38. Záhadný středověký dokument ,,Voynichův rukopis", část II

09.10.2015 09:03

Záhadný středověký dokument "Voynichův rukopis", část II

Vynucená rozdělování a putování tajného spisu

Voynichův rukopis, jak jsme jej obecněji chrakterizovali v předchozí části I, je psán jazykem používaným v Atlantidě cca 1500 let před jejím zánikem. Tehdy se používala poslední psaná verze tohoto jazyka. Postupem času se totiž psané dokumenty redukovaly na zkratky, jejichž význam byl znám pouze souběžně žijícím uživatelům.

V období cca 500 let před zánikem Atlantidy začínají nejvyspělejší Tvořiví Duchové jako lidé komunikovat s nosiči informací mimosmyslovou formou a k jejich ukládání a vyzvedávání nebylo potřeba písmo ani papír.

Rukopis je věcí sdělenou, tj. vznikl tak, že byl diktován „Druhou stranou“ Janovi z Lázu. Autorů z „Druhé strany“ je více, každý z určité oblasti vědění. To je důvodem, že pokud byl dělán rozbor, bylo shledáno několik typů rukopisu. Náleží více Tvořivým Duchům, kteří se podíleli na tvorbě těchto „sdělení“.

V rukopisu nejsou žádné poznámky, opravy apod., což potvrzuje, že Jan z Lázu byl zprostředkujícím mediem, nikoliv jeho autorem.

Část, která vyšla knižně, je torzo původního rukopisu, který se sestával ze 3 částí:

1. část jsou informace o vzniku Universa o jeho účelu a procesech, včetně podstaty složení hmoty neživé přírody a tak astrologicko-astronomické poznatky o sluneční soustavě. Byly tam rovněž uvedeny znalosti o prostředí Universa, kde žije Tvořivý Duch jako člověk.
2. část obsahuje základní informace o živé hmotě (VOH)-fauně a především o člověku. Vysvětluje, co je genetika.
3. část, zveřejněná jako kniha, se týká immobilní flóry – rostlin. Obsahově říká, jak se k takové hmotě chovat, z čeho pochází, jak se tvoří a jak funguje. Jsou uváděny látky, které mají vztah k fauně – hlavně ke člověku. Znamená to rostliny, ,,zajímavé“ z hlediska tehdejšího lékařství nebo naopak travičství. Podrobněji jsou zaznamenány prostředky proti otravám, co pomáhá proti mikroorganizmům, jaké byliny používat při zranění, běžných zdravotních problémech, takže aktuální problematika aplikace rostlin v té době.

Celý rukopis vznikal v letech 1425 – 1426 a byl psán Janem z Lázu, jako prostředníkem (médiem) sdělení z Druhé Strany. Prostředím mu byl klášter mnichů ,,Minoritů“ v Českém Krumlově, vše na území panství šlechty Rožmberků. Doba jeho vzniku byla ověřena „uhlíkovou metodou“, poměrně přesně, díku anorganickým podílům v použitém inkoustu.

Minorité patřili k řádů Františkánů a bylo pro ně charakteristické, že podporovali vědění.

Jan z Lázu, plným jménem Johan von Laas, se narodil 5. února 1398 v Lázu. V současnosti je to obec Lazec u Českého Krumlova. Označení „Láz“ bylo určitou výsadou, kdy poddaný sice musel svému pánovi odvádět daně, ale směl nosit zbraň. Z takových jedinců si šlechta formovala vojsko při válečném tažení. Rodina Jana z Lázu přišla do Čech z Bavorska.

Jan z Lázu se již od dětství svými zájmy lišil od vrstevníků. Později působil jako mnich v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě, který ale byl roku 1422 vypálen husity. Jan odchází a začlení se do skupiny mnichů Minoritů v klášteře v Českém Krumlově. Pánem na Českém Krumlově byl Oldřich II. z Rožmberka, narozený v roce 1403. Po smrti otce Jindřicha III. z Rožmberka v roce 1412 bylo Oldřichovi II. 9 let, Jan z Lázu byl o 7 let starší a stal se jedním z jeho společníků, členem jeho družiny. Setkávali se spolu v klášteře Cisterciáků ve Vyšším Brodě. Byla to doba, v níž se schylovalo k náboženským nepokojům (Jan Hus upálen 1415).

Na základě poznatků, sdělených"Druhou stranou" v části 1 rukopisu, tj týkajících se neživé anorganického hmoty, Jan z Lázu napsal první Český alchymistický spis. Jsou popisovány alchymistické prostředky (prvotní chemie), které měly pomáhat při řešení praktických problémů tehdejší společnosti (nemoci, války, poranění, travičství atd.). Jan z Lázu byl veden především tehdejší tendencí vyrábět zlato z neušlechtilých tehdy známých prvků, ale měl také praktický význam, např. pro ranhojiče. Ti si léčebné přípravky takového typu vyráběli a následně používali.

