6. Stvoření života. Základem oživení hmoty je Nehmotný druhový program
Jak vznikl život a zda existuje i jinde ve vesmíru je jednou z nejvíce frekventovaných a dosud exaktně nezodpovězených otázek člověka. Konkrétní odpověď na ni nedávají alegorií zahalená náboženská učení, natož pak moderní materialistická věda, která se předvádí zdánlivou odborností i tam, kde ji nemá. Je dokonce natolik vychýlená ze skutečnosti, že dospěla až k vrcholné mystice, když se hlásí ke smyšlené teorii samo vývoje druhů od těch nejnižších až zatím ke člověku.
Součástí poselství Stvořitele pro člověka současné společnosti, předaného prostřednictvím Sdělení „Druhé strany“, je i odpověď jak a proč vznikl člověk a jaký má jeho existence smysl. Odhaluje nejen tajemství poslání člověka v záměru Boha, ale přibližuje také procesní souvislosti jeho stvoření. Člověk tak dostává dar poznání, které je víc než pasivní víra, která v minulosti byla a rovněž v současnosti je často zneužívána v zájmech, které jsou s principy Boha nesouladné.
Podmínky a princip „oživení“ atomární hmoty
Každý z nás se pravděpodobně již někdy pozastavil nad tím, že ze stejných atomárních prvků anorganické hmoty je zformována i veškerá živá příroda ve své široké rozmanitosti. Jednotlivé druhy mikro i makro fauny a flóry si zachovávají své individuální znaky a vlastnosti. Pouze u některých druhů domestikovaných zvířat, vlivem zásahu člověka, se mění jejich vizuální znaky a některé vlastnosti. Rovněž tak zásahem člověka některé druhy rostlin změní dočasně své vlastnosti a vzhled. Musíme ale začít od počátku s odvoláním na některé již sdělené skutečnosti.
Jak je tedy možné, že atomární hmota oživne ?
O vlivu Nehmotných Substancí na formování anorganické hmoty jsme se již zmiňovali. Oběh a formování neživé anorganické hmoty je v Universu řízen společným Nehmotným programem, který způsobuje, že si hmota, v závislosti na prostředí kterým právě prochází, podrží určité vlastnosti po celou dobu své existence. Znamená to, že pokud atomární hmota má být oživena, musí být řízena jiným speciálním Nehmotným programem a to v prostředí, které umožňuje jeho aplikaci. Tím prostředím je jediné místo v Obvodém Universu (OU), kde polarita účinků Nehmotného programu vůči anorganické hmotě je téměř nulová. Je to Střed OU, kde každý jednotlivý druh živé přírody má svůj specifický Nehmotný druhový program, podle jehož účinků se formuje anorganická hmota v útvary živé hmoty. Nehmotný druhový program, na rozdíl od společného Nehmotného programu neživé hmoty, je limitovaný a jeho vyčerpání znamená konec života, smrt. Současným vhodným prostředím pro hmotný život je planeta Země ve Sluneční soustavě. Jistě namítnete, že podobných planetárních soustav, které procházejí Středovým prostředím je mnoho. Zajisté, ale žádná z nich nemá v Systému Universa takové vlastnosti, aby na ni mohl existovat život, respektive, aby převzala úlohu předchozí planety života, která se na dráze zahušťování hmoty natolik posunula, že se stala pro život nezpůsobilá. Také v současnosti je již připravována další planeta, aby Tvořiví Duchové na ni mohli jako lidé plynule navázat na svůj vývoj ve hmotě. Přejde na ni život, až Země se stane pro člověka neobyvatelnou.
Co je hmotu oživující Nehmotný druhový program (NDP) a jak působí?
Nehmotný druhový program je souborem Nehmotných impulzů, sestavený Stvořitelem a jeho pomocníky k tomu, aby se atomární anorganická hmota mohla formovat do uskupení živých organizmů. Veškerá takto formovaná atomární hmota je ve Sděleních označována jako Výše organizovaná hmota (VOH). Zahrnuje tedy veškerou faunu i floru od jejích mikro projevů (mikroorganizmy) až po organizmus nejsložitější – hmotné tělo člověka. Soubor Nehmotných impulzů je pro každý druh VOH individuální s tím, že společným základem pro všechny druhy je tvorba základního hmotného informačního řetězce seřazené hmoty – „DNA“ (deoxyribonukleová kyselina, podle chemicky zkresleného označení). Nehmotný druhový program (NDP), je uzavřen v jakémsi „váčku“ z Nehmoty a jeho nositelem je vždy samčí buňka, prostřednictvím které je vkládán do zárodečné buňky samičí (semeno u flory, vejce u fauny). Obsahuje vždy tolik souborů programových impulzů, kolik je jich potřeba pro život příslušného organizmu. Ten je programově formován a po určitou dobu se obnovuje, resp. reprodukuje, aby se každý druh VOH mohl projevovat svými vlastnostmi také ve vyrovnanosti hmotných toků přírody.
Vztah NDP a vzniku života dává odpověď nejen na biblickou alegorii o prvním člověku Adamovi a Evě, ale i na žertovnou otázku, zda bylo dříve vejce nebo slepice, ovšemže to byl kohout. Do Adamova „žebra“ („žebříku“ DNA) byl vložen Nehmotný Informační dodatek v souboru impulsů pro tvorbu 23. chromozómu v DNA („genetické inženýrství“) s doplněným programem, aby mohlo vzniknout tělo s vlastnostmi ženy. Takto jsou druhově organizovány veškeré druhy života s výjimkou jeho některých nižších druhů a jednobuněčných organizmů, kde reprodukce probíhá na základě dělení buňky. V některém z dalších článků uvedeme podrobnější členění fauny a flory, a to zejména jejich souvisloví s potřebami bytí člověka.
Vraťme se ale k organizmu VOH nejsložitějšímu – tělu člověka. Také lidské tělo vzniká, vyrůstá a obnovuje se na základě Nehmotných Informací (impulsů) předávaných z Nehmotného druhového programu (NDP). Jejich převod do hmotných projevů těla je zajištěn přes hmotný druhový program („DNA“ člověka) v prvotní buňce těla. Standardní délka lidského života navazuje v Systému na obvyklou potřebu Tvořivého Ducha v přirozeném žití člověka, aby v polaritě hmotného prostředí měl dostatek možností k etapovému vývoji vlastní kvality. Ve funkci pomyslných „hodin života“ zajišťuje tak limitovaný průběh bytí člověka, za optimálních podmínek stylu života a prostředí v trvání až 120 pozemských let. Pokud ale člověk psychicky a fyzicky neúměrně vyčerpává a stresuje své tělo, odvíjí se program v mnohem rychlejším tempu, jak je tomu také v současné společnosti. Takový jedinec rychleji stárne, což dává, mimo jiné, odpověď i na nesmyslnost vyhledávání tzv. adrenalinových zábav a sportů či jiných krajně nestandardních činností člověka.
V pokračování tohoto článku předáme některé další poznatky ke shora uváděnému tématu, zejména zaměřené na základní hmotné předpoklady prostředí existence života, které jsou moderní vědě v uspořádání Systému skryté a neznámé. Vysvětlíme také nemožnost soudobé existence mimozemšťanů.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
