5. Podstata Energeie je v Nehmotě, nikoliv ve hmotě
Dynamika vesmíru na principu „perpetua mobile“ je umožněna Nehmotou
Jednou z Nehmotných Substancí je Nehmotná Energie
Energie je fyzikální veličina charakterizovaná vědou jako schopnost hmoty konat práci. Podle výkladu vědy lze rozeznávat různé formy energie. Tak je formulován i zákon o zachování energie, který říká, že se energie může měnit z jednoho druhu na jiný, nelze ji ale vytvořit ani zničit. Jedna z teorií vědy rovněž předpokládá, že většina vesmíru je tvořena zcela neznámou formou hmoty, která nese přes 70% energie. Prozatím je nazvána jako „temná“. V našich článcích již o ní byla zmínka (články č. 3 a č. 4). Věda hledá „temnou hmotu“ a „temnou energii“, kterou bez připuštění existence Nehmoty nemůže nikdy najít. Je to právě Nehmota, která podmiňuje existenci a vlastnosti hmoty, takže hmotou je nezjistitelná, neuchopitelná, nezměřitelná.
Přirozené pohyby hmoty způsobuje mobilita paprsků Nehmotné Energie
Jediná mobilní Nehmotná Substance v Systému Universa, kterou lze charakterizovat jako veličinu schopnou práce, je Nehmotná Energie. Prostupuje hmotu s cílem předat jí Informace o jejích vlastnostech a současně vyvolat její vnitřní i vnější přirozený pohyb. Je to ono „fluidum“, (podle představ vědců 17. a 18. století), bez kterého by věda nemohla ani vyslovit definici o energii a jejím zachování. Bez Nehmotné Energie by byla hmota v obvodovém Universu strnulá. Neposunovala by se jednotlivými Informačními prostředími, kde se její částice prostupují, formují do atomární podoby a posléze jsou stlačeny do kompaktní masy při zahušťovacím procesu. Částice hmoty jsou podle programu vloženého Božím Tvůrcem účinky Nehmotné Energie vychylovány z polaritní rovnováhy, do které se ve střídavém rytmu následně a v nekonečných cyklech vracejí (vibrují). Vibrace hmotných částic je v dokonalosti Systému harmonizována s mobilitou paprsků Nehmotné Energie, které je zevnitř vyplňují a současně se do jejich shluků zvenčí opírají, což zakládá v rozsahu již zmiňovaného zahušťovacího procesu (článek č.4), průběžnou dynamiku Universa jako celku.
Připomeňme si, že původ polarity a tendence jejího vyrovnávání všemi činiteli Universa je spojená s pohybem hmoty v prostoru. Spočívá ve zformování druhů Substancí z Pralátky a jejich vložení do Systému jeho Božím Tvůrcem. Všechny nevyrovnané formy přepracované Pralátky se snaží dostat zpět do vyrovnaného stavu přirozeného v Božím Absolutnu, což je nedosažitelné, takže vzájemně ustavují v daném prostředí alespoň vyrovnanost polaritní. Na tomto principu je založen samočinný chod Universa ("perpetuum mobile"), který je uskutečnitelný pouze na základě programového vyrovnávání polaritních rozdílů neměnné Nehmoty.
Věda považuje pohyb hmoty za zdroj energie, ale o příčinách jejího pohybu pouze spekuluje
Energie a hmota nejsou jinými formami stejného základu
Částice hmoty se v každém okamžiku snaží vyhledat optimálně dosažitelnou polaritní rovnováhu vůči okolní Nehmotě a to přizpůsobením své prostorové přítomnosti, čímž úměrně snižují i vlastní polaritu. V každém prostředí se vzájemně a v posloupnosti řadí, což je spojeno s pohybem a s účinky útvaru hmoty vůči jinému. Tato druhotná a další následná mezi hmotná předávání pohybové energie hmotných částic a celků jsou v soudobé vědě a společnosti chápána (z neznalosti) jako podstata energie. Tento proces se jeví vědě, z hlediska jejích jen hmotných možností, jakoby spočíval ve hmotě samé. Přitom se hmota přirozeně nebo nuceně v technické i jiné praxi člověka řadí do polaritní rovnováhy, pokud jí to okolní prostředí dovolí.
