8. Druhy života jsou neměnné, nemohou se vyvíjet do jiných organizmů
Proč je vědecká teorie vývoje druhů, jejichž vrcholem má být člověk, scestná?
V předchozím článku bylo dovozeno, že prostředí pro existenci života musí splňovat specifické podmínky ještě před vkládáním Nehmotných oživovacích programů, byť pro nejednodušší formy života. Znamená to, že na budoucí planetě života již nastaly podmínky pro vznik vody, potřebné kvality atmosféry a dalších hmotných specifik pro formování a existenci VOH.
Hmotu oživující Nehmotné programy druhů života jsou Stvořitelem a jeho pomocníky vkládány do nově připravovaného prostředí „planety života“ postupně. Je tomu tak proto, aby vyšší formy života navazovaly na hmotné toky, které nižší stupně organizmů svými metabolickými procesy již přirozeně připravily.
Součástí bilanční vyrovnanosti hmotných toků je také princip, že žádný druh živé přírody se nemůže vyvinout do jiného druhu. Je to dáno neměnností jakkoliv zformované Nehmoty, takže ani Nehmotný druhový program (NDP) se sám od sebe měnit nemůže. Mohou se pouze, pod vlivem působení hmotných podmínek, v rámci podprogramů částečně upravovat některé vlastnosti fyzického těla, úměrně k dokonalejšímu stupni NDP. Na tomto principu je zajištěn vyrovnaný řád přírody, jinak by nastal chaos v bilanční provázanosti oběhu hmoty a došlo by k postupnému zániku života.
Základní princip života a neměnnost druhových programů věda z důvodů ignorance Nehmoty nezná, což ji zavedlo až k mýtu vývoje druhů a člověka jako jeho údajně „zatím“ nejvyšší formy. Také záměr Boha s Tvořivými Duchy a jejich vývojem, jehož nedílnou součástí je existence člověka, staví teorii vývoje druhů do pouhé spekulace, na hony vzdálené od reality.
To nejpodstatnější, co „racionální“ věda nezná a některá náboženství podávají iracionálně a co přímo vylučuje spekulativní teorii vývoje druhů je skutečnost, že od určité funkční vybavenosti těla do něho vstupují Částečně tvořiví Duchové. Do vrcholně organizovaného hmotného těla člověka vstupuje v okamžiku narození nejsložitěji organizovaný Tvořivý Duch, který v rámci svého vývoje ve hmotném prostředí řídí jeho vědomé projevy. Tělo člověka a Tvořivý Duch v něm ukrytý nemají hmotného ani Nehmotného předchůdce, jsou „originály“, cíleně utvořenými jejich Stvořitelem. Pestrost živé přírody tedy vyplývá z potřebné cirkulace a bilanční vyrovnanosti jejích hmotných toků, jak jsou potřebné pro bytí člověka.
Kdy vznikl život ve Vesmíru a kdy na planetě Zemi?
Země je již třetí planetou hmotného života.
Z hlediska časového odhadu, jehož přesnost je omezena vlastnostmi měřítka pozemských let, bylo již v článku č. 4 uvedeno, že „stáří“ Universa činí více než 64 mld pozemských roků a je odvozeno z oběhu hmoty Obvodovým Universem. Z toho lze odvodit i časový údaj o existenci Tvořivých Duchů a také člověka, neboť pro ně bylo Universum utvořeno. Byl dán též odkaz na připravované vydání základní knihy „Svět je jinak“, v němž jsou dovozeny podrobnější údaje a zmíněny etapy zrodu Universa až do jeho konečného funkčního uspořádání.
Připomeňme si, že v každém „velkém cyklu“ vyrovnávání polarity mezi Vnitřním a Obvodovým Universem (VU/OU) přechází jedna třetina hmoty Universa z VU do OU v časovém intervalu cca 12 mld pozemských let. Následně, ve stejném časovém intervalu, se hmota vrací zpět do Nehmoty VU, celkem tedy „velký cyklus“ probíhá v časovém rozpětí 24 mld pozemských let. Úplný cyklus, v němž se vymění veškerá hmota Universa, ve třech základních úsecích formování jejích struktur, trvá 72 mld pozemských let a není dosud ukončen.