Dílo (nyní Voynichův rukopis) u sebe Jan z Lázu opatroval celý život a před smrtí r. 1457 jej ukryl do kláštera ve Vyšším Brodě. Odtud se dostal v rámci panství Viléma z Rožmberka do knihovny v Třeboni. To je u místo odkud se datuje v r. 1586, tedy více než po 100 letech, první zpráva o nalezení a existenci spisu. Bylo to období, které přálo rozvoji umění a také poznávání vlastností přírody. Mezi velikány té doby patřil např. Leonardo D Vinci. Lze do tohoto období zařadit i dochovaný český překlad Scivias (Znej stezky Páně) autorky Hildegardy z Bingenu, velkou osobností 12 století.

Učenci, ale i šejdíři, té doby se soustřeďovali na pražském panovnickém dvoře císaře Rudolfa II., který je podporoval. Jak je známo, Rudolf II. byl vyhlášeným obdivovatelem a sběratelem umění. Do hry okolo VR vstupuje dvojice „učenců“ Eduard Kelly a John Dee, kteří museli opustit Prahu když upadli do nemilosti císaře. Ujal se jich Vilém z Rožmberka a nabídl jim azyl a práci. Byli to právě oni kdo objevili rukopis v knihovně na Třeboni a zcizili jej pro sebe.

Eduard Kelly, v podstatě šarlatán, rozdělil spis na 2 nové části. Tu, která se zabývá manipulacemi se hmotou a stavbou těla, tu si Kelly ponechává. Druhou část, týkající se rostlin z hlediska praxe té doby a obsahující rovněž astrologicko-astronomické poznatky o Zemi ve sluneční soustavě, Kelly prodává originálu císaři Rudolfu II. a pro sebe sipořizuje její opis. Tato oddělená část byla vydávána za jediný spis. Následně rukopis rychle mění majitele.

Souhrnně vyjádřeno,

většinu 1. a 2. části původního rukopisu si Kelly ponechal, 3.. část, spolu s údaji o Zemi, Měsíci,Slunci, a planetách, Kelly prodal prodal, její opis si ponechal, ale brzy o něj přišel.

Následně se Kelly vrací do Prahy a stává se vlastníkem Faustova domu. V jeho části zřizuje laboratoř „alchymistické doupě“ a tam zůstala 1. část spisu. Podle něho mohli alchymisté v té době dělat „zázraky“, neboť znalosti o hmotě a existenci prvků byly tehdy velmi omezené. Např, plyny dusík, kyslík, vodík byly objeveny až ve 2. polovině 18. století.

Část 1.z nově rozděleného rukopisu byla ve Faustově domě až do doby, kdy začaly v Praze řádit Jezuité, kteří jej shledali jako pro církev škodlivý a určily k likvidaci. Zachránil jej ale jeden z pobočníků řádu Jezuitů, co v Praze s Koniášem působili. Odvezl jej do Itálie do papežské knihovny a je tam dosud uložen pod označením „secret“ (tajné). Nikdo jej tam nehledá ani nemá zájem, aby se to dostalo na „světlo Boží“. Opis byl zničen.

Část 2. z nově rozděleného rukopisu, prodaná císaři Rudolfu II. se dostává do rukou Jakuba Horčického z Tepence, který v r. 1606 se stává císařským botanikem. Horčický si tento spis vyprosil u Rudolfa II. asi v r. 1608, aby mohl podle něho „zkoumat“. Císař v r.1612 umírá a spis zůstává u Horčického. Ten ale v r. 1619 emigroval a „knihu“ si schoval u kamaráda ze studií Bareše. U něho kniha zůstala a po jeho smrti ji zdědil Jan Marcus Marci, vzdělanec té doby. Bareš mu odkázal celou knihovnu, včetně alchymistického „slovníku“. Marci se na konci života spřátelil s Jezuity a před smrtí posílá knihu s dopisem panu Athanasiu Kircher, jezuitskému učenci (přeložil „smaragdovou desku“, byl také egyptolog, psal o Hermu Trismegystosovi apod.). Kircher rozpoznal nebezpečnost spisu pro církev, načež část 2. putovala do tajné knihovny v Itálii (papežský archiv). Kellym oddělené části 1. a 2. z původního třídílného rukopisu se ale k sobě nedostaly. Část 2.-kniha- zůstala v jezuitské koleji, kde skončila. V r. 1912 bylo potřeba klášter, kde byl papežský archiv, opravit. Jezuité neměli prostředky na opravu a tak některé knihy ze své knihovny nabídli k prodeji. Novým majitelem "Voynichova rukopisu" se stává p. Voynich. Byl to Angličan, sběratel a archivář, původem z Litvy. Voynichovi se tento spis nepodařilo prodat a před smrtí ho odkázal své ženě, ta před svou smrtí své kamarádce, která jej brzy prodala. Tak se původní 2. část rukopisu nakonec dostala do knihovny University v Yale ,,USA“, kde je dosud.