při výrobě potravin a nápojů. Je to rozsáhlý sortiment, od slazených nápojů a šťáv přes slazené pekárenské, mlékárenské a cukrářské výrobky všeho druhu, také některé masné výrobky i druhy lihovin, rovněž konzervování ovoce a zeleniny, ochucující přípravky (kečupy, dresinky, hořčice a další), pokud nejsou slazeny umělými chemickými sladidly (v tom nejhorším případě pro zdraví člověka).
Základním tržním důvodem je jeho relativně nízká cena, neboť se vyrábí jednoduchou technologií nejčastěji z kukuřice, jejíž zrno se rozemele, oddělí se škrob a přidají enzymy, které přemění část glukózy na fruktózu. Tedy hmotu, která ošálí chuťové buňky a je sice ve vodě rozpustná ale její řetězce jsou tak objemné, že neprojdou buňkami žaludeční stěny. Problém ale nastává až při jejím začleňování uvnitř organizmu. Právě zvýšený podíl této údajné fruktózy, takže v nedokonalém chemickém označení a současně funkčním zkreslení, je podle odborníků příčinou mnoha zdravotních komplikací. Jejich původ shledávají ve snadné přeměně této pomyslné fruktózy v těle na nežádoucí formy tuku s vysokým podílem "trans mastných kyselin". Odvozují takto, přes údajnou přeměnu fruktózy v těle na transmastné kyseliny, příčiny takových zdravotních problémů, jako jsou ztučnění jater, závažné metabolické poruchy, včetně diabetu II. typu a zejména cévní a srdeční onemocnění. Při neznalosti podstaty mají částečně pravdu. Skutečnost je ale taková, že uváděné příčiny zdravotních problémů ve fruktóze, byť nepřirozeně modifikované (pozměněné), jako takové nespočívají, neboť cukrová hmota se ze své podstaty nemůže na tukovou měnit.
Cukry a tuky musí být totiž v těle přítomné v určitých proporcích vzájemně vymezované polarity, jak to určuje Nehmotný program těla. Tato proporcionalita je v Systému organizmu těla zajištěna vzájemně opačným zahuštěním cukrových a tukových vodíků a uhlíků, což je opět pro vědu neznámé, neboť její hmotné dogma a používaná metodika takovou znalost ani nepřipouštějí. Věda proto, na výlučně hmotné bázi, pouze spekuluje v rovině pro tělo neplatných chemických procesů. Zdání, že se fruktóza a částečně i glukóza přeměňují na tuky je dáno jejich přechodnými formami hmotných částic, v nichž cukrová uspořádání jsou ve vodě nerozpustná, takže se jeví ve hmotném usuzování jako tuky a opačně se to projevuje ve vodě rozpustných přechodových uspořádáních tuků.
Přesto jsou glukózo-fruktózové sirupy pro organizmus zatěžující, a to v důsledku používané technologie (pomocí enzymů se mění skladba řetězců cukrové hmoty a je převáděna formu ve vodě nerozpustnou, zdánlivě tukovou. Tím tato přechodová cukrová hmota mění zároveň svoji polaritu, která se tak dostává do nesouladu s hmotnými řetězci formovanými Nehmotným programem těla. Vzniká tak pro organizmus nezpracovatelná hmota, kterou je nutno odstranit.
Tělo si pomáhá tvorbou zprostředkujících a odklizovacích hmotných řetězců, kterými je samozřejmě vychylován metabolizmus a zatěžován jeho Imunitní Systém. Pokud je výkon imunity z nějaké příčiny omezen, pak nastává situace, kdy tato hmota se ukládá v organizmu a způsobuje vědou popisované zdravotní problémy.
Je také zřejmé, že v případě takto technologicky vyráběné fruktózy se nejedná o její přirozenou konstrukci a vlastnosti, které má jako standardní cukr v ovoci, v němž je její hmota formována podle Nehmotného programu příslušných druhů rostlin.
V příštím pokračování této aktuality se budeme podrobněji zabývat tuky a jejich formacemi používanými v potravinářství.
