59. Plastové PET lahve v úloze němého žalobce poškozované přírody
Plastové PET lahve v úloze němého žalobce poškozované přírody
Je známo, že plasty pohozené či jinak zanechané v přírodě zůstávají beze změny svého stavu, nerozkládají se jako standardní přírodní hmota. Nejsou totiž součástí přirozeného koloběhu hmoty, v němž uhynulé druhy života jsou přepracovávány plísněmi a bakteriemi. Vracejí se tyto, přes stadium neživé hmoty zpět do živé přírody, a to prostřednictvím kořenů rostlin, kterými jsou nasávány z půdy.
Proč se plasty v přírodě přirozeně nerozkládají?
Hmotu plastů tvoří především řetězce atomů vodíku a uhlíku, které jsou pospojované atomy kyslíku. Některé druhy, aby získaly požadované vlastnosti, obsahují dusík, síru, případně v minoritním zastoupení i další atomární prvky. Blíží se tedy složení živých organizmů, ale přesto jsou odolné vůči změnám svého stavu v přirozeném přírodním režimu. Je tomu tak proto, že plasty jsou pro přírodu jako celek cizí hmotou, která byla zformována nepřirozeným způsobem, což se projevuje zejména v nesouladu s procesy v živé přírodě.
Vysvětlení lze dovodit z funkce Systému Universa, v němž neživá hmota je řízena společným Nehmotným programem při kterém se při průchodu paprsků Nehmotné energie cyklicky vyměňuje Nehmotný energetický náboj částic hmoty – hmota "vibruje". Mění svoje stavy v cirkulačních cyklech od nejmenšího do extrémně nejvyššího prostorového soustředění. Jsou tak do přírodní hmoty vkládány průběžně Informace, aby mohla existovat, měla určité přirozené vlastnosti a také podléhala jejich změnám. Při tomto procesu je samozřejmé, že dochází vlivem stavu okolního prostředí k narušování formací hmoty. Plasty jako nepřirozeně zformovaná atomární hmota se vyznačují tím, že její částice jsou tak pevně k sobě připoutány a prostorově rozmístěny, že nedovolí standardní průchod paprsků Nehmotné Energie. Tyto zůstávají a hromadí se na povrchu plastů, při větším nahromadění si hledají "normální hmotu", což se projeví jako elektřina statická. Souhrnně řečeno, umělé hmoty (plasty) si stabilně drží energetický náboj částic atomární hmoty, nevibrují, takže nedochází ani k narušování jejich prostorových uspořádání. V důsledku nepřirozeného původu a uspořádání hmoty, se vymykají programovému řízení neživé přírody. Mohou proto existovat jako hmota, ale nemohou být součástí dynamiky přírodních procesů. Tento proces je blíže specifikován v knihách Zdeňka Svobody "Svět je jinak" a "Sdělení Druhé strany".
Plasty ale nespadají ani do režimu živé přírody, i když mají podobné složení a těla živých organizmů jsou rovněž tvořena nevibrujícími nabitými hmotnými částicemi. Zásadní rozdíl je totiž v tom, že živé organizmy jsou řízeny Nehmotnými druhovými programy, zcela odlišnými od obecného řídícího Nehmotného programu pro neživou přírodu jako celku. Plasty nejsou programově řízeny vůbec.Oživující Nehmotné programy, které zároveň propojují druhy živé přírody se změnami a oběhem ostatní přírodní hmoty, nejsou totiž do plastů vloženy.
Připomeňme si, že podstata života, jeji znalost a ovládání bylo Božím Tvůrcem předáno toliko Stvořiteli, jako první a absolutně dokonalé Nehmotné bytosti, pověřené tvořením Nehmotných Tvořivých Duchů a také druhů hmotného života.