Ze Sdělení "Druhé strany" také vyplývá zásadní omyl současné vědy, která spojuje hmotu a energii, jakoby byly pouze jinými formami téhož hmotného základu. Z tohoto chybného předpokladu vychází i údajně exaktní kvantová teorie a také známá Einsteinova rovnice relativity, v níž mezi energii (E) a hmotu (m), pohybující se rychlostí blízkou šíření světla (c), je dáno rovnítko (E=mc²). Nemůže tomu tak být již ze zásadního rozdílu mezi vlastnostmi neměnné věčné Nehmoty a dočasně existujících měnících se hmotných forem. Zásadní odlišnost mezi vlastnostmi hmoty a Nehmoty navazuje na účel prostředí pro vývoj Nehmotných Tvořivých Duchů ve hmotných tělech lidí.
Z uváděných skutečností lze také dovodit, že vědecká tvrzení o údajných přeměnách forem energie (sluneční, jaderná, elektrická, tepelná, chemická, biologická a další), ztotožňovaných s jejich údajně hmotným základem, jsou pouhými spekulacemi. Ve všech případech se totiž jedná o společný základní hmotný projev působení Substance Nehmotné Energie, jak přirozeně nebo nuceně prochází či prostupuje polaritně zformovanou hmotu v daném prostředí a spolu s ní usiluje o obnovení polaritní rovnováhy. Názorným příkladem je "výroba" elektřiny, jejíž podstatou je vychýlení polaritní rovnováhy Nehmotou nabitých hmotných částic v prostoru otáčení rotoru generátoru. Rovněž technologie výroby „ekologické“ elektrické energie v jaderných elektrárnách je v 1. fázi založena na intenzivním přeřazování-pohybech částic hmoty s jim nepřirozeným nábojem velmi silného úseku Nehmotné energie. Prudká dynamika ustavování jejich polaritní rovnováhy způsobuje tření za vzniku fyzikální veličiny – tepla, které je následně spolu s vodou ve formě páry využíváno k pohybu rotoru generátoru. Jaderná Energie ale není tak čistá, jak tvrdí věda, neboť hmota radioaktivních materiálů, používaných v primárním technologickém okruhu, přivádí do společného prostředí extrémně silné úseky paprsků Nehmotné Energie, které živou hmotu již ze své podstaty poškozují. Při intenzivním polaritním vyrovnávání hmotných částic v jaderném reaktoru se nejen v něm, ale i v širokém okolním prostoru, kumuluje nepřirozená skladba Nehmoty, která přináleží k radioaktivní hmotě. Přítomnost silných úseků Nehmotné Energie zamezuje přístupu jejích slabších vitálních úseků, potřebných pro existenci hmotného života. Jakoukoliv Nehmotu ale nelze žádným hmotným přístrojem detekovat. Jak je známo již z předešlých článků, Nehmota doprovázející hmotu ji bez problémů prostupuje, takže ani jakkoli speciálně zformovaná ochranná hmota není pro ni překážkou.
Nelze proto zaměňovat tento hmotně nezvládnutelný problém s měřením radioaktivity, která je hmotnými přístroji měřitelná, neboť se jedná již o hmotné částice se silným Nehmotným nábojem.
Dogma samojedinosti hmoty brání využívání Energie z přirozeného prostředí
Je zřejmé, že ztotožňování hmoty a energie má původ ve hmotné nepoznatelnosti Nehmoty. V důsledku dogma o údajné samojedinosti hmoty, navzdory existující skutečnosti, jsou proto neustále vyhledávány pouze hmotné zdroje elektrické energie, které jsou v převážné většině i zdrojem znečišťování životního prostředí. Možnosti přirozeného využívání všudypřítomných paprsků Nehmotné Energie, jako nevyčerpatelného zdroje, zůstávají dosud skryté a vědou nepovšimnuté. Materialistické ignorování existence Nehmoty není tedy pouze teoretickým omylem, ale má nedozírné praktické důsledky na úkor kvality života jednotlivce i celé společnosti. Že tento způsob získávání energie není utopií se dozvídáme ze Sdělení o existenci civilizace Atlantské, která předcházela naši současnou civilizační epochu. K tomuto tématu se vrátíme v některém z našich příštích článků.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
Přibližně za týden uvedeme v následném článku další pokračování předaných Sdělení. Jsou natolik převratná, v porovnání s dosavadními znalostmi člověka, že vyžadují nezávislé přemýšlení a vyvolají mnoho otázek, na které se budeme snažit všem odpovídat.
