Proč jsou Novoroční ohňostroje nepřirozené a nesmyslné?

Většina lidí se nad takto vyřčenou otázkou pravděpodobně pozastaví, neboť tento způsob vítání Nového roku se stal celosvětovým obyčejem, aniž by kdo přemítal proč a co je oslavováno. Tím méně si uvědomí, že s tím spojené nemalé finanční náklady a poškozující účinky vůči společnému životnímu prostředí všech. Snad jen "pejskaři" a všichni, kteří mají nějakého zvířecího kamaráda, vzhlížejí k tomuto davovému projevu s obavami, jak to opět spolu zvládnou překonat.

Zastavme se třeba právě u toho, proč intenzivní světelné záblesky a doprovodné zvukové projevy vadí především zvířatům. Každý vědecký pracovník zabývající se toutou oblastí neváhá s vysvětlením: protože jejich smysly jsou násobně citlivější, než smysly člověka zastřené vědomím. Odpověď je tedy jednoduchá. Na podněty z vnějšího prostředí, které jsou pro živý organizmus škodlivé reagují všichni tvorové stějně – zvíře i člověk. I když člověk zná tuto skutečnost, nedbá, zejména pokud je v tržních zájmech systematicky směrován k obdivování a napodobování takových krajně nestandardních činností, které to umožňují. Člověk si nesmyslnost a škodlivost určitého počínání, na rozdíl od živých tvorů, zpravidla uvědomí až poté, kdy se očividně poraní nebo dojde i k jiné hmotné újmě.

Paradoxně se chovají v souvislostech s novoročními ohňostroji také sdělovací prostředky. Poutavě přibližují tento způsob vítání Nového roku a hojné počty účastníků v tuzemsku i v zahraničí, aniž by se stejným zaujetím informovaly o  čerpání s tím souvisejících financí z pokladny, kterou "spravují" jimi volení zástupci. Nejen to, současně obratně působí na emociální city člověka s cílem získání finančních prostředků na charitativní účely. Tuto situaci lze přirovnat k jakémusi kolektivnímu hypnotizování člověka, aby si neuvědomoval, jak je vydírán jednotlivci či skupinami v zájmu jejich hmotného blaha. Je i mnoho dalších zbytečných kolektivních výdajů, které by mohly směrovat tam, kde sociální nerovnost ve společnosti přímo ohrožuje život člověka. Dozvídáme se na příklad, mimo jiné, že v Africe, z finančních důvodů, si může základní školní vzdělání dovolit pouze 30% dětí nebo, že i v České republice sociálně slabé rodiny mají problémy se zajištěním potřebného stravování dětí.

Ptáme se, jak můžeme jako společnost takový stav nečinně tolerovat? Jsme jako občané, alespoň v některých případech, informováni o skutečné situaci v oblasti života těch, kteří trpí nestandarními zdravotními problémy a jsou vyřazeni v důsledku toho ze společnosti či živoří na jejím okraji. Přitom potřebují stálou pomoc druhých, na což jim společnost a její zákonné instituce úměrně nepřispívají. Je přece absurdní, když se stát, prostřednictvím svých právních ustanovení, zabývá limitem míst v jednotlivých zařízeních pomáhajících dětem v nesnázích. Nebylo by vhodnější, aby finanční náklady takto "prodiskutované" a promarněné na režii legislativy byly věnovány přímo potřebným? Asi nejsme tak vyspělá společnost, jak o sobě proklamujeme.

Zkusme se dále zamyslet i nad tím, jaký rozsah financí pohltí doprovodná ochranná opatření, vyvolaná v rozsahu pořádání ohňostrjů, jako jsou bezpečnostní opatření, zdravotní a protipožární pohotovost či následné úklidové práce nebo náklady na zdravotní péči o poraněné osoby. Nelze nezmínit také náklady na předvánoční výzdobu a veřejné vánoční zdravé a dostatečně vzrostlé stromy (včetně jejich přepravy), které jsou rovněž poplatné tržně orientované psychice většiny. Statistiky prokazují, že prodejní obrat se u příležitosti Vánoc rok od roku zvyšuje, a to současně s prohlubováním zadluženosti občanů i státu. Vnikají ovšem i nevyčíslitelné škody páchané zbytečně na přírodě, které se sčítají a projeví výrazněji až u našich potomků.

Smyslem tohoto našeho zamyšlení není jen disproporce mezi kontrastním jednáním společnosti a jednotlivců, když si nedovedou či nechtějí propojit souvislosti mezi zbytečným utrácením za zbytné a jen domnělé potřeby a použitím ušetřených prostředků na pomoc druhým v zajišťování těch jejich potřeb, které jsou skutečné a existenční.

Na konec ještě jedna otázka, na kterou bychom si měli odpovědět každý sám. Co vlastně je Novoroční pyrotechnikou plošně oslavováno? To, že jsme zase o rok starší a blíž tomu, že smrtí všechno skončí, jak jsme materialisticky vzděláváni? Často je to jen projev davové automatiky myšlení a jednání, vlastně bezduchá příležitost, jak se zviditelnit a uspokojit pomocí nestandardně projevovaných vlastností hmoty, aniž by bylo nutno použít svoji individuální tvořivost.