72. Proč NASA účinky ZVĚROKRUHU změnit nemůže?

25.09.2016 15:22

Proč NASA účinky znamení ZVĚROKRUHU změnit nemůže?

 

Původně jsme ohlásili, že započne cyklus „Bosenské pyramidy svědkové Atlantidy“, ale takovou nehoráznost, kterou pustili vědci NASA do světa nelze nechat nepovšimnutu. Portál Novinky přinesl 21. září t. r. informaci, že vědci NASA ve článku pro dětí vypočítali nová data pro jednotlivá znamení Zvěrokruhu a přidali třinácté znamení podle souhvězdí Hadonoše. Matematicky odvodili, že od doby kdy Zvěrokruh vznikl, došlo v pohybu Slunce a také Země vůči okolnímu vesmíru k určitým změnám v jejich oběhové dráze. Porovnáním jednotlivých souhvězdí s výsečemi Zvěrokruhu, za jehož údajné objevitele považuje současná věda Babylońany, dospěli ke konstatování, že tehdejší výklad účinků těchto znamení na člověka současnému stavu neodpovídá. Výseče znamení se podle provedených výpočtů posouvají v pravotočivém směru do výseče znamení dalšího, takže současná astrologická hodnocení jsou v tomto smyslu zkreslená. Kozorozi jsou podle tohoto výkladu Vodnáři, Ryby jsou Berani, atd.

 

Nelekejte se ! Je to planý poplach, vyplývající z odborné i laické neznalosti podstaty skutečného významu dvanácti výsečí Zvěrokruhu, orientačně pojmenovaných podle souhvězdí, která se nacházejí v jejich směru. Bylo by zajímavé, jak by se vědci „matematicky popasovali“ s tím, kdyby místo znamení Lva bylo označení Jang, místo Vodnáře jen Jin, nebo kam by umístili přibývající Jang či ubývající Jin. Opět se ukazuje, že jakýmikoliv hmotnými nástroji, takže ani jen hmotně exaktní matematikou, nelze jakkoliv usuzovat na vlastnosti „fluida“ lidskými smysly nevnímatelného a jakkoli hmotně neuchopitelného, které ovlivňuje svými paprsky živou i neživou hmotu.

 

Především je nutné si vyjasnit, co je podstatou těchto účinků spojovaných s výsečemi (znameními) Zvěrokruhu a jak se projevují vůči člověku a obecněji vůči všemu hmotnému. V principu se jedná o řídící účinky Nehmoty vůči hmotě, respektive o vkládání Informací do hmoty, aby vůbec mohla existovat a měla určité vlastnosti. Že to moderní věda nechce vědět a považuje to za nesmysl? Tomu se nelze divit, neboť je výlučně materialistická, takže nic jiného než hmotu, kterou lze přímo nebo pomocí hmotné techniky nějak vnímat a ovládat, kategoricky neuznává, dokonce takový postoj povýšila na kriterium vědeckosti.

 

Ignorovat něco, co nemohu smysly ani prostřednictvím jiné hmoty (technika) vnímat, je ovšem známkou ignoranství a samolibé povýšenosti, nikoliv prohlašované vědecké exaktnosti. Pokusíme se v nezbytném zjednodušení přemnoha současně působících vztahů, vysvětlit, že proudění a účinky jednotlivých dvanácti kvalit Nehmoty nemohou být ovlivněny jakýmikoliv změnami v postavení okolních souhvězdí vůči Sluneční soustavě jako celku a ani vůči planetě Zemi.

 

Co je podstatou energie vesmíru v režimu „perpetua mobile“?

Funkce Systému vloženého do Universa je založena na polaritním principu, t. j. vyrovnávání vztahu dvou nestejných činitelů. To se projevuje ve všech vztazích od největších celků na úrovni souhvězdí až po nejmenší hmotné částice. Rovněž veškerá živá hmota, která je zformována ze stejné atomární hmoty jako hmota neživá, je plně podřízena tomuto Systému. Z toho vyplývá, že základem jeho dynamiky je programově řízený oběhový proces vyrovnávání polarity mezi hmotou a Nehmotou, jako polaritním opakem hmoty. To platí také uvnitř těchto dvou základních kategorií, takže pro druhy Nehmoty i hmoty.

Podstatou onoho smysly člověka nevnímatelného „fluida“, jehož účinky člověk od nepaměti pozoruje, je druh nečásticové Nehmoty, uspořádaný na principu polarity jako objemové celky ve tvaru pomyslných kuželíků. Jejich silně „zahuštěná“(stlačená) čela pronikají částicemi hmoty tak dlouho, dokud je propustí. V ten okamžik se tříští a zbytek, který zůstal vně se snaží dostat do výchozí formace. Takto zformovaný mobilní druh Nehmoty prochází (prostupuje) veškerý vesmír a jeho hmotu, kterou tím uvádí do přirozených pohybů, chápaných jako hmotná energie.

