4. Účel Universa navazuje na záměr Boha s Tvořivými Duchy

09.10.2014 19:38

V přechozím tematickém článku byly uvedeny některé charakteristické argumenty vypovídající o tom, proč ani náboženská učení, ani teorie současné vědy nedokážou exaktně vysvětlit vznik a podstatu Systému Universa. Vyjděme z předchozích poznatků předávaných Sdělení a pokusme se alespoň zjednodušeně vymezit základní fakta o podstatě tohoto nesmírně rozsáhlého a současně dokonalého Systému, jehož jsme i jako lidé funkční součástí.

Jak probíhalo stvoření Universa?

Bůh-Tvůrce, postupně ve třech základních úkonech přeformoval Pralátku (jediné základní Nehmotné, nepolaritní a ne částicové médium Absolutna) do Substancí s vlastnostmi vstupovat do polaritních vztahů:

v 1. fázi stvoření odebral Pralátku z jedné části Jsoucna a v části budoucího Universa ji použil k překrytí tam přítomné Pralátky. Tak vzniklo prvotní vymezení Universa a jeho základní Nehmotné Substance – Antihmoty. Takto vytvořené prostředí bylo všude stejné, nemohlo se vzájemně porovnávat ani vyrovnávat, takže bylo strnulé, nikoliv dynamické a protikladné pro potřebu vývoje Tvořivých Duchů,

ve 2. fázi Bůh rozdělil vymezený prostor Universa na dvě části tak, že z jedné odebral určitý objem Pralátky, kterou tam v 1. fázi převedl a vložil ho do druhé tak, aby jejich objemové proporce byly přibližně v relaci „zlatého poměru“, tj. v číselném kódu 0,618 : 0,382 (zlatý poměr je vztah dvou činitelů, kdy poměr menšího k většímu je týž jako poměr většího k součtu obou). Tak došlo k prvnímu rozdělení Universa, na Vnitřní (VU), kde zůstala pouze původní Pralátka a Obvodové (OU), kde se změnila skladba prostředí, takže i vlastnosti polaritních vztahů,
ve 3. závěrečné fázi formování Universa Bůh z převedené Pralátky do OU zformoval jejím vzájemným překrýváním Nehmotné Substance (Prvosubstanci, Nehmotnou Energii a Předhmotu) a hmotu, čímž bylo Universum jako celek dokončeno do cílené základní podoby. Vznikly tak dvě části, které byly ve vzájemném (polaritním) napětí, ale nadále stoické, bez pohybu,
cirkulační nekonečná procesní dynamika (pohyb) Systému Universa byla nastartována až převedením jedné bilanční třetiny zformované hmoty z OU do VU. Toto objemové množství převedené hmoty způsobuje, že v OU dojde k takové polaritní nerovnováze, která si ve stavu optimální vyrovnanosti VU vynutí přechod hmoty zpět do OU. V režimu vymezeného rozpětí polaritní rovnováhy tak byla založena střídavá polaritní spokojenost i nespokojenost každé z obou částí Universa a vložena nekonečná vyrovnávací dynamika do všech jeho procesů. Bůh tak vytvořil v Universu prostředí umožňující vývoj Tvořivého Ducha v obou jeho dimenzích, jak v Nehmotné tak i ve hmotné, kde je přítomen v těle člověka.

Základem Systému Universa je tedy princip polarity, kdy všechny vztahy mezi jeho činiteli usilují o návrat do vyrovnanosti (nikoliv polarity) Absolutna, z něhož Universum je zformováno. Skladba Substancí ale způsobuje, že jsou neustále polaritně vychylovány, takže nemohou nikdy dosáhnout absolutní vlastní ani vzájemnou vyrovnanost.

Podmiňující a nezastupitelnou součástí procesní dynamiky Universa je existence hmoty jako jediné částicové Substance v jeho Systému. Z této svojí podstaty se hmota pod vlivem Nehmoty přeskupuje, mění svoje konstrukce a i s tím související rozmístění v prostoru. Při průchodu prostředím OU se tak hmota „zahušťuje“ od nepatrných částic při jejím vstupu do OU, označovaných vědou jako neutrina, až po útvary, které ve Sděleních označujeme jako „suprahmotu“. Jakmile tyto útvary, složené z nepředstavitelně stlačených částic hmoty, dosáhnou vymezený limit polaritního napětí, propadají se na konci tohoto procesu do Nehmoty VU. Tam se „rozpouštějí“, aby v cirkulačním režimu v prostředí OU opakovaně vznikly jako shora zmiňované nejřidší a nejmenší částice subatomární hmoty.

Konstrukce Universa připomíná konstrukci atomů hmoty, jejich jádro (VU) a obvodové orbity (OU). Z toho také vyplývá, že Universum má přibližně tvar koule. Rozsah Universa je tedy limitován, nekonečná je pouze procesní dynamika, způsobována věčností Nehmoty pod jejímž vlivem se v kruhovém režimu formuje hmota.

Problémy vědy s nesouladem jejích teorií s pozorovanými hmotnými úkazy ve Vesmíru vyplývají z ignorance existence Nehmoty a jejího vlivu na vlastnosti hmoty. Přirozeně se to projevuje ve všech vědeckých úsudcích, vztahujících se k funkcím a rozsahu Universa jako celku. Jsou totiž vesměs založeny na porovnávání zjišťovaných jevů v Kosmu s vlastnostmi hmoty v pozemském prostředí.

Údajná temná hmota, jak ji věda označuje, je ve skutečnosti přítomnost Nehmotných Substancí zabezpečujících formování hmoty. Údajná temná energie je rovněž působení Nehmoty, kdy mobilní paprsky Nehmotné Energie předávají hmotě Informace, které vymezují její vlastnosti, takže rovněž pohybovou aktivitu.

Z těchto základních vztahů, jak jsou nám ve Sděleních předávány, lze odvodit i veškeré další úvahy a znalosti o Systému uspořádání Universa. Vyplývá z nich rovněž podstata jeho „samočinné“ cirkulační dynamiky, naplňující hmotnou představu označovanou jako „perpetuum mobile“.

Účel stvoření Universa navazuje na záměr Boha s Tvořivými Duchy.

Připomeňme si, že existence Tvořivých Duchů se odvíjí od záměru Boha vytvořit Nehmotné Bytosti jako své společníky s nimiž může komunikovat a nebýt sám. Důvodem, proč Bůh nestvořil všechny Tvořivé Duchy dokonalé na úrovni Stvořitele, jako jeho kopie, je respektování jejich individuálního svobodného vývoje k obrazu svého Tvůrce. Každý Tvořivý Duch má jedinečnou identitu, takže i poněkud odlišné vlastnosti, které v konečné fázi jeho vývoje musí vyústit do kvality vlastností Boha. Individuální tvořivé odlišnosti si ale Tvořiví Duchové zachovají i po ukončení svého vývojového procesu. Ten by ale nebyl možný bez vytvoření polaritního prostředí, kterým je Universum. Jeho Nehmotná i hmotná dimenze poskytují Tvořivým Duchům možnost vývoje v působnosti protikladů, v nichž dospějí k cílené nepolaritní vyrovnanosti a ke vstupu do Absolutna.

Dobu existence Universa je možno odvodit z procesního režimu oběhu hmoty v něm. Universum je skutečnost, která se dále nevyvíjí. Universum prostě je, všechny minulé i budoucí stavy v něm existují a dynamicky probíhají souběžně v jeho jednotlivých částech. Nelze tedy smysluplně uvažovat o stáří Universa, které nestárne, neboť Nehmota je neměnná a hmotné změny jsou průběžně a společně přítomné v jednom Systému. Čas je pouze hmotnou kategorií a v uzavřeném cirkulačním režimu Universa jako celku se neprojevuje. Smysl mají pouze údaje o jeho vzniku a o hmotných procesních fázích v jeho jednotlivých částech.

