20. Vitaminy a jejich úloha v těle

10.02.2015 11:47

Funkce vitaminů v těle

Společná podstata účinků vitaminů v těle spočívá v tom, že napomáhají řazení hmotných částic v procesním režimu těla, jak je vymezován impulsy Nehmotného programu, převáděnými do hmoty prostřednictvím hmotného programu ("DNA"). Vitaminy se účastní bezpočtu kontaktů cíleného polaritního vychylování hmotných uskupení do nerovnováhy a jejich zpětného řazení do polaritní vyrovnanosti. Všechny jsou využívány za stejným účelem, tj. k převádění a zařazování minerálních prvků z přijímané hmoty do formací a struktur těla. Uvnitř těla vitaminy "spolupracují" s enzymy, které od nich minerální prvky přejímají a zařazují v procesech programového řazení hmoty. Bylo již v předchozích souvislostech uváděno (článek 18), že enzymy v širokém rozsahu druhů vyplňují či naopak vytvářejí polaritní mezery v řazení hmoty do programem vymezovaných útvarů.

Lze si povšimnout, že vitaminy a enzymy se v procesech řazení hmoty vzájemně doplňují při tvorbě bílkovin, které jsou ve skutečnosti ověšenými řetězci aminokyselin, prvotně zformovanými ve výkonných buňkách do struktur hormonů. Vyplývá to z procesní posloupnosti řazení hmoty v buňkách a následně mimo buňky v krevním a lymfatickém rozvodu. To je také důvodem, proč musí být určité vitaminy ve vodě rozpustné a jiné nikoliv, neboť si musí zachovat svoji formaci až do místa určeného metabolického procesu, aniž by došlo k jejich předčasnému rozpadu či reakci s jinou zformovanou hmotou.

Ve vodě jsou rozpustné všechny vitaminy B-komplexu (B1 thiamin, B2 riboflavin, B3 niacin, B6 pyridoxin, B12 kobalamin, B15 kyselina pangaminová, biotin, kyselina listová – folacin, PABA – kyselina paraaminobenzoová, B5 pantotenol) a vitamin C (kyselina askorbová). Všechny řetězce hmoty vitaminů ve vodě rozpustných přecházejí do krevního rozvodu již v žaludku spolu s vodou, s výjimkou vitaminu B12, který jako jediný z této skupiny má ve své formaci minerální prvek (kobalt) a buňky žaludeční sliznice jsou pro něho neprůchodné.

Vitaminy A, D, E, F a K jsou ve vodě nerozpustné (jejich hmotné řetězce se nezařazují mezi molekuly vody) a k jejich zařazení do formací hmoty v organizmu je zapotřebí doprovodná tuková hmota.

Vitaminy jsou v játrech podle programu začleňovány do jednotlivých struktur a podle potřeby pak působí v jednotlivých metabolických procesech organizmu. Tvrzení medicíny, že stěnou žaludku prochází do nitra těla pouze alkohol, je proto zcestné.

Nepřímým důkazem přechodu mnoha látek ve vodě rozpustných a vody do krve již ze žaludku, takže nikoliv až ze střeva, je např. rychlý účinek podaného cukru pacientovi, jehož organizmus se dostal do hypoglykemického stavu. Ten je prvotně vyvolán ještě v žaludku pro nedostatek nebo špatnou funkčnost enzymů, které způsobují, že cukrová hmota je ve vodě sice nerozpustná, ale ani v tenkém střevě není schopna přecházet do krevního rozvodu. Samostatně podaný cukr se okamžitě přes buňky žaludeční sliznice dostává do krevního rozvodu a deficit cukru v organizmu vyrovnává, neboť se navazuje na řetězce hmoty (inzulin a další), které jej rozvážejí na místa určení. Kdyby musel pomocný cukr putovat trávícím procesem ze žaludku až do střeva, nebylo by to možné. Pokud ovšem tělo přijímá cukry s potravou, tak ve zdravém organizmu trávící enzymy programově převádějí ještě v žaludku cukry do nerozpustných formací, aby doputovaly do tenkého střeva. Tam procházejí standardním režimem vstřebávání do krve a odtud do jater, kde probíhá základní přeřazování veškeré nově přijaté hmoty.

