22. Přirozená imunita těla je nenahraditelná

26.02.2015 09:00

Co je účelem imunity těla a jak její výkon procesně probíhá?

Imunitní kapacita je provázána s přirozeným bytím v přirozeném prostředí

Imunita těla je schopnost organizmu odstraňovat z něho

veškerou již neupotřebitelnou a cizí hmotu (obnova hmoty těla, likvidace zbytků mikroorganizmů, cizí hmota přijatá spolu s potravou) a
bránit tělo před negativními ataky z vnějšího prostředí (hmota poškozující integritu organizmu – toxické látky, cizopasné viry a bakterie), které narušují jeho procesní a funkční rovnováhu.

Je to programem daná přirozená vlastnost fyzického těla související s podmínkami pro vývoj Tvořivého Ducha ve hmotném prostředí.

Imunitní reakce jsou proto směrovány na likvidaci "mimo programové" hmoty v organizmu a obranu před poškozujícími vlivy z vnějšího prostředí.

Přirozený imunitní Systém těla je součástí jeho Nehmotného programu. Znamená to, že kvalita hmotných částic, které zajišťují imunitní reakce je právě taková, aby byl naplněn účel jejich tvorby v ochraně a obraně funkční rovnováhy těla.

Co nejčastěji nepřiměřeně aktivuje imunitu současného člověka?

Jsou to zejména produkty chemického průmyslu, jejich odpady a zplodiny, nestandardní formace řetězců hmotných částic v organizmu, jako produkty narušeného metabolizmu či z jiných procesů, které se vymykají programu těla, kam patří také napadení mikroorganizmy. V této souvislosti je nutné poznamenat, že pro člověka nebo zvíře nejsou přímo nebezpečné mikroorganizmy, které do něho vnikly, ale až jejich odumřelá těla a zbytky z jejich „hodování“, které se stanou pro organizmus „cizí hmotou“. Proto také také propuknutí určité nákazy není spojeno jen s výkonem ochranné imunity, ale také s množstvím a toxičností odpadu. Nelze opomenout, že je to většinou silnější hmota než ta, ze které je formováno tělo člověka a je prostoupena obdobně nežádoucí silnou Nehmotnou Energií.

Organizmus zapojuje ochranný imunitní Systém také při likvidaci invazivního narušení (poranění) tkání, při úleku, nestandardním psychickém vypětí nebo při nepřirozené fyzické námaze těla (nesmyslnost a sebe poškozování při "adrenalinových“ sportech a zábavách a pod.).

Imunitní Systém je rovněž aktivní při vyrovnávání teploty těla při náhlých změnách teploty okolního prostředí. Při zdánlivě neškodných běžných situacích, jako je přechod z tepla do zimy (mrazu) nebo naopak se aktivuje imunitní funkce pro zachování stabilní vnitřní teploty těla, která je nezbytná pro všechny procesy probíhající v organizmu. Znamená to také, že vystavování těla nepřirozenému působení tepla (opalování, solární lázně, sauna a pod.) a chladu (otužování studenou vodou, zimní plavání, a pod.) nemírně zatěžuje imunitní Systém. Rovněž tak konzumace horkých pokrmů a nápojů (nad 40ºC) nebo naopak studených (pod 16ºC) je pro organizmus zatěžující a vyvolávající potřebu korekce. Všechny náhlé změny, nejen teploty, jsou pro tělo nepřirozené, tak to ve společném Systému navazuje na pozvolný průběh polaritních změn hmotných procesů v Universu.

Jaké má tělo imunitní prostředky?

U fyzického těla, jako uzavřeného mobilního Systému, je nutné zabezpečení jak v jeho vnitřním prostředí, tak i proti vnějším negativním vlivům. Z tohoto pohledu je nutné rozlišovat imunitu a její prostředky jednak uvnitř organizmu a jednak vůči vnějším negativním vlivům. Oba tyto okruhy jsou provázány.

