49. Pocit zrychlování běhu času v praxi současného člověka
Pocit zrychlování běhu času v praxi současného člověka
Dnes pro vás, naše čtenáře, uvádíme v původním znění článek, který jsme zpracovali pro právě vycházející dubnové číslo obnoveného časopisu s názvem "Nový Fénix". Vychází každý měsíc a najdete v něm pravidelně také naše příspěvky, včetně rubriky "Hovory s Druhou stranou". Časopis uvádí nevšední informace a rádi jej doporučujeme vašemu zájmu.
Pocit zrychlování běhu času v praxi současného člověka
Co je čas?
Představit si co je "čas" a pochopit jeho význam je velmi obtížné. Od nepaměti se o to pokoušejí nejen filosofové, takže na podstatu a smysl času existuje množství odlišných názorů. Je proto velmi nesnadné stanovit jeho nekontroverzní a jasnou definici.
Čas je vždy spojován s nějakými hmotnými procesy a takto vnímanými událostmi nebo s činnostmi člověka, jejichž počátek, trvání a etapové ukončení vymezuje. Konkrétní časové údaje a jejich měření se odvíjí od rotace naší planety a od jejího oběhu kolem Slunce. Mimo přímou působnost člověka je čas spojován i s dalšími vlastnostmi našeho životního prostředí, např. jednotlivá roční období jsou spojena s projevy vegetace flóry a podobně.
Zamyslíme-li se nad pojmem času, dojdeme k tomu, že na naší planetě Zemi je neustále někde den, někde noc, neustále někde svítá a někde Slunce zapadá. Z hlediska souvislostí času a určitých hmotných podmínek, jsou vždy na planetě všechny určité a cyklicky se opakující stavy, umožňující existenci života a bytí člověka. Probíhají v nekonečně kruhovém, ale pro člověka vymezeném čase.
Stejně tomu tak je i v celém Universu (vesmíru). Vesmír je ohraničený celek, do kterého jeho Tvůrce vložil nepředstavitelně dokonalý Systém, založený na principech polaritních vztahů mezi Nehmotou a hmotou (pozn. autora: polarita je porovnávání dvou činitelů nestejného druhu, Nehmota je substance s vlastnostmi zcela opačnými než má hmota, je hmotně nezjistitelná, neměřitelná a lidskými smysly nevnímatelná).
Vzájemné polaritní porovnávání Nehmoty a hmoty vyvolává ve vesmíru neustálý pohyb v kruhu ("perpetuum mobile), takže všechny vztahy a stavy v něm existují současně. Důsledkem takového procesního režimu je, že ve vesmíru jako celku není ani minulý čas (bylo) a ani budoucí čas (bude). Prostě je jenom přítomnost, která trvá, dokud její ovladatel a Tvůrce Systému ji neukončí. Z toho lze také odvodit, že čas je pouze hmotná kategorie, vztahující se jen k dílčím hmotným změnám v souvislostech s bytím člověka. Člověk tak vymezuje a používá čas k orientaci v prostředí ve kterém pobývá a k rozlišení hmotných vztahů a činností vůči všemu, co svými smysly hmotně vnímá.
Člověk a čas
Z výše uvedeného vyplývá, že čas plyne pro všechny lidi na Zemi stejně. Odpoutá-li se ale člověk od planety, přestane pro něho platit i pozemské plynutí času. Narozením počíná každému člověku běžet čas vymezený k jeho bytí. Jak tento "čas" vnímá a naplní je na jeho svobodné vůli. My lidé, jako jediné hmotné bytosti, jsme obdařeni schopností s ním vědomě nakládat, což jako jednotlivci činíme, ať již účelně nebo naopak s ním zacházíme nehospodárně.
Je skutečností, že bytí člověka se skládá ze vztahů a činností,které nelze opominout, bez kterých se neobejde. V prvé řadě musí pravidelně odpočívat - spát. Bez potravy a vody se může určitou omezenou i delší dobu vydržet, ale bez spánku nikoliv. Organizmus bez spánku do několika desítek hodin kolabuje. K dalším neopominutelným činnostem, které člověk musí akceptovat, jepřijímání potravy, osobní hygiena, vyměšování a také odívání. Na tyto přirozené potřeby každý jedinec "potřebuje" různý časový úsek, který může různým způsobem pokrátit, ale nemůže je úplně vynechat. Do času, který víceméně trávíme nedobrovolně, je ovšem nutno započítat také dobu věnovanou vzdělávání a následně činnostem, směřujícím k zajištění hmotných existenčních prostředků pro své bytí.
