10. Pozadí neznalosti a zájmů pro povinné očkování dětí
Prevence zdraví, nikoliv povinné preventivní očkování
V této aktualitě se vracíme k rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) o očkování ze dne 23. 2. 2015, kterým bylo zamítnuto podání jedné matky a potvrzena litera zákona. Komentujeme tuto kauzu především z etické stránky a širších příčinných souvislostí, které vyvolávají takové a jim obdobné situace, kdy obecný předpis, závislý na údajně znalém a tendenčně neovlivněném vyjádření odborníků, potlačí individuální svobodu člověka.
Zastavme se u právně zakotveného povinného očkování dětí, v němž správa společnosti dospěla k potvrzení předchozí absurdity pokutování rodičů, kteří se takovému zákonu nepodvolí. Výjimku z pokutování mají podle aktuálního rozhodnut ÚS pouze rodiče dětí, kteří prokáží, že jejich děti jsou vůči očkované nákaze imunní nebo nemohou být očkovány ze zdravotních hledisek, obojí opět v posouzení formálně oprávněných odborníků. Jakoby to nestačilo, vzpurní rodiče jsou dále sankcionování ještě nemožností umístění dětí ve školkách. Vyloučeny jsou všechny děti, které neabsolvovaly povinný rozsah očkování, včetně nepřenosných onemocnění.
Proč a jak působí neznalost v omezování práva člověka na vlastní zdraví?
Lze si povšimnout, že ani všichni odborníci nejsou zajedno v posuzování prospěšnosti či naopak nebezpečnosti povinného plošného očkování. V současnosti převládá "oficiální" názorová většina jeho prospěšnosti, motivovaná jednak nesprávným, výlučně chemickým pojetím procesů v živém těle a jednak nepochybně i ekonomickými zájmy nejen farmaceutického průmyslu. Řetězec zkreslených odborných informací je podkladem i pro soudní rozhodnutí, jak o tom svědčí také poslední verdikt ústavních soudců. Ti nejen nezpochybnili ústavnost povinného očkování, ale podle nich je očkování přiměřený zásah do práv a svobod lidí. Současně ale uvádějí, že: „Ústavní soud to nepovažuje za součást svých přezkumných oprávnění posuzovat odborné aspekty problematiky včetně těch důvodů, jež vedly ve světle poznatků lékařské vědy k zavedení dílčí či plošné vakcinace obyvatelstva, včetně využití institutu povinného očkování upraveného zákonem“ (doslovná citace z rozhodnutí ÚS). Ústavní soud vyslovil právní závěry, „aniž by zasahoval do sféry expertní či politické“. Svědčí o tom také nález senátu soudu, že „Český ústavní pořádek nezná žádné základní právo na to nebýt očkován".
Společnost se stále více utápí v narůstajícím počtu plošně působících předpisů a nařízení, která omezují svobodu jednotlivce, aniž by to ale bylo nezbytné vůči všem
Je nepochybné, že společnost se nachází v zajetí sítě plošných předpisů, které jsou motivované jednotlivými excesy ve společnosti, odborně posuzované a ekonomicky ovlivňované většinou bez respektování přirozených práv a svobod jednotlivce. Tento obecný trend narůstá úměrně tomu, jak jsou překračovány tradiční etické hodnoty v mezilidských vztazích, někdy až do zjevné absurdity. Příkladem může být právě povinné očkování kojenců dokonce proti hepatitidě B, přenosné pouze infikovanou krví (typicky infikovanými injekčními jehlami narkomanů) nebo nechráněným pohlavním stykem! Obdobně neznalé a současně kruté je očkování tak malých dětí proti tetanu, neboť tento a jemu obdobné infekce způsobují mikroorganizmy, které se dostanou až do otevřené rány.
Jak se projevuje odborná neznalost podstaty života a funkcí těla?
Tělo není chemickou laboratoří nebo továrnou, procesy v něm probíhající mají jinou podstatu, jsou řízeny Nehmotnými Informacemi v jiném programovém uspořádání než neživá příroda. Moderní věda a její odborníci tuto skutečnost z neznalosti nerespektují, což má mnohé zdraví poškozující důsledky. Patří k nim, mimo jiné, také tzv. hliníkové „adjuvans“, aplikované při zpracování očkovacích látek. Jsou to hlinité soli (soli atomárního prvku hliníku), používané jen proto, že podle hmotných zjištění podporují a posilují imunitní odpověď organizmu. Kdyby věda disponovala skutečnými znalostmi o podstatě tohoto jevu, nikdy by nemohla připustit, aby se tyto látky dostaly do lidského organizmu!
Věda dosud neví, že do procesů v lidském těle je zapojeno pouze 24 s ním souladných atomárních prvků. Ostatní, byť ve sloučeninách s kompatibilními prvky, jsou pro organizmus cizí hmotou, která je předmětem likvidačních procesů imunitního Systému. Právě hliník (Al), dostane-li se do nitra těla jakýmkoliv způsobem, je jedním z prvků, které lidský organizmus nejvíce poškozují. Je totiž, ze své Nehmotné podstaty a tomu odpovídajících hmotných vlastností, typickým stahovačem paprsků Nehmotné Energie, takže i těch nejjemnějších hmotných nabitých částic, které se pohybují uvnitř těla. To se charakteristicky projevuje zejména v oblasti mozku, kde je největší frekvence programově směrovaných toků Nehmotné Energie ve hmotných neuronových sítích. Není tedy náhodné, že někteří odborníci spojují přítomnost hliníku v mozku s příznaky Alzheimerovy nemoci nebo s projevy Downova syndromu. Dodejme ještě, že dokonalost Systému živé přírody se projevuje také v tom, že atomární prvky na které organizmus nemá program a přesto se do něho dostanou spolu s potravou, tak mu neuškodí. Je to ale pouze v těch případech, kdy se jedná o přirozenou potravu, nikoliv chemické „E“ přídatné a další látky. Řetězce přírodní hmoty s přítomností cizí hmoty jsou totiž zformovány programy živých organizmů a rostlin, takže jsou v dokonalosti Systému života bezpečně provázány, aby měly potřebné vlastnosti pro jejich použití. Takové útvary, obsahující tuto nežádoucí hmotu, jsou pak předmětem imunitního vylučování jako molekulární celek, nikoliv jako individuální atomární hmota prvku, který neprošel programovým formováním živé hmoty.