Každý ze tří úseků procesu zahušťování hmoty v Obvodovém Universu, z nichž se skládá „velký cyklus“ oběhu hmoty, se obdobně člení na polaritní pásma, kterými je hmota posunována. Každým jednotlivým úsekem prochází po dobu přibližně 8 miliard pozemských roků. Při této cestě OU jsou do jejího formování postupně a plynule vkládány Informace, jimiž hmota nabývá určité vlastnosti.
Podmínky pro vznik a existenci hmotného života jsou v rozsahu Universa specificky jedinečné a existují ve velice úzkém rozmezí hmotného prostředí Obvodového Universa. Vztaženo k jeho Středovému úseku, je to pouze jedna ze 64 kvalit v něm přítomných silových polí. Tato skutečnost navazuje na princip, že hmota a její přirozené vlastnosti jsou vymezeny 64 základními Informacemi. Lze takto dovodit, že úsekem vhodným pro existenci hmotného života prochází takto formovaná hmota (planeta života) přibližně 125 milionů let (8000 : 64 = 125). Podmínky pro existenci člověka, v časové proporci k ostatní živé přírodě, jsou v Systému vymezeny vyšší hodnotou „zlatého poměru“ a činí na každé „planetě života“ přibližně 80 milionů let. Tyto časové limity nejsou na Zemi dosud vyčerpány, jak je podrobněji uváděno k vydání připravené knihy „Svět je jinak“, na níž tento internetový cyklus jen zjednodušeně navazuje.
Tvořivý Duch byl zformován pro Universum poněkud dříve, než vznikl první člověk. Jeho počátek můžeme datovat shodně s nasunutím první planety života do tohoto Středového prostředí OU. V biblickém podání se tato doba shoduje s popisem bytí v Ráji (Nehmotné prostředí Universa). Vstup Tvořivého Ducha do hmotného prostředí lze najít v podobenství vyhnání Adama a Evy z Ráje.
Na planetě Zemi nejsme první civilizací
Vznik, vývoj a zánik civilizací v souladu s potřebami vývoje Tvořivých Duchů
Také vznik, vývoj a rozpad společenství člověka je řízen v souladu s potřebami vývoje Tvořivého Ducha ve hmotném prostředí. Současná civilizace je v pořadí již pátou na planetě Zemi, jak se k této skutečnosti vracejí následné články s předávanými informacemi v tomto internetovém cyklu „Svět je jinak“.
Ani historie člověka a lidských společenství neprobíhala tak, jak nás věda v omezených možnostech svých poznatků a z nich činěných spekulací, poučuje a školí. Jednotlivé civilizace sice vyrůstají z prvotních ryze přírodních podmínek a docházejí ke svému rozkvětu. Když ale překročí kvantitu „rozpětí polarity výchovných vztahů“ pro Tvořivého Ducha ve hmotě, přecházejí do relativně nové, „počáteční“ nižší kvality. Tento princip, v dokonalosti Systému Universa, je v souvislostech s lidskými společenstvími harmonizován se vhodností hmotných podmínek pro „vývojově mladší“ Tvořivé Duchy. Ti potřebují nejprve procházet relativně jednoduchými hmotnými vztahy a naučit se je zvládat. Proto prostředí každého nového civilizačního společenství navazuje na vztahy v předchozím zaniklém celku, ale nikoliv na jeho vrcholnou kvalitu. Je to součást regulačního působení Stvořitele, které spravedlivě umožňuje vstupovat ještě nezkušeným Tvořivým Duchům jako lidem do hmotného prostředí, které odpovídá vývojovému stádiu jejich vyspělosti. Z hledisek člověka se takové vývojové zlomy jeví většinou jako přírodou nebo vůlí člověka způsobené rozsáhlé lokální katastrofické události a nikdo je nedává do souvislosti s korekcí cíleně směrovaného Systému.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
Přibližně za týden uvedeme v následném článku další pokračování předaných Sdělení. Jsou natolik převratná, v porovnání s dosavadními znalostmi člověka, že vyžadují nezávislé přemýšlení a vyvolají mnoho otázek, na které se budeme snažit všem odpovídat.