Druhou oblastí, která rovněž souvisí s časem, který člověk v průběhu života "spotřebovává" ve hmotných vztazích, jsou jeho osobní zájmy a způsoby jejich projevování. V současné době rozvinutých tržních vztahů, kdy jsou hromadně nabízeny či spíše vnucovány nejrůznější výrobky a služby, motivované především ziskem než prospěšností pro člověka, je právě tato sféra rozhodování o smysluplném využívání času velice podstatná. Je zároveň individuálně snáze ovlivnitelná a právě tam jednotlivec prokazuje svoji duchovní vyspělost, zda si formuje a řídí se vlastní názorovou hladinou nebo se stane pouze robotizovanou součástí převažujících společenských vztahů, když se jim zcela podřídí či dokonce je vyhledává.
Přetlak informací
V současné hmotně rozvinuté společnosti a díky technickému pokroku čelí člověk přívalu nejrůznějších jemu imputovaných informací. Není pak divu, že jedinec, který není na takové úrovni, aby si vymezil co ze záplavy informací použije ve svůj prospěch, podléhá tomuto tlaku. Zařazuje se mezi ty, kteří se stávají otroky vnucovaného životního stylu, který je nepřirozený, neboť příliš odporuje účelu pro který člověk existuje. Tím, že je ekonomicky i společensky směrován pouze k hmotným cílům, dostává se do rozporu se skutečným smyslem života. Nejrůznější formy reklamy nás zavalují nabídkami a radami, jak se máme či nemáme stravovat, oblékat, jakýmipředměty se obklopovat, jak se zviditelňovat ve společnosti, jak docílit módní parametry těla, atd. Je pochopitelné, že obstát v této pozici vyžaduje zajistit si odpovídající příjmy a hlavně přehodnotit jednotlivé činnosti, které běžně vykonáváme. Nic není ale neřešitelné, až na ničím neovlivnitelné plynutí "času". V těchto souvislostech je typicky zneužíván rozpor mezi tržní nabídkou a nedostatkem prostředků k jejímu využití u mnoha jedinců. Ovšem, i s tímto se v tržní ekonomice počítá a ze mnoha stran člověka atakují informace o "zaručeně nejvýhodnější" půjčce potřebných financí. Aniž by si
stačil uvědomit, že za těmito nabídkami se skrývá především honba za ziskem na úkor druhých, je vtažen do vztahů, které v mnoha případech ústí právě do skutečnosti náročné na "jeho čas".
Chce-li člověk stihnout vše, co materialisticky organizovaná společnost, vybavená stále účinnější hmotnou technikou v člověku evokuje a nabízí, musí nutně "pokrátit" právě ty činnosti, které jsou pro bytí člověka přirozeně nezbytné. Většinou totiž odmítáme zbavovat se neúčelných a mnohdy také nezdravých aktivit zájmových a zvykových, i když právě jejich výběr a omezení je pro uvážlivé hospodaření s časem a kvalitu života rozhodující .
Přijetím současného životního stylu se připravujeme o čas a zdraví
V chaotickém víru informací v prostředí ekonomických tlaků, soutěživých mezilidských vztahů kdo z koho a současně existenčně nelítostných, je stále více zatěžována psychika člověka. Není proto divu, že to má za důsledek i stále větší zatěžování imunitního systému, který nestačí likvidovat trvalou stresovou zátěž spolu s dalšími negativními vlivy, plynoucími z takto směrovaného bytí člověka. Ve stále mladším věku pak dochází k narušení zdravotní rovnováhy, život střední generace a zejména seniorů bez pravidelného
užívání léků je výjimkou. Plíživé projevy zdravotních potíží člověk zprvu zahání všeobecně doporučovanými "léčivy", které ovšem neléčí, pouze odstraňují na kratší či delší čas hmotně se projevující příznaky onemocnění. Dávky léků se zvyšují, mění se "značka" až do doby, než přijde šok: civilizační nemoc. V lepším případě to znamená doživotní aplikaci léků, které zdravotní nerovnováhu nevyléčí, ale udržují její příznaky pro člověka ve snesitelném stavu, v horším případě se projeví onkologické či jiné život ohrožující onemocnění.
Proč máme pocit, že běh času se zrychluje a proč máme stále nedostatek času ?
Důvodů, proč se současnému člověku nedostává času je bezpočet. Hlavní příčinu je ale nutno spatřovat v neznalém materialistickém směrování společnosti v honbě za hmotnými cíli, což podporuje právě ty vlastnosti člověka, kterých se má v dlouhodobé koncepci vývoje své Duchovní podstaty zbavovat. Uvádíme pouze skupinově některé z nich, podstatné je naučit se rozpoznávat co děláme z neznalosti sami proti sobě.