Vraťme se ale k plastům z hlediska aktuálních problémů, souvisejících s jejich nadměrnou produkcí a narušováním přirozených hmotných toků v přírodě při jejich likvidování jako odpadu. Tržní systém řízení současné společnosti, respektive jeho ekonomická východiska, si praxi bez PET obalů zatím vůbec nepřipouští. Důsledky jejich převážně neekologických likvidací pokud možno neřeší, neboť náklady na recyklace snižují zisk. Řídící struktury společnosti si ale uvědomují, že odsouvání zásadního řešení se stává do budoucna neudržitelným. Právě z ekonomických důvodů je zatím recyklována jen část použitých plastů, ostatní jsou zaváženy na skládky a také odkládány do moře, kde končí ročně přibližně 8 milionů tun plastů. Nedávno byl dokonce objeven plovoucí "plastový ostrov", jako projev jejich dílčího soustředění v důsledku mořských proudů.
Ze statistických údajů vyplývá, že největší zastoupení mezi plasty mají PET lahve, což je chemicky formovaná hmota, označovaná jako polyestery ethylenglykolu a kyseliny tereftalové. Ročně se těchto obalů na "balenou vodu", jiné nápoje a další v praxi používané kapalné látky vyprodukuje cca 45 milionů tun.
O to s větší nadějí je vnímána informace, že japonští vědci vypracovali studii, v níž uvádějí objevení bakterie "Ideonella sakaiensis", která je schopná "požírat" a tak likvidovat PET hmotu, a to dokonce v řádu 6 týdnů. Dodávají ale, že se to daří pouze u méně kvalitních výrobků.
Jaké jsou skutečné možnosti ekologické likvidace PET lahví a jak souvisí s principy vztahů Nehmoty a hmoty v přírodě?
Objevené bakterie, které se živí a takto rozrušují hmotu PET plastu, a také jim podobné druhy mikroorganizmů, existují v přírodě odedávna a standardně. Jsou součástí jimi udržovaného koloběhu hmoty v přírodě, její polaritní rovnováhy, označované z pouze hmotných hledisek jako ekologická. V živé přírodě totiž existují látky, které se skladbě a také stavu neživé hmoty blíží. Jsou to např. slizy některých mořských tvorů, pavoučí vlákna, hmota zakuklení housenek a vzdáleněji také vlasy a srst zvířat. K likvidaci takové hmoty, která ztratí kontakt s oživujícím Nehmotným programem, jsou potřeba mikroorganizmy, jejichž jeden druh "objevili" japoněští vědci, a to zcela zákonitě v prostředí recyklovaných lahví PET. Také informace, že proces úspěšně probíhá pouze u méně kvalitních výrobků, navazuje na podmínky v přírodě, jako jsou přirozené mezery v hustotě živé hmoty, jimiž bakterie mohou pronikat. Pokud ale uměle zformovaná hmota ve své atomární mřížce nemá pro bakterie odpovídající mezery, či jsou tak nepatrné, že do nich nemohou proniknout, pak jejich útoku odolá a trvá ne desítky, ale stovky let, než se začne rozkládat.
Likvidace tak obrovských kvant PET lahví v rozsahu praxe současné společnosti používáním druhů mikrorganizmů, dostupných v procesech živé přírody, je velice problematické. Reálným řešením, které navazuje na kvanta těchto plastových odpadů, je ekonomická podpora procesů recyklace. Měla by ovšem být uplatněna na úkor bohatých podnikatelských společností, nikoliv na úkor konečných spotřebitelů, jak to v současném světě běžně probíhá i v jiných záležitostech, které vyžadují zvýšené náklady.
Budoucí vyšší kvalita řízení a praxe společnosti povede od používání nejen plastů, ale veškeré nepřirozeně zformované hmoty. Budou objeveny technologie na bázi zpracování přírodních obnovitelných materiálů s potřebnými funkčními vlastnostmi a současně bez ohrožování přírody při jejich likvidaci.
V současnosti novým směrem uvědomělejšího hospodaření s obaly z plastů jsou nákupy jednotlivců do vlastních přinesených obalů.
Nakonec ještě poznámka o zatím neznámé skutečnosti. Při znalosti principů Nehmotného řízení vlastností hmoty v Systému Universa si můžeme uvědomit, že také odolnost plastů v přírodě má původ v existenci Nehmoty a jejím programovém uspořádání zajišťujícím Řád koloběhu veškeré přírodní hmoty.