Smysly člověka (zrak, sluch, chuť, čich a hmat) jsou nejen určeny pro orientaci Tvořivého Ducha (vědomí člověka) ve vnějším prostředí, ale v případě potřeby jsou také prvotním signalizačním zařízením pro aktivaci imunitního Systému. Dojde-li přesto, při vnějším ataku, k překonání této prvotní imunitní bariéry, aktivuje se vnitřní okruh, který je ovšem závislý na přísunu dostatečného množství a „sortimentu“ Nehmotné Energie. Nemá-li organizmus dostatečnou hladinu její vitální kvality, pak formování hmotných částic pro výkon imunity je nedostatečné, což znamená snížení účinnosti jeho ochrany a obrany proti nežádoucím vlivům.

Základními částicemi pro výkon imunity těla jsou bílé krvinky (leukocyty), jejichž:

obaly jsou produkovány v lymfatických uzlinách v oblasti krku,
náplně druhů různého programového určení jsou formovány především ve výkonných buňkách brzlíku, který lze považovat za hlavní orgán imunitní obrany těla. Právě podle uskupení hmotných řetězců, tvořících náplň leukocytů, věda rozeznává jejich jednotlivé druhy (neutrofily, eozinofily, bazofily, lymfocity, monocyty a makrofágy), které se liší jak svou funkcí a místem vzniku (kompletování obalů se specifickou náplní) tak i svými vlastnostmi. Charakteristickou vlastností bílých krvinek, v porovnání s ostatními imunitními řetězci, je uzavření jejich specifických náplní v obalu. V oběhových Systémech jsou tak znemožněny neprogramové kontakty jejich náplní s jinou rozváděnou hmotou v různých částech těla.
Místem tvorby náplní jiného specifického určení je také krvetvorná kostní dřeň, a to v souvislostech s formováním červených krvinek.

Bílé krvinky nejsou jedinými prostředky imunitního Systému těla. Obdobné imunitní vlastnosti jako náplně bílých krvinek mají i řetězce hmoty zformované z hormonů, působící v lymfatickém Systému těla. Také červené krvinky jsou neopominutelným účastníkem vnitřní imunity těla, neboť z něho odvádějí dále nepoužitelný silný uhlík.

Jak výkon imunity probíhá?

Imunitní procesy v těle mají v zásadě dvojí podstatu, takže jsou založeny:

na přímém navázání narušitele (poškozující hmoty) a jeho následné likvidaci vyvedením z těla

nebo

na fagocytujícím obklopení narušitele a jeho vyvedení z těla.

Medicína označuje imunitu těla buď jako nespecifickou (umožňuje obranu organizmu ještě před vytvořením specifické) nebo jako specifickou, kdy jsou bílé krvinky formovány specificky vůči určitému typu nežádoucí hmoty. Dodejme, že specifické vlastnosti náplní bílých krvinek jsou utvářeny diferencovaně podle signalizovaných podnětů zevnitř těla a na to navazujících impulsů-Informací z mozkového Nehmotného řídícího centra (ŘC).

V zásadě lze rozlišit v posloupnosti tři stupně působnosti imunitní ochrany:

V prvé řadě je to vnější a vnitřní povrch těla, jak bylo již výše uvedeno v souvislosti se smysly člověka. V praxi se to projeví jako zrakové nebo sluchové varování, kýchání a kašel v souvislosti s čichem a vnitřním povrchem těla (průdušky), nestandardní projevy na kůži nebo při invazivním narušením povrchu těla v souvislosti s hmatem, zvracení a průjem v souvislosti s vnitřním povrchem těla.
Pronikne-li nežádoucí „cizí“ hmota přes první bariéru do krevního a lymfatického systému nastupuje imunita v podobě bílých krvinek či fagocytujících řetězců hmoty.
Překoná-li „cizí“ hmota i tuto obranu organizmu a pronikne do prostředí uvnitř buněk, záleží pak na jejím množství a vlastnostech, zda buňku pouze omezí v jejím výkonu, či způsobí její úplný zánik. V takovém případě je buňka likvidována jako celek a vyloučena z organizmu. Je to rozdíl od likvidace přirozeně zaniklých buněk, kdy určitá část hmoty je recyklována. Tento proces se odvíjí od programově řízené imunity organizmu v rámci obnovy těla.