Můžeme začít třeba s narušenou morálkou v mezilidských vztazích, která se projevuje v tolika formách, od pokrytectví a korupce, rozsáhlými podvody, násilnými činy až hromadným terorizmem. Je pravda, že již v minulosti existovali jedinci, kteří omezovali svobodu a práva druhých, ale dosud nikdy v takovém rozsahu, intenzitě a brutalitě jako v současnosti. Způsobuje to systematické směrování člověka k cílům "hmotného blaha" a z toho vyplývající sobecké až kriminální jednání těch, kteří se k nim usilují dostat bez ohledu na jejich možnosti, vzhledem k jejich zařazení ve společnosti. Napomáhá tomu také relativně snadná dostupnost rozvinuté techniky, která výrazně předstihuje vyspělost většiny jejích uživatelů.
Ve společenské praxi se prosazují zejména osobní cíle na úkor druhých směrované na zisk peněz, majetku a moci k ovládání druhých. Nedílnou součástí je i snaha o zviditelnění a prosazení uznávaného postavení ve společnosti. Těm méně úspěšným stačí alespoň dosažení hmotně motivovaného vnitřního uspokojení v určité zájmové oblasti. Ta může být pro jednotlivce také pouze úniková, když nevidí pozitivní východiska v dostupných informacích a možnostech týkajících se jeho bytí. Typickým příkladem jsou sociální sítě na internetu. Podstatná část společnosti všech věkových kategorií věnuje nemálo času "surfování" prostřednictvím svých chytrých mobilů, tabletů a notebooků. Dalším nemalým polykačem volného času jsou televize a počítačové hry.
Jiným typem zdánlivě dobrovolného a dokonce vyhledávaného zotročování člověka je podřizování se módním trendům a stavovským zvyklostem. Jednáme tak ve snaze vyhovět mnoha nepsaným pravidlům a uzancím nebo vyrovnat se těm úspěšnějším či pouze okusit "slasti" z jejich soukromého života. Někteří pravidelně navštěvují posilovny či jinak nepřirozeně pečují o svoje renomé ve společnosti, jiní se předvádějí v adrenalinových nebo jiných, co možná nepřirozených a zdravotně rizikových aktivitách. Mnozí chodí pravidelně "na pivo", aby posílili vlastní ego vůči obdobně smýšlejícím jedincům, kterými se obklopují. Způsobů je bezpočet, jak se lidé v základních tendencích nejen svých objektivních potřeb ale také ke svému hmotnému zviditelnění projevují.
Na druhém pólu společenské praxe jsou ti, kteří jsou nuceni vykonávat jakékoliv práce jenom proto, aby uhájili existenci pro sebe a svoje blízké. Ovšem také ti, kteří vyčnívají z většiny společnosti tím, že věnují mnoho úsilí a času, ve snaze měnit její současné negativní směrování.
"Zub času"se týká pouze hmoty
Jistě znáte úsloví "zub času", které vyjadřuje vztahy všeho hmotného vůči trvání v čase. Vědecký a společenský materializmus totiž neznají a ignorují základní skutečnost, že hmota, život a člověk mají existenční podstatu v Nehmotě, která je hmotně nepoznatelná a na rozdíl od hmoty věčná. Tento fakt je znám pouze malé skupině jedinců žijících v různých lokalitách po celé Zemi. Naprostá většina společnosti dosud neví, že skutečným a věčným "já" člověka je nesmrtelný Nehmotný Tvořivý Duch ukrytý ve hmotném těle. Podle jeho dosažené duchovní vyspělosti, člověk jako jedinec, v praxi svého bytí naplňuje v různé míře skutečný smysl svého hmotného života, uplatňuje individuální svobodu a tomu úměrně nakládá s disponibilním časem.
Závěrem
Převažující krédo většiny jednotlivců v současné společnosti je honba za majetkem, postavením ve společnosti a osobním zviditelněním. Takové otázky, jako kdo vlastně jsem, odkud jsem přišel a kam směřuji si vůbec nepřipouští, protože je přece materialistickou vědou dokázáno, že smrtí všechno končí, proto je nutné žít naplno a teď za jakoukoliv cenu. Jen malý podíl vyspělejších jedinců se dokáže postupně odpoutat od tohoto kréda většiny.
Povzbuzující je ale zjištění, že v současnosti již přibývá těch, kteří vyhledávají účelnější a zdravější způsoby života, oproštěné od zbytečného stresu. Souvisí s tím i znalost podstaty a účelu bytí člověka a pochopitelně se od toho odvíjí i třídění informací a tím i uvážlivější nakládání s časem.
Ing. Zdeněk Svoboda, CSc.
autor knih "Svět je jinak" a "Sdělení Druhé strany"
