21. Neuskutečnitelné cíle vědeckého projektu CERN
Neuskutečnitelné cíle vědeckého projektu CERN
Pod názvem "CERN po dvou letech opět spustil největší urychlovač částic" byla 2. dubna 2015 na internetovém portálu Novinky.cz publikována tato zpráva, navazující na informaci Evropské organizace pro jaderný výzkum. Velký hadronový urychlovač (LHC) byl v mezidobí přerušení provozu zmodernizován a vědci na něm chtějí pátrat po důkazech existence temné hmoty. Nejen to, vědci se již od samého počátku mylně domnívají, že tímto gigantickým a nákladným zařízením lze simulovat podmínky panující v okamžiku těsně po zrodu vesmíru. Jak je v námi komentované zprávě CERN dále uvedeno, "LHC tvoří kruhový tunel o obvodu 27 kilometrů umístěný v hloubce 50 až 150 metrů pod zemí. Nachází se na území mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku. Pracovat začal v roce 2008".
Proč jsou cíle projektu CERN pouhou vědeckou utopií?
Důvodů je mnoho, ale tím nejpodstatnějším je skutečnost, že podmínky raného vesmíru nemohou vědci v tomto prostředí nikdy simulovat. Pozemská hmota je totiž prostoupena jinou skladbou Nehmoty než hmota v počátečním stadiu jejího formování, které jako celek probíhá v Universu v průběžném kruhovém režimu.
Podstatná je také skutečnost, že Nehmotný program procesu postupně zahušťované hmoty zajišťuje v každém opakovaném cyklu současnou přítomnost všech v poslupnosti na sebe navazujících stavů, takže tzv. raný vesmír existuje stále.
Tím spíše to platí pro pátrání po údajné temné hmotě. Její domnělou existenci vědci dovodili pouze matematicky s tím, že základem pro výpočty byly fyzikální vlastnosti pozemské hmoty. Rádoby důkazy o existenci temné hmoty vycházejí vědcům z výpočtů gravitačních sil, které na planety a hvězdy působí. Z titulu hmotného dogma věda ale neví, že gravitační síly jsou až sekundárním hmotným projevem principu řazení hmoty, které je podřízeno tlakovému působení Nehmotné Antihmoty na hmotu. Tento přístup vědy je ze své podstaty iracionální, neboť podstatou projevů, které v dosud nepřekonaném hmotném dogma jsou spojovány s domnělou temnou "hmotou", je ve skutečnosti Nehmota. Tak to vyplývá ze Systému Universa, založeného na Nehmotě a z ní zformované a takto řízené hmotě.
Ve světle těchto dosud neznýmých poznatků, adresovaných "Druhou stranou" do současné společnosti, je více než paradoxní, že do modernizace zařízení CERN byla investována "astronomická finanční částka. Jenom proto, aby výkon zařízení, jehož podstatou je vyvolávat srážky nepatrných hmotných částic, se zvýšil ze 7 tera-elektronvoltů (TeV) na 13 TeV. To všechno z vyplývá z mylné fyzikální teorie vědy o vesmíru, kterou vědci marně usilují jako svoji pravdu a objev prokázat.
V současném stadiu svých mnoholetých experimentů pátrají po temné hmotě, která ve skutečnosti neexistuje, jak je shora uvedeno. Ve skutečnosti se jedná o Nehmotu, ale ta není částicová, nedá se tedy rozbíjet na menší částice, je celistvá a hmotně nedohledatelná.
Vědci rovněž spekulují, že temná hmota, která podle předpokladů expertů obklopuje galaxie, je neviditelná proto, že neodráží světlo. Přitom ale nemohou vědět, že skutečnou podstatou světla jsou paprsky Nehmotné Energie, které hmotou buď procházejí nebo ji obcházejí, ale nikdy se od ní neodrážejí. Co prochází, nemůže se současně odrážet. Fenomén vnímání světla je jednou z vlastností hmotného těla, neboť určitý rozsah síly a intenzity paprsků Nehmotné energie se v mozku překládá do vědomí jako světlo.
Vědci se mýlí i v tom, že se jim v rámci CERN podařilo zjistit Antihmotu. Důvod tohoto vědeckého omylu je stejný, neboť skutečná ANTIHMOTA JE NEHMOTNÁ. Ze své podstaty a zařazení v Systému Boha, vymezuje prostor Universa, který je v existujícím Jsoucnu limitován, takže není nekonečný. Dále pak určuje rozmístění hmoty v Universu (vesmír) a současně její vlastnosti v různých fázích jejího cyklického formování.
Takto by bylo možné pokračovat ve výčtu vědeckých omylů v zaměření a praxi CERN. Všechny se projevují za podmínek, které se odchylují od přirozeného prostředí pouze této "pozemské části" Universa, na které jako lidé existujeme. To platí také pro důkaz existence matematicky dovozené částice označené "boson", neboť matematika může abstraktně zmenšovat velikost hmotných částic až nekonečně, realita je ale jiná. Na samém počátku formování hmoty z Nehmoty existují přirozeně nejmenší částice, ovšem v limitované velikosti. Tyto postupně a nepředstavitelně pozvolna nabývají (zvětšují) na svém zahuštění a objemu v přesně vymezených proporcích Systému, vloženého Božím Tvůrcem do Universa jako celku. S nepřirozeně "získanou" částicí, navíc jen s jejími teoreticky konstruovanými vlastnostmi (nepřirozeě rozpadová hmota), nemají ovšem skutečné prvotní částice hmoty žádnou souvislost.
Pro člověka současné společnosti odborné poznatky, sdělované "Druhou stranou" a patřící do skutečné vzdělanosti, by měly být inspirující v tom, že mu pomáhají nejen v pravdivém chápání procesů v Universu, ale také v rozeznávání smysluplného či naopak neúčelného jednání společnosti a jednotlivců v praxi bytí.