Přirozeně zformovaná hmota energii průběžně v cyklech přijímá a vydává, čím větší jsou hmotné celky, tím intenzivněji se takto projevují, příkladem jsou hvězdy v úloze Sluncí. Pokud člověk uděluje pohyb hmotě a tím získává energii, je to až sekundární projev. Fyzické tělo člověka je rovněž uzavřený systém založený na tomto principu, jeho životní funkce jsou udržovány také přijímáním a vydáváním určitého úseku energie (vitálního).

Jak je známo, planeta Země je součástí uskupení planetárních těles Sluneční soustavy a je tedy závislá na proudění paprsků Nehmotné energie vydávané v průběžném průchozím režimu Sluncem. Nejedná se tedy o jaderné syntézy (fúze) na Slunci, jak z neznalosti podstaty Systému tvrdí fyzikové a materialistická věda jako celek. Pokud je procházející Nehmota chápána jako elektromagnetické záření a využívána mimo jiné jako elektřina, je tomu tak proto, že Nehmotné paprsky procházejí částicemi hmoty, stávají se její součástí, takže jsou i hmotnou technikou využitelné a manipulovatelné.

Také účinky proudění Nehmotné substance spojované se Zvěrokruhem na veškerou hmotu a specificky na hmotné tělo člověka mají stejný Systémový základ. Nejedná se ale o Nehmotnou energii předávanou naším Sluncem prostřednictvím subatomárních částic v kvalitě energie předávané Sluncem. Je to jiná kvalita záření předávaného mohutnějšími Slunci nadřazených hvězdných celků (soustava Siria a galaxie „Mléčné dráhy“) v rámci kruhového oběhu mobilních paprsků Nehmotné Energie Universem. Existenci tohoto lidskými smysly nevnímatelného fluida a jeho účinky v ovlivňování veškeré nejen živé hmoty, tělo člověka nevyjímaje, odpozorovali a řídili se jimi civilizace dávno před námi i před Babylońany. Historie člověka na Zemi, jak uvádíme v souvislostech téže komplexní reality, trvá již přibližně 50 milionů let, i když to současná věda odmítá připustit.

Při znalosti Systému Universa není tajemstvím, že formace tohoto Nehmotného fluida prostupují veškerý prostor vesmíru a šíří se z jediného zdroje a jedním směrem ve spirálách pod úhlem 60°. Z toho vyplývá, že intenzita jeho účinků (kvalita) odvisí od směrování jeho dopadu vůči pevnému povrchu. Z podstaty nepředstavitelně hmotných a současně vzdálených celků, kterými tyto Nehmotné paprsky ve vesmíru procházejí, a to opět prostřednictvím jiných atomárních hvězdných soustav, lze dovodit odlišnost kvality. Tím, jak hmotné celky při svém oběhu okolo centra své soustavy mění svoje postavení vůči směru šíření Nehmotné energie, mění se i její kvalita při dopadu (střetu) s hmotou tělesa.

V případě Země to znamená, že toto vzdálené záření se skládá se zářením našeho Slunce a jeho účinky jsou pouze doplňkové. Nikoliv ovšem náhodné, ale cíleně koordinované s podmínkami pro existenci člověka a ovlivnění vlastností individuálního hmotného těla. Připomeňme si, že věčný Nehmotný Tvořivý Duch, v průběhu mnoha životů člověka, potřebuje různé vlastnosti hmotného těla, aby mohl aktivně naplňovat karmická předsevzetí, jak si je pro svůj vývoj zvolil ještě před vstupem do hmotného prostředí.

Pro Universum jako celek a pro každou jeho vnitřní soustavu platí cyklický procesní režim v nekonečnosti kruhu. V tomto celostním uspořádání, řízeném prostřednictvím Nehmoty, není podstatné, jak se v cirkulačním cyklu vychylují pohyby Slunce a Země a ani Slunce vůči vyšší soustavě, takže jakékoliv fyzikálně-matematické výpočty a z nich činěné závěry, bez znalosti podstaty Systému jako celku, jsou irelevantní a pouze matoucí. Svědčí o zatím hluboké mezeře mezi

• spirituálním, vše zahrnujícím vědění o Nehmotě a hmotě

• a pouze hmotně izolovanými až druhotnými poznatky, které lze jen do určité míry exaktně aplikovat pouze na formování neživé hmoty v této nepatrné části vesmíru.

Názorným příkladem k zamyšlení může být kontrast mezi úrovní současné techniky se základem neživé hmoty a mezi neschopností současné materialistické vědy dopátrat se podstaty života a syntetizovat alespoň nejjednodušší mikroorganizmus.

