27. Vědci v zajetí fyziky nedovedou určit záhadné skvrny na vzdálených planetkách.

Vědci v zajetí fyziky nedovedou určit záhadné skvrny na vzdálených planetkách

 

V průběhu měsíce dubna (22. 04. 2015 a 30. 04. 2015) uveřejnil internetový portál Novinky.cz dvě zdánlivě nesouvisející zprávy nazvané "Zářivé skvrny na Ceresu dál motají vědcům hlavy" a " Sonda New Horizons natočila Pluto, na povrchu má záhadné světlé body". V obou případech vědci usuzují podle fyzikálních zákonů, jak se projevují pouze v podmínkách planety Země a především nemají znalosti o Systému Universa, založeném na řídících účincích Nehmoty na formování a vlastnosti hmoty.

 

Rozpaky vědců, vyplývající z omezujícího hmotného dogma při vyhodnocování podstaty hmotných zjištění, charakterizují jejich prohlášení, jak jsou uváděna ve shora uváděných zprávách. V případě objevených "zářivých skvrn na Ceresu ("planetka", patřící k Jupiteru) nepomohly k jejich objasnění ani snímky pořízené sondou z relativně blízké vzdálenosti. Citujeme z článku: "s konkrétními závěry jsou vědci opatrní především proto, že zářivost skvrn je poměrně neobvyklá" nebo "je to pro nás stále velká záhada, prohlásil šéf této mise".

 

Jaká je skutečnost?

Z Nehmotné dimenze "Druhé strany" jsme se od našich Duchovních partnerů dozvěděli, že zářivé skvrny jsou tvořeny křemičitany sopečného původu. Vyvřelá hmota je čistý křišťál (kysličník křemičitý). Proč byly zářivé skvrny objeveny až nyní? Odpověď je prostá, když se zná procesní podstata Systému. Tato planetka, přesněji Měsíc Jupiteru, se totiž otáčí kolem své osy velmi pomalu, takže dříve tyto body nebyly v dohledu. To, co vědci přičítají k pozorované rotaci Ceresu, je ve skutečnosti plynný obal (atmosféra) tělesa, která se pohybuje působením odražené Nehmotné Energie od Jupitera a proto i rychleji než pevné jádro.

Záhadné světelné body na Plutu v oblasti jeho pólů není led ani dusík, jak se domnívají vědci, ale rovněž křemík, atomární prvek s vlastnostmi polovodiče jak na Zemi, tak i na Plutu. Zatímco na Ceresu se vyskytuje jako křemičitan, na Plutu je v čisté formě atomárního prvku. Pluto se svým polaritním partnerem Charonem a dalšími tam přítomnými planetárními tělesy (v pozemské terminologii Měsíci) působí pro Sluneční soustavu jako vyrovnávací jednotka Nehmotného napětí vůči jejímu vnějšímu okolí.

 

Pluto je tedy vyrovnávačem polaritního napětí mezi Sluneční soustavou a sousedními hvězdnými soustavami, které ji obklopují. Podrobnější vysvětlení lze nalézt v knižní publikaci "Svět je jinak", kapitola IX/22, autor Zdeněk Svoboda.

 

Jedinečná úloha planety Pluto ve Sluneční soustavě je ae fyzikálně uvažující materialistické vědě naprosto neznámá. Dokresluje to "směšné" rozhodnutí Astronomického kongresu konaného v Praze, na němž vědci ze svých jenom hmotných hledisek, postavení a význam Pluta naopak "ponížili", když mu odebrali status planety. Kdyby věda znala Nehmotnou podstatu Systému Universa, nikdy by nemohla takto usuzovat. Tyto vztahy vychází, jak je čtenářům našeho internetového cyklu jistě známo, ze zahušťování a řazení hmoty v Obvodovém Universu. Tak to vyplývá ze Systému Universa a z úlohy Nehmoty vůči hmotě, což ale současná jen hmotně orientovaná věda zatím nemůže odhalit.

 

Vědci, v oblastech kde nemohopu experimentovat, typicky pokud se týká kosmu, narážejí na nové objevy a marně vymýšlejí další teorie na jejich podporu. Ještě nedozrály podmínky k tomu, aby věda přiznala hmotné limity poznání a přijala existenci Nehmoty, která je vůči hmotě naopak v řídícím postavení. Proto bude velmi zajímavé, až výzkumná sonda, která má podle sdělení NASA k Plutu dorazit v těchto dnech, začne předávat informace.