Funkce přechodu ve vodě rozpustné hmoty do krve přímo z horní části žaludku vypovídá také o nesmyslnosti medicínou paušálně doporučovaného „pitného režimu“ 2 – 3 l vody denně. Příjem vody do organizmu záleží v prvé řadě na množství a druhu přijaté potravy, protože ne všechna přijatá potrava je hydrofobní (neobsahující vodu), dále pak na klimatu (pocení při vyšších teplotách a horečce), hmotnosti těla a fyzické aktivitě. Potřebu přijmout vodu do organizmu signalizuje pocit žízně. Stačí tedy poslechnout tento signál organizmu vyslaný do vědomí a vodu doplnit. Doporučovaný pitný režim je zvlášť nebezpečný u dětí, kdy může vážně narušit narušit metabolismus přílišným naředěním krevního roztoku. Je jen velice málo známo, že voda může být pro tělo toxická a existuje tedy otrava vodou. U dospělého jedince se tento problém může projevit po vypití 5 – 6 l tekutiny v krátké době. Nadměrné naředění krve vyvolává pokles minerálů a narušuje interakci hmotných řetězců probíhající v krevním řečišti. Navíc, nadměrná náhlá potřeba hmotných formací součinných při odvádění tekutiny z těla přes ledviny je pro organizmus velmi zatěžující (ne všechna „nadlimitní“ voda je odváděna pocením). Dále je nutné počítat s tím, že pokud tělo přijímá nadměrně vodu, tak:

se jednak do krve vyplavují některé látky určené ke vstřebávání až ze střeva,
a jednak se z organizmu spolu nadměrnou tekutinou vyplavuje i jinak dále využitelná hmota.

V této souvislosti je nezbytné se ještě zmínit o nápojích sycených kysličníkem uhličitým a dlouhodobém užívání minerálních vod, které přirozeně obsahují toto uskupení hmoty. Z důvodů, které byly výše uvedeny, se syntetické i přirozené uskupení kysličníku uhličitého (CO₂) dostává do krevního rozvodu, kde hlavně reaguje s konstrukčním jádrem červené krvinky (s centrálním atomem železa) a způsobuje její zánik.

Bez vitaminů žádný živý organizmus nemůže dlouhodoběji existovat. Vyskytují se proto přirozeně v organizmech veškeré živé přírody, a to ve skladbě navazující na Nehmotné druhové programy. Již z toho vyplývá, že jejich zdrojem, a to nejen pro člověka, je přirozená přírodní strava. Čím více se člověk od této skutečnosti odklání, tím více jsou procesy „látkové výměny“ v jeho těle ztěžovány a narušovány, tím více potřebuje přijímat vitaminů k překonávání překážek, které v organizmu způsobuje cizí nesouladná hmota. Hmotu základů vitaminů (prekursory) si organizmus člověka utvořit neumí, tu musí přijímat z potravy.

Zastavme se, v maximální stručnosti, u některých druhů vitaminů z hlediska jejich podstaty a typických projevů účinků pro člověka nejvýznamnějších. Přírodní zdroje vitaminů jsou všeobecně k dispozici v takto zaměřené literatuře nebo na internetu, takže je níže neuvádíme.

Vitamin A:

Je zapotřebí všude tam, kde je nutné zprostředkovat zařazování hmoty z tukových částic a formací do procesů metabolizmu. Veškeré potraviny živočišného původu, které jsou z hlediska údajně zdravé výživy odtučněny, jsou současně zbaveny možnosti pomoci vstřebávání předstupňů vitaminu A retinolu a karotenu (např. odtučněné mléko a výrobky z něho), obsažených zejména v červeném ovoci a zelenině. Nejen to, komerční praxe aplikuje syntetický β-karoten (beta-karoten) pro přibarvování másla, sýrů a dalších potravinových výrobků, který je jen údajně plnohodnotný jako přírodní provitamin A. Hygienické normy z neznalosti funkční podstaty této syntetické hmoty takovou praxi připouštějí, ačkoliv tento přípravek, jako tělu cizí hmota, je pro zdraví člověka při dlouhodobé konzumaci skrytě nebezpečný.