Co podmiňuje plnou výkonnost imunity organizmu ?

Tělo člověka je programově vybaveno imunitní kapacitou v rozsahu, který navazuje na přirozené bytí a jen přiměřený výskyt s tím souvisejících nestandardních událostí vyžadujících aktivaci imunitního Systému. Za těchto, pro současného člověka prakticky nedosažitelných předpokladů, by si lidské tělo mělo udržet základní schopnosti až do vysokého věku, přesahujícího sto let jednoho života. To platí v Systému obecně, pokud si Tvořivý Duch z karmických důvodů svého vývoje individuálně nenastaví základní okolnosti bytí ve hmotě jinak.

Základním předpokladem výkonné imunity těla je dostatečný příkon vitální energie v rozsahu potřebném pro funkce organizmu a činnost Nehmotného Tvořivého Ducha ve hmotném těle.

Na zvýšenou potřebu čerpání vitální Nehmotné Energie a nadměrné zatěžování imunity působí zejména: znečištěné životní prostředí, nevhodná strava, nevyrovnaná psychika a nadměrná fyzická zátěž. Protože člověk jako jednotlivec může těžko ovlivnit stav životního prostředí, je tedy důležité, aby svým jednáním kladně ovlivňoval ty oblasti svého bytí, které ovlivnit může a to:

udržováním vyrovnané psychiky jednáním souladným s principy Boha, vloženými do Universa a všeho v něm,
přirozeným fyzickým zatěžování těla, nikoliv jeho stresováním nestandardními módními činnostmi (nevhodné druhy sportu, fit posilovny a pod.) a fyzickými výkony s nimi spojenými,
příjímáním přírodní a organizmus těla nenamáhající potravy, která je co nejméně technologicky zpracovaná a prosta všech látek představujících „cizí hmotu“. To platí i o nápojích, přírodních léčivých látkách a používání prostředků osobní a intimní hygieny.

Další oblastí v bytí, kterou člověk svým jednáním může ovlivnit ve svůj prospěch je odívání a používání různých předmětů potřebných k jeho životu. Stručný nástin souladu přirozeného bytí a hmotného zdraví v možnostech současného člověka je uveden v následném článku. Podrobně a v souvislostech je tato problematika rozvedena v již avizované knize „Svět je jinak".

Proč je přirozená imunita organizmu ničím nenahraditelná?

Bez přirozené imunity těla nemůže působit jakýkoliv chemický lék. Musí být totiž akceptován a zařazen do programových procesů těla,

Rovněž tak antibiotika sice dokážou zlikvidovat mikroorganizmy v těle, ale bez imunitního procesu nelze odstranit „cizí hmotu“, kterou se stanou jejich odumřelá těla. Síla přirozené imunity je proto nezbytná a podmiňující také při jejich používání. Antibiotika mají schopnost přinutit mikroorganizmy k přechodu do latentního (klidového) stavu, kdy se přestanou rozmnožovat a zastaví se tím také přibývání jejich toxických mrtvých těl. V těle ale zůstávají jejich zbytky a za vhodných podmínek (oslabení organizmu) se znovu aktivují, což je příčinou recidiv určitých onemocnění.

Obdobně je přirozená imunita těla nezbytná při použití očkovacích vakcín, neboli oslabených kultur mikroorganizmů, po jejichž aplikaci se organizmus imunitně připraví ke včasnějšímu zásahu proti možným stejným narušitelům z okolního prostředí. Pokud je ale imunita organizmu příliš nízká je nebezpečí vzniku zdravotních komplikací, které mohou imunitu naopak dále oslabit.

Ze stejného principu neřeší prvotní příčiny oslabené imunity ani k tomu určené farmaceutické preparáty, ale naopak přirozenou imunitu těla ještě zatěžují. Není proto náhodou, že průměrná imunita člověka současné společnosti klesá, a to i přes vzrůstající objem konzumovaných léků.

V příštím článku uvedeme některé další skutečnosti o podstatě funkcí těla, které dosud zůstávají pro materialistickou vědu utajené.

Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.