Co na plošné povinné očkování dětí říkají prozíravější odborníci, nesvázaní s paušálním myšlením většiny vědců?
Jsou mezi námi také vědci, odborníci v praxi i dalších jednotlivci, kterým současný stav plošného matení člověka, podřízeného ekonomice na úkor zdraví, nevyhovuje a snaží se o hmotná prokázání objektivní skutečnosti. V odborné literatuře lze např. nalézt údaje , které již několik let upozorňují na skryté poškozující účinky hliníku nejen při očkování či výživě dětí, ale také obecněji na lidský organizmus. Pozitivně se v tomto směru projevují také některé pořady ve sdělovacích prostředcích, aktuálně např. pod názvem "A DOST".
Co ještě dodat ke sporům o etice povinného očkování?
Faktory pro posuzování prospěšnosti či naopak škodlivosti povinného očkování dětí, podle nám sdělovaných poznatků, vycházejí pouze z hmotně omezených poznání vědy, která dosud ignoruje skutečnou Nehmotnou podstatu života a současně musí ve svém nejen ekonomickém zájmu strpět ovlivňování výrobců vakcín. Jen málokdo tuší jak náročné, nákladné a současně výnosné je pro farmaceutický průmysl vývoj a výroba určitých typů vakcín jako celků s účinky proti více typům infekčního napadení těla. Změny zavedených receptur a výrobních postupů stojí nemalé peníze a hrají podstatnou úlohu v konečných ziscích. S tím souvisí také ekonomické a informační ovlivňování odborné i laické veřejnosti.
Naše výhrady vůči plošnému povinnému očkování dětí a jeho obsahové poly-struktuře pro kombinované účinky (9 typů předvídaných onemocnění) ovšem neznamenají, že dobrovolně přijaté očkování nepomáhá jako "menší zlo" v jednotlivých případech určitého přenosného onemocnění při jeho větším výskytu. Nikoliv tedy prevence zdraví očkováním, ale prevence zdraví přirozenějším bytím člověka, jak je v závěru této aktuality samostatně uváděno.
Etice mezilidských vztahů se příčí především zneužívání cítění matek, které chtějí pro své dítě to nejlepší. Jsou vydány na pospas shora zmiňované odborné neznalosti, navíc podporované ryze ekonomickými hledisky, a to dokonce s výslednou právní povinností, jejíž neplnění je sankcionováno. Je tak trestuhodně zneužívána víra rodičů, že věda by nedopustila, aby bylo poškozováno zdraví jejich dětí. Skutečnost je však, bohužel, úplně jiná.
Také vyloučení dětí z přijetí do školek, pokud neprošly úplným rozsahem povinného očkování, svědčí o pošlapávání práv jednotlivce ve společnosti. Námitka, že takové opatření je "projevem solidárnosti" vůči ostatním dětem je spíše účelová vůči neposlušným rodičům, kteří si dovolí projevit vlastní postoj. Je obecně známo, že očkování není plnou zárukou ochrany před onemocněním proti němuž byla provedena vakcinace. Při plošném výskytu nákazy hraje důležitou roli momentální imunitní rovnováha jedince vyplývající z dostatku vitální energie, jeho geneticky zděděném zahuštění těla a v neposlední řadě i psychická pohoda.
Očkování vůči přenosným nemocím by mělo být uvážlivě aplikováno až při určité hladině jejich výskytu, nikoliv předem a podle plošného ustanovení. Znovu opakujeme, že každý člověk má jiné vlastnosti organizmu, vyplývající z geneticky předaných informací, navíc ještě ovlivněné planetární situací v době jeho narození. Specificky odlišná imunitní síla jednotlivce je tedy očkováním i různě evokována, což opět vyžaduje individuální přístupy.
Zdravotní problémy ve společnosti vyplývají z nepřirozeného životního stylu
Co v současné společnosti obecně chybí a typicky se projevuje také v nízké imunitě organizmu?
Je to primární neznalost podstaty bytí člověka a z toho vyplývající účinná prevence zdraví, spočívající v přirozeném způsobu života, zahrnujícím především stravování, pozitivní psychiku a životní prostředí.
Zplodiny z lidské činnosti, produkované praxí současné společnosti, kterými je člověk průběžně obklopen a přijímá je do sebe, jsou naopak „spolehlivou zárukou“ zatěžování imunitního Systému každého organizmu, nejen lidského. Na současného člověka působí mnoho faktorů, vyplývajících z jeho ekonomického a sociálního postavení v tržní společnosti, směrované ziskem a převážně konzumním pojetím života. Z toho vyplývá všeobecně oslabená imunita člověka moderní společnosti, takže i jeho náchylnost k různým chorobám v důsledku nezdravého životního stylu a prostředí. Řešením je již zmiňovaná prevence zdraví přijetím přirozenějšího způsobu života, což ovšem souvisí s duchovní vyspělostí člověka a většiny společnosti. Takovou kvalitu nelze ovšem nahradit jakýmkoliv počtem předpisů, což ovšem platí pro většinu současných hmotných vztahů, takže nejen pro zdravotní rovnováhu těla.
