18. Aminokyseliny, hormony a enzymy jsou výkonní přenašeči Nehmotného programu
Aminokyseliny, hormony a enzymy jako výkonní přenášeči Nehmotného programu těla
Uměle připravené hormony a enzymy jsou pro organizmus pouze jednoúčelové
Základní mobilní hmotnou Informační jednotkou pro živou hmotu je aminokyselina. V podstatě je to mobilní otisk Nehmotného druhového programu.
Čím je živá hmota složitější, tím potřebuje i složitější Nehmotný program a z toho vyplývající druhy aminokyseliny. Znamená to, že tělo člověka, jako nejsložitější organizmus, potřebuje pro své funkce úplný sortiment druhů aminokyselin (23 druhů navazujících na 23 párů chromozomů – stočených spirál DNA, nesoucích genetickou informaci uloženou v jádře každé buňky).
Aminokyseliny, v souladu s hmotným programem (spirály DNA), se formují do uskupení, která jsou známa jako hormony. Hormony, na základě principu řazení hmoty, k sobě vážou další hmotná uskupení a vzniká tak shluk atomární hmoty, který je obecně známý jako enzym. Enzymy jsou nejsložitější výkonné hmotné jednotky, které se účastní všech metabolických procesů v těle.
Vraťme se ale k řetězcům uskupení aminokyselin - hormonům. Hormony jsou v Systému organizmu těla určeny jako mobilní hmotné řady, které přenášejí řídící Nehmotné Informace pro veškeré procesy v organizmu mimo Nehmotný rozvod vnitřního Energetického těla. Prostřednictvím hormonů probíhá přeřazování hmoty mimo jádro buňky a rovněž mimo buňky, a to na principu ustavování polaritní rovnováhy mezi jejich řetězci a ostatní jimi kontaktovanou hmotou.
Hormony jsou proto programově formovány do takových struktur, aby navazovaly na procesy a funkce těla v odlišnostech jednotlivých jeho částí a orgánů. Typicky známě jsou např. hormony formující se v hypofýze, štítné žláze, slinivce, v dřeni nadledvin (adrenalin) nebo hormony pohlavní.
Základní uskupení aminokyselin, jako prekurzorů (předchůdců) hormonů, se tvoří v hypothalamu (část mozku) na základě impulzů Nehmotných Informací z thalamu (polaritně Středová část mozku). Vlastnosti těchto prekurzorů se odvíjí od období jejich formování.
Ve dne, kdy je Slunce nad obzorem, v závislosti na proudění a dopadu slabších úseků vitální Nehmotné Energie, tvoří se řetězce, které působí především jako základ pro příjem nové hmoty, její přepracování a „rozvoz“ do místa dalšího využití (metabolické procesy), jakož i pro vědomou činnost Tvořivého Ducha .
V noci, když je v místě pobytu těla Slunce za obzorem a převažuje tedy proudění silnějších úseků Nehmotné Energie, tvoří se prekurzory, které jsou základem pro hmotná uskupení působící na obnovu a růst (pokud je tělo ve vývinu) organizmu, jakož i na odklízení odpadů.
Na produkci nočních a denních základních hormonů navazuje činnost dalších orgánů těla, které s jejich použitím formují dále upravované hormonální struktury specializovaného určení. V dokonalosti Systému jako celku, z nich „odvozené“ hormony přenášejí příslušnou část programových Informací.
Podstata a funkce enzymů
Enzymy jsou řetězce aminokyselin (přeformovaných hormonů) a dalších hmotných uskupení, napomáhající programovému přeřazování hmotných částic a jejich celků v organizmu.
Podstatou funkcí enzymů je vyplňování polaritních mezer mezi různě zahuštěnými specifickými strukturami hmoty v těle, aby se mohly vzájemně řadit, a to v posloupnosti zahuštění podle řídících dispozic Nehmotného programu (cukry, tuky a další formace). Je tak cíleně vychylována a obnovována polaritní rovnováha mezi přeskupovanými hmotnými útvary. Základní vlastnost enzymů je typická pro látky označované obecněji jako katalyzátory. Znamená to, že do příslušných reakcí vstupují a okamžitě po spojení nebo rozpojení hmotných formací z nich vystupují. Působí tedy v úloze zprostředkovatelů v procesech přeřazování hmoty.
Enzymatické procesy probíhají jak uvnitř těla v buňkách, tak i na jeho vnitřním povrchu, jak je to charakteristické např. pro trávící enzymy. Ty štěpí přijímané živiny na jednoduší složky a připravují je pro vstup do nitra organizmu. Vlastnosti enzymů se tak projevují v rozsáhlé variabilitě jejich „sortimentu“, který je organizmus schopen v různých situacích a stavech produkovat. V živém těle, v návaznosti na rozdílné činnostní fáze, probíhá nesčetně procesů řazení hmoty s účastí enzymů. To je i důvodem v podstatě marné snahy hmotné vědy tyto struktury a jejich funkce postihnout a metodicky zařadit. O to více je hmotně nedostižné úspěšně aplikovat „uměle“ připravené enzymy do živého organizmu.
Aplikace uměle připravených hormonů a enzymů je málo účinná
Synteticky vyráběné hormony a enzymy, obdobně jako průmyslově připravovaná léčiva či různé potravinové doplňky včetně vitaminů a stopových prvků, nemají v sobě přirozenou Nehmotnou Informaci pro živé organizmy, takže jsou pro tělo cizí hmotou. V důsledku toho je příslušný organizmus schopen takové látky použít v nejlepším případě pouze jednou, tedy bez možnosti jejich recyklace a dalšího využití. To je důvodem, proč se musí do organizmu, při narušení jeho zdravotní rovnováhy, dodávat opakovaně. Při každé jejich aplikaci je vždy aktivován imunitní systém, aby likvidoval cizí hmotu, která do těla nepatří. To ovšem souvisí s jeho průběžným a trvalým vyčerpáváním a také s nehospodárným používáním vitální Nehmotné Energie, která pak jinde v organizmu chybí. Dodejme, že určité pozitivní léčebné účinky umělých hormonů a enzymů se projevují pouze v případech, kde mohou působit v organizmu mimo buňky, takže na hmotném principu vyrovnávání polarity různě nabitých hmotných útvarů. Odchylky v jejich hmotných vlastnostech se ovšem projeví úměrně sníženými účinky v porovnání s látkami přirozenými. Pokud nerovnováha v organizmu nadále trvá, je proto nutné užívání opakovat, někdy i trvale, doživotně (např. hormony štítné žlázy).
Zásadní nevýhodou léčebného využívání nepřirozených farmaceutických preparátů je skutečnost, že vyčerpávají imunitu těla také ve stavech, kdy ji nemocný organizmus potřebuje mít k dispozici ve zvýšené míře.
Tento článek je jen velmi stručným přiblížením pohybu hmoty zformované podle impulsů Nehmotného druhového programu do uskupení aminokyselin, hormonů a enzymů v organizmu těla. Podrobnější vysvětlení je uvedeno v knize stejného názvu „Svět je jinak“, svazek 2. Svazek 1 vychází již v březnu, následný svazek 2 budeme rovněž včas avizovat.
V příštím článku uvedeme některé další skutečnosti o podstatě funkcí těla, které dosud zůstávají pro materialistickou vědu utajené nebo jinak pochopené.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