Vitaminy skupiny B:

Většina z přírodních vitaminů této skupiny má ze své struktury snadno uvolnitelný (reaktivní) atomární kyslík, který způsobuje snadné přeřazování zformovaných řetězců hmoty za současného rozpadu řetězce vitaminu, takže napomáhá jak programovému přeřazování hmoty, tak i při likvidaci tělo poškozujících cizích látek. Věda z tohoto důvodu usuzuje, že vitaminy tohoto druhu se v organizmu neskladují a přebytek se okamžitě z organizmu vylučuje. Pokud zjišťuje vylučovanou formaci hmoty, kde je pozorovatelné celé uskupení vitaminu, tak určitě, díky kyslíku, je na vitamin navázána nějaká nepotřebná či do těla nepatřící hmota. Vitaminy B jsou v organizmu převážně připraveny k akci napojením na řetězce enzymů tak, aby působily pouze v programem vymezených místech přeřazování hmoty. To je specifický rozdíl od syntetických, „přírodně identických“ vitaminů skupiny „B“, jejichž nadbytečné používání oslabuje imunitu, jak bude ještě uvedeno. Tím, že nepřirozené vitaminové preparáty nejsou kompatibilní s programově uspořádanou hmotou enzymů je jejich účinnost a využitelnost omezena, navíc jako cizí hmota narušují přirozené programové řetězení hmoty v organizmu.

Mnohé vitaminy člověk nezískává z potravy hotové, ale tělo si je samo připravuje z přijímaných prekursorů, tj. z jejich předchůdců v programovém řazení hmoty, které přírodní strava standardně obsahuje. Jedná se zejména o některé základní aminokyseliny (např. tryptofan) nebo hormonální řady (např. pohlavní hormony). Vitaminy skupiny „B“ jsou rovněž hlavními nositeli „nové hmoty“ vodíků a uhlíků cukrového i tukového charakteru pro nejrůznější funkce těla, včetně výstavby buněčných membrán a cévních stěn.

Vitaminy řady „B“ působí v organizmu ve vzájemné provázanosti, a to i s vitaminy jiného označení. Přirozená potrava jich obsahuje dostatek a člověk by je měl odtud standardně získávat, nikoliv je „doplňovat“ uměle vyráběnými koncentráty, což ovšem platí i pro minerální a stopové prvky.

Vitamin B12 (kobalamin):

B12 cirkuluje v krevním rozvodu a působí jako „věšák“ pro řetězce hmoty, potřebné na výstavbu, obnovování a další funkce těla. Jeho zásoby jsou obsaženy v játrech. Na rozdíl od bílkovinných řetězců, obíhajících v krevním rozvodu, vitamin B12 na sebe stahuje a rozváží již přepracovanou hmotu, která prošla buňkami tenkého střeva a je připravena k přímému použití v těle. Je jediným přepravcem silného uhlíku a v procesech metabolizmu se recykluje. Právě jádro jeho řetězce, které tvoří atomární prvek kobalt, způsobuje jeho dlouhodobou recyklovatelnost v organizmu. Je významný i pro imunitní Systém těla, neboť bílé krvinky i další útvary si z něho odebírají vhodný materiál pro své formace.

Medicína se mylně domnívá, že si tělo člověka neumí B12 utvořit, což spojuje s údajnou nutností konzumace masa nebo alespoň živočišných bílkovin. Skutečnost je ale taková, že rostlinná strava poskytuje jeho prekurzory, obsahující základní konstrukci hmoty kolem jeho centrálního prvku kobaltu. Pokud člověk živočišnou potravu nepřijímá, jeho organizmus si vitamin B12 dokáže v potřebném rozsahu „dokompletovat“ sám, což vyplývá již z toho, že jej používá.

Vitamin C (kyselina askorbová):

V organizmu je nezbytný prakticky ve všech procesech programového řazení hmoty uvnitř i vně buněk. Pro procesy uvnitř buněk má zásadní význam v úloze spojovatele, navazovatele a uvolňovatele polaritně přeřazovaných hmotných formací. Typické je uvolňování atomárních kyslíků, ale také „funkční skupiny“ atomu kyslíku s atomem vodíku (OH) a přechodně uvolněného atomu vodíku (H) za vzniku „kvazi vody“, zmiňované již v článku 7 tohoto naučného cyklu. Znamená to, že vědou pozorovaná voda v buňkách není standardní vodou, ale z pozice vědy chemickou sloučeninou kyslíku a vodíků (kvazi voda) se zcela odlišnými vlastnostmi od vody.