Jak je všeobecně známo, počítání pozemského času se odvíjí jednak od rotace Země kolem vlastní osy a jednak od oběhu planety kolem Slunce. Tato výseč v oběhu hmoty Universem, týkající se pouze naší Sluneční soustavy, je jen obtížně porovnatelná s úplným cyklem formování hmoty. Přepočítat a vymezit dobu od vzniku Universa do současnosti tedy přesně nelze, ale lze tak učinit alespoň přibližně ve velkých číslech. Před jejich uvedením vezměme v potaz, že :

účinky Nehmoty na hmotu nelze vyjádřit v celých číslech,
Universum vznikalo postupně, nikoliv okamžitě („třeskem“), hmota v něm se musela zformovat z Nehmoty a pak byla posunována do Středového prostředí optimálně vyrovnané polarity OU. Teprve v tomto prostředí nabyla vlastnosti, které podmiňují její zformování do hmotného života, v rozsahu společné existence od nejjednodušších druhů (mikroorganizmy) až po nejsložitějšího organizmus těla člověka. V žádném případě tedy nejde o Darwinovu teorii vývoje druhů, ale o cílené sladění hmotných toků jiné než anorganické hmoty, řízené Tvůrcem Systému. Je tedy odlišná doba historie Universa od historie Tvořivých Duchů, na které existence lidí v Systému navazuje.
Vyjádření času v pozemských letech je vůči Universu jako celku nepřesné, neboť vlivem pokračujícího procesu zahušťování hmoty, při jejím průchodu Systémem Universa, se oběhové cykly zpomalují, jak se ostatně soudobá věda přesvědčuje např. ze zpožďování „atomových hodin“.

Nicméně, pro základní orientaci člověka má dostatečně přesnou vypovídací hodnotu „sdělený“ údaj, že:

Universum zatím trvá přibližně 64 miliardy soudobých pozemských let.

Probíhá již třetí „velký cyklus“ vyrovnávání polarity mezi Vnitřním a Obvodovým Universem (VU/OU), který je podstatou jeho věčné dynamiky. Každý z těchto cyklů trvá v přibližném přepočtu cca 24 miliard pozemských let, neboť 12 mld let probíhá proces polaritního vyrovnávání mezi OU a VU ve prospěch OU a 12 mld let naopak se VU snaží o svoji polaritní spokojenost. Z duálního principu polarity vyplývá, že při polaritním optimu jednoho z obou účastníků polaritního vztahu je druhý partner ve stavu minima svojí polaritní vyrovnanosti.

V kosmické současnosti se Universum nachází přibližně ve dvou třetinách probíhajícího třetího cyklu polaritního vyrovnávání VU/OU, takže do jeho ukončení zbývá přibližně 8 mld let. Lze tak dospět k reálnému přiblížení trvání Universa 64 miliard soudobých pozemských let, jak je shora uvedeno (24 + 24 + 16 = 64). Současná věda při odhadu stáří Universa vychází z propočtů na základě vlastností pozemské hmoty a při neznalosti podstaty celého jeho Systému se domnívá, že je to cca 13 mld let, takže asi 20% ze skutečnosti.

Jak dlouho existuje život v Universu a jak dlouho na planetě Zemi uvedeme v některém z dalších článků v souvislostech s podstatou oživení hmoty.

Na závěr se ale vraťme k účelu Systému Universa a obou jeho dimenzí:

Nehmotné, určené pro Tvořivé Duchy v „životě po životě“,
hmotné, určené pro člověka, kdy Tvořivý Duch uzavřený ve hmotném těle a jeho omezujících vlastnostech, navíc bez možnosti přístupu k informacím o svém minulém vývoji, se v protikladech hmotné praxe učí nalézat východiska souladná s jeho posláním.

O tom všem budou podrobněji vypovídat příští články tohoto internetového seriálu.

Připomeňme si jako vždy, že uváděná Sdělení „Druhé strany“ odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.

Přibližně za týden uvedeme v následném článku další pokračování předaných Sdělení. Jsou natolik převratná, v porovnání s dosavadními znalostmi člověka, že vyžadují nezávislé přemýšlení a budou v souvislosti s tím jistě u vás vyvolávat mnoho dalších otázek. Na všechny vaše dotazy se budeme snažit odpovídat.