A ještě jedna skutečnost, ze které v principu vychází dvanáct výsečí. Hmota je substance částicová a v polaritním systému se tedy pojí se sudým počtem. Nehmota není částicová, nelze na ní aplikovat matematické vzorce. Pro hmotné vyjádření je tedy nutné použít objemové jednotky „zlatého poměru“ a v polaritním vztahu se hmotou je vyjádřena jednicí (liché číslo). Hmota (dvě) prostoupená Nehmotou (jedna) je vyrovnaný polaritní vztah mezi nimi. Nárůst nerovnováhy mezi nimi vede ke změně kvality, aby mohla být obnovena rovnováha, ale se změněnými vlastnostmi.

V Universu (vesmíru), pokud se týče vztahu hmoty a Nehmoty, je šest Informačních polí se svým polaritním protějškem = dvanáct kvalit. Více a podrobněji je tato problematika vysvětlena v publikacích „Svět je jinak“ a „Sdělení Druhé strany“ autora Zdeňka Svobody.

Jak lze nahlížet na stanoviska materialisticky vzdělávaných odborníků?

K objektivnímu posouzení vyjděme z několika vyjádření, souvisejících s „přepočítáním Zvěrokruhu“.

• Vědci, jen tak pro zajímavost, vypočítali nová data pro jednotlivá znamení a přidali třinácté znamení podle souhvězdí Hadonoše.

  Současná věda pracuje pouze se hmotou a využívá k tomu matematiku, která je ovšem také jenom hmotným nástrojem. Obdobně jako hmota je částicová a nemůže vyjádřit vlastnosti celostní Nehmoty, která do hmoty vkládá veškeré informace a dokonce umožňuje její existenci.

  Hmotná hlediska nedokáží porozumět jenom symbolizujícímu rozmístění souhvězdí podle nichž jsou jednotlivé výseče pojmenovány a jejich počtu. Ty totiž vycházejí pouze z určité prostorové souměrnosti (doplnění třináctou výsečí Hadonoše), která ale režim předávání dvanácti odlišných kvalit Nehmotné energie neovlivňuje.

• Neexistují důkazy, že astrologie má reálný základ.

Volání materialistické vědy po hmotných důkazech je zcela irelevantní, neboť Nehmota je vůči hmotě v dominantním postavení, o čemž typicky svědčí i její nepoznatelnost smyslovými čidly hmotného těla. Takové obvyklé argumenty opět svědčí o neznalosti Systému Universa a jen o domnělé hmotné exaktnosti při poznávání reality.

• Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2005 41% Evropanů považuje astrologii za vědu, ona jí však není. V jiném průzkumu z roku 2001 potvrdilo 28% Američanů své přesvědčení o tom, že postavení hvězd může ovlivnit jejich životy.

  Omyl materialistické vědy, která neznale povýšila hmotné vztahy a z toho vyplývající zákonitosti na jedinou realitu, aniž by znala původ hmoty a podstatu jejích vlastností. Zároveň průzkum veřejného mínění ukazuje, že duchovní podstata člověka přirozeně uznává účinky Nehmoty, a to i přes školské plošně působící materialistické vzdělávání a celoživotní informační ovlivňování názorové hladiny všech.

• Článek na stránce NASA Space Place z ledna t. r., který je určen pro děti, pojednával o rozdílech mezi astrologií a astronomií a jasně vymezil astronomii jako vědu zabývající se vesmírem a astrologii jako nevědecký směr, který se tváří, že umí předpovídat lidský osud na základě data narození.

  Také okolnost, že vědci určili článek o přepočítání Zvěrokruhu pro děti k vysvětlení mezi vědeckou astronomií a údajně jen domnělými tvrzeními astrologie, nepřímo vyjadřuje nadřazenost vědeckého materializmu nad laickou neznalostí ostatních. Hlasatelé nesprávně chápaného vědeckého renomé ovšem netuší, že skutečnost je právě opačná a že v dávné minulosti právě astrologie přibližovala vyspělé společnosti realitu postavení člověka v Systému Universa. Původní znalou astrologii nelze ovšem zaměňovat za současné většinové její reprezentanty, kteří vycházejí, podobně jako materialistická věda, pouze ze hmotných vztahů a tomu přizpůsobují statistické metody, které jim umožňuje moderní technika.

Co dodat na závěr?

Lidé by měli poznávat opravdovou skutečnost a podle toho se učit jednat. To se ovšem vztahuje také na vědu samotnou, která má být předvojem poznávání skutečné reality prostředí ve kterém člověk pobývá. Současná věda dokázala, zejména v oblasti techniky, mnohé, ale ve věcech zásadního významu pro bytí člověka je zatím v plenkách. Období středověku našich dějin počítané od počátku našeho letopočtu, je spojováno se ztotožněním lidského poznání s církevními dogmaty. Současný vývojový trend se opírá o dogma samojedinosti hmoty a s tím souvisejících údajně jediných hodnot člověka. Přichází čas tuto nerovnováhu posouvat do přirozeně vyrovnaných vztahů, navazujících na skutečnou realitu světa.