Nezastupitelnou schopností kyslíků vitaminu C je přerušovat a napojovat řetězce aminokyselin, takže působí také při rozčleňování složitých bílkovin na jednoduché a naopak. V tomto smyslu se účastní také tvorby hormonů a enzymů. Podstatně se uplatňuje také při zkracování a objemovém přizpůsobování hmotných řad vstupujících do buněk a při zařazování buněčné produkce zpět na řetězce – přepravce, kolující v krevním, ale i v lymfatickém Systému. Nezastupitelný je rovněž v metabolických procesech, kde napojuje řetězce aminokyselin v součinnosti s dusíky vitaminů řady „B“.

Vitamin C je nezastupitelný také pro imunitní reakce organizmu. Působí při likvidaci uskupení cizí hmoty, na kterou bílé krvinky nereagují, pokud není zformována podle programu organizmu. Týká se to rovněž vlastní produkce těla, včetně částic polaritně nevyrovnaných s reaktivním kyslíkem, který narušuje programově uskupenou hmotu. V takových případech se vitamin C projevuje jako antioxidant.

Vitamin D (kalciferol):

je silně zahuštěnou hmotou, která je odborně zařazována mezi již zmiňované „steroidy“ (článek 19). Také vitamin D se v živých organizmech flóry a fauny formuje v poněkud odlišných strukturách provitaminů podle impulzů Nehmotného druhového programu těla. Struktura vitaminu D v těle člověka prochází postupně přeměnou z hormonů nadledvin v součinnosti s produkcí hypothalamu a šišinky, aby v konečné struktuře byla zformována až v játrech.

Medicina zjišťuje v podkoží, při přímém působení slunečního zářen,í přeměnu provitaminu na vitamin D a mylně z toho dovozuje, že se tam tvoří. Ve skutečnosti, čím více dopadají intenzivní svazky NE na povrch těla, tím více je potřeba jej chránit, což zajišťuje přítomnost provitaminu D, s následným vznikem vitaminu D. Jeho silná hmota je nezbytná zejména v procesech obnovování buněk a metabolizmu vápníku a fosforu při jejich ukládání v kostech.

Přebytek vitaminu D v organizmu při jeho konzumaci jen jako farmaceutického preparátu, je ale toxický, neboť jeho silná hmota narušuje přítomné řetězce. Nevyužitý se usazuje v játrech a omezuje tam různé funkce v případě, že organizmus nemá dostatek vitaminu C pro jeho likvidaci.

Medicína jej spojuje zejména se zpevňováním hmoty kostí a zubů, také s léčením zánětů. Přírodními zdroji vitaminu D jsou zejména rybí tuk, ryby, ale také mléko a produkty z něho.

Vitamin E (tokoferol):

je silnější obdobou vitaminu D, utvořenou z tukové hmoty steroidních struktur (komplex spolu s 8 vedlejšími látkami se nazývá tokoferol). V těle působí při tvorbě nejzahuštěnějších hmotných struktur, potřebných pro tvorbu pohlavních hormonů a tělísek směřujících k reprodukci. Jiným jeho charakteristickým použitím v organizmu je likvidace zbytků hmoty ve svalech po velké fyzické námaze. V těle se proto nachází ve varlatech, ve vaječnících, ve svalech, ale také v játrech a nadledvinách, což souvisí s jeho tvorbou.

Vitamin E je obecně znám spíše jako „antioxidant“. Je tomu tak proto, že sám je velice „chudý“ na kyslík, takže jeho „kradením“ usiluje o dosažení větší polaritní vyrovnanosti-rovnováhy. Je to nestálá formace hmoty, která má snahu se přeskupit.

Jeho nadbytek v organizmu, pokud je užíván jako synteticky vyrobený, působí proto negativně nejen poruchami pohlavních funkcí, ale také rozpadem červených krvinek, snížením srážlivosti krve apod., neboť odebírá kyslík ze hmotných řad ostatních formací v těle. Usměrnění jeho účinků regulují vitaminy A a C.

Medicína spojuje vitamin E s úlohou antioxidantu a s tím souvisejícími podpůrnými účinky v prevenci a terapii onemocnění, jako jsou ateroskleróza, neurologické nebo nádorové choroby. Jeho přírodními zdroji jsou zejména obilné klíčky, rostlinné oleje, ořechy, listová zelenina, luštěniny a vejce.

Podrobnější seznámení s podstatou nejen námi uváděných ale i mnoha dalších vitaminů, včetně minerálních a stopových prvků, s určením pro praktickou péči o zdraví, je obsaženo v třídílné knize stejného názvu „Svět je jinak“, která vychází již v letošním roce.